Související stránky k článku Rozhovor Evropské jižní observatoře: Petr Horálek – fotograf pod tmavým nebem
Evropská jižní observatoř (