V noci z pátka na sobotu necelých 40 minut po půlnoci místního času 18. dubna byl vidět především z východní části našeho území a západní části Slovenska jasný bolid, který upoutal pozornost mnoha náhodných svědků. Za zaslaná pozorování děkujeme a zde podáváme vysvětlení, co tento úkaz způsobilo.
Použití videotechniky pro sledování a nahrávání meteorů začalo v 70. letech minulého století a od té doby prochází překotným rozvojem. I když využití této techniky bylo zpočátku doménou profesionálních astronomů, amatérští pozorovatelé hlavně v Japonsku a Holandsku v roce 1980 začali s vývojem systémů použitelných i v amatérských podmínkách. Následný vývoj amatérských pozorovacích stanic pokračoval rychlým tempem, a to hlavně v souvislosti se zdokonalováním a inovacemi CCD technologie a také se stále snadnější dostupností tohoto vybavení pro amatérské astronomy. Zpočátku roztříštěné národní sítě, případně osamělí pozorovatelé v rámci Evropy, Austrálie, Severní Ameriky a také Jižní Ameriky, byli v roce 2011 sdruženi do centralizované databáze drah EDMOND (European viDeoMeteOr Network Database).
Když 30. října 2022 nad Baltským mořem a jižní Skandinávií prozářil oblohu jasný bolid, neunikl pozornosti hned několika automatických kamer, včetně jedné z České republiky. Tento bolid však během několika sekund následovalo hned jednadvacet dalších slabších meteorů s podobným radiantem. Zjevně šlo o klastr meteorů, tedy geneticky spojených těles, která se od sebe oddělila krátce před vstupem do zemské atmosféry.
AsÚ AV ČR přijme v rámci projektu EXPRO 19-26232X „Mapování zdrojů meteoroidů z hlediska jejich složení a výskytu ve sluneční soustavě“ přiděleného Grantovou agenturou České republiky na léta 2019-2023 technika pro práci s bolidovými kamerami. Více podrobností v článku.
Informovaným čtenářům je jistě dobře známo sledování meteorů s pomocí autonomních bolidových kamer, s jejichž pomocí jsou získávány informace o průletech těch nejjasnějších meteorů – bolidů. Existují však i konkurenční metody, vhodné například k sledování slabších meteorů, a to s dobrým časovým rozlišením, mezi nimiž hlavní roli hraje zejména metoda videometeorů. Pavel Koten z ASU se podílel na analýze datových archívů získaných touto metodou, jež vedla až k článku poukazujícím na některé problematické aspekty této metody.
Krátce po tři čtvrtě na jedenáct středoevropského letního času v noci z pondělí na úterý 26. června byl vidět především z těch míst našeho území, kde byla jasná obloha, velmi jasný bolid. I přes záři Měsíce po první čtvrti upoutal pozornost velkého počtu náhodných svědků především v západní polovině našeho území, kde během krátké chvíle dokonce osvítil noční krajinu. Jeho jasnost byla natolik velká, že byl pozorovatelný nejen od nás a Německa, kde ve skutečnosti letěl, ale prakticky z celé střední Evropy. Za zaslaná pozorování děkujeme a zde podáváme vysvětlení, co tento úkaz způsobilo.
Nad Rakouskem přeletěl v úterý 19. ledna 2016 večer velmi jasný bolid. A protože se k nám dostalo velké množství pozorování úkazu i z Česka, odkud jej spatřilo mnoho náhodných svědků krátce po půl osmé večer, přinášíme krátký popis toho, co se tedy na noční obloze nad střední Evropou odehrálo. Tímto i děkujeme všem pozorovatelům, kteří nás o úkazu informovali!
Síť CEMeNt (Central European video Meteor Network) vznikla v roce 2010 jako platforma pro přeshraniční spolupráci mezi pozorovateli videometeorů v České a Slovenské republice. Od počátku své činnosti byly aktivity sítě CEMeNt koordinovány s profesionální sítí celooblohových kamer SVMN (Slovak Video Meteor Network, [1]) a také s dalšími národními sítěmi v prostoru střední Evropy, například s maďarskou sítí HMN (Hungarian Meteor Network, [2]) nebo polskou sítí PFN (Polish Fireball Network, [3]). Během uplynulých 6 let činnosti doznala síť CEMeNt výrazných změn a také došlo k výraznému růstu celé sítě v důsledku postupného zapojení velkého množství pozorovatelů v České a Slovenské republice. V roce 2016 bylo v činnosti celkem 33 videosystémů pro sledování meteorů, které byly umístěny na 17 pevných stanicích v ČR a SR.
Existence párů nebo dokonce skupin mezi meteory je dlouho otevřenou otázkou. Geneticky spjatá tělíska, k jejichž oddělení došlo jen pár dní před jejich destrukcí v zemské atmosféře, jsou velmi lákavou myšlenkou. Pavel Koten z ASU vedl tým, který několika metodami vyšetřoval, zda jsou zdánlivé páry nebo skupiny meteorů skutečností nebo jen náhodným efektem. Studii založil na videosledování Geminid v roce 2006.
CCTV systém NFC zaměřený na sledování slabých meteorů s limitní mezní hvězdnou velikostí kolem +6,5 mag (meteory) umožňuje výzkum drah méně hmotných meteoroidů v rámci jednotlivých meteorických rojů, případně sporadického pozadí, a také výzkum fragmentace slabých meteorů.
V 70. letech minulého století chtěly Spojené státy využít silného, atomovou bombou iniciovaného rentgenového laseru na obranu proti balistickým střelám. Projekt Excalibur nebyl nikdy dokončen a ještě dnes nám připadají úvahy o velkých výkonných laserových zařízeních jako z vědecko-fantastického románu. Právem? Nedávno špičkové laserové centrum HiLASE stalo místem setkání vědců z celého světa, aby diskutovali technologické možnosti využití silných laserových zdrojů pro aplikace budoucnosti.
Tým astronomů z Oddělení meziplanetární hmoty ASU detailně studoval spektra 152 meteorů a klasifikoval je, studoval jejich fragmentaci i to, zda při letu zanechávají stopu. Pozorované vlastnosti svědčí o velmi komplikovaných poměrech, které panovaly ve Sluneční soustavě v době jejího formování, kdy se látka v protoplanetárním disku zřejmě velmi složitě promíchávala.
David Čapek a Jiří Borovička z Oddělení meziplanetární hmoty ASU se v teoreticky zaměřené studii zaměřili na vysvětlení procesů, které vedou ke vzniku meteorů, v jejichž spektrech jsou pozorovány téměř výhradně čáry železa. Ukazují, že ze třech myslitelných modelů pouze jeden odpovídá pozorovaným vlastnostem.
Sluneční soustavu netvoří jen osm planet, přes 180 měsíců, 200 velkých a miliony malých asteroidů a možná až 1012 komet, ale také spousta malých těles pohybujících se mezi planetami po nestabilních drahách. Souhrnně jsou nazvána meziplanetární hmotou. Meziplanetární hmota vstupující do atmosféry naší planety ve většině případů zanikne a jediným projevem této události zůstává tzv. meteor. V omezeném počtu případů je těleso dostatečně velké, aby dopadlo až na povrch jako meteorit a mohlo být podrobeno chemické analýze.
Klepeštův ondřejovský bolid v Andromedě se objevil i v publikaci Vladimíra Gutha Katalog fotografovaných stop meteorů 1885-1930, kterou vydala Československá Akademie věd v roce 1954. V ní se můžeme dočíst, že první meteor na území Čech, a vlastně na světě vůbec, byl vyfotografován roku 1885 z Klementina. Klepeštův bolid byl teprve třetí zdokumentovanou fotografií. V roce 1925 Klepešta v Podolí a prof. Sýkora v Ondřejově poprvé vyfotografovali meteor ze dvou míst. V knize má číslo 11.
V noci z 12. na 13. září 1923 prolétl nad Ondřejovem bolid, který se šťastnou náhodou podařilo zachytit na fotografické desce Josefu Klepeštovi. Stejný bolid tu noc v 21 hodin 55 minut zpozoroval v Černošicích i osmnáctiletý Vladimír Guth. Přinášíme Guthův článek Výpočet dráhy meteoru, zvláště pak o bolidu z 12. září 1923, který byl zveřejněn ve stejném čísle Říše hvězd jako Klepeštova fotografie v příloze. Článek obsahuje dokonce předběžnou parabolickou dráhu původního tělesa.
Na konci dubna byl k vidění další mimořádný bolid. Čtvrt hodiny po jedenácté hodině večer místního času začal svítit relativně nízko nad jihozápadním obzorem pro pozorovatele v západní části České republiky nepříliš jasně, ale postupně zvyšoval svou jasnost a svým letem směřoval k severu. Po více než 20 sekund se stal velmi poutavým pohybujícím se objektem na jinak temné bezměsíčné obloze. Po obloze se bolid pohyboval relativně pomalu a letěl po jen velmi málo skloněné dráze. Tyto okolnosti spolu s tím, že na velké části našeho území bylo jasno nebo jen malá oblačnost, způsobily, že tento vzácný přírodní úkaz pozorovalo velké množství náhodných svědků a také mnoho z nich nám o tomto jevu poslalo svá svědectví. Tímto také všem pisatelům za jejich zprávy velmi děkujeme a podáváme vysvětlení, k čemu přesně 30. dubna pozdě večer došlo, co tento přírodní úkaz způsobilo a kde a jak probíhal.
Australští vědci našli na dně vyschlého jezera meteorit, který dopadl na zemský povrch 27. listopadu 2015. Na úspěchu akce se velkou měrou podílela data z bolidové sítě Desert Fireball Network (DFN). Úspěch symbolicky slavili na Silvestra 2015, kdy kosmický úlomek vylovili.
I přesto, že Tauridy nepatří mezi nejvýznamnější a nejznámější meteorické roje, jsou něčím výjimečné. Bývají totiž častým zdrojem bolidů, tedy velmi jasných meteorů. Mateřským tělesem Taurid je Enckeova kometa, která byla objevena francouzským astronomem Pierrem Méchainem roku 1786. Není však pojmenovaná po svém objeviteli, ale po Johannu Enckeovi, který provedl výpočty její dráhy a stanovil oběžnou dobu na 3,3 roku.
Letošní maximum každoročního srpnového meteorického roje Perseid nastane v dopoledních hodinách 13. srpna, tedy ve čtvrtek. Nejvíce meteorů v Česku patříme v noci ze 12. na 13. srpna 2015. V průběhu této noci uvidíme na městy neosvětlené obloze zejména mezi půlnocí a 4. hodinou ranní průměrně 70 meteorů za hodinu. Díky vhodné fázi Měsíce nebude noc v podstatě vůbec osvětlena měsíčním svitem. Kromě meteorické podívané obloha nabídne pohledy na Mléčnou dráhu nad hlavou nebo velmi úzký měsíční srpek časně ráno za rozbřesku. Úkaz můžete i poměrně snadno fotografovat. Znovu budou mít Perseidy takto příznivé podmínky až v roce 2018.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 4. do 21. 4. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Rozloučili jsme se s kometou 12P/Pons-Brooks. Z Ameriky dorazily zprávy i fotografie o úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce i dvou komet během tohoto úkazu. Aktivita Slunce se konečně opět zvýšila. Proběhl také poslední start velké rakety Delta IV Heavy. SpaceX si připsala rekord v podobě dvacátého přistání prvního stupně Falconu 9. Před deseti roky ukončila dopadem na Měsíc svou misi sonda LADEE zkoumající prach v těsné blízkosti nad povrchem Měsíce.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme
Vírová galaxia (iné názvy: Špirálovitá galaxia M51, Messierov objekt 51, Messier 51, M 51, NGC 5194, Arp 85) je klasická špirálovitá galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Bola objavená Charlesom Messierom 13. októbra 1773. Táto galaxia sa nachádza blízko hviezdy Alkaid (eta UMa) zo súhvezdia Veľká medvedica. Táto galaxia tvorí s hviezdami Alkaid a Mizar takmer pravouhlý trojuholník s pravým uhlom pri hviezde Alkaid. Nájsť sa dá aj pomocou myslenej spojnice hviezd Alkaid a Cor Caroli. Galaxia leží v jednej štvrtine vzdialenosti od Alkaida k Cor Caroli. Vírová galaxia bola v skutočnosti prvou objavenou špirálovou galaxiou. Už 30-centimetrový ďalekohľad spoľahlivo zobrazí jej špirálovú štruktúru. Vírová galaxia má aj svojho sprievodcu, menšiu galaxiu NGC 5195, ktorú objavil v roku 1781 Messierov priateľ Mechain. Sú spojené medzigalaktickým mostom, ktorý je predĺžením špirálového ramena M51. Je zaradená v Arpovom katalógu podivných galaxií ako špirálová galaxia so sprievodcom. Vírová galaxia a jej sprievodca bývajú niekedy označovaní ako dvojitá galaxia. Obe galaxie sa k sebe približujú, až nakoniec splynú do jednej. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Starnet++, Adobe photoshop 203x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 38x300 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 150 flats, master darks, master darkflats 4.3. až 12.4.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
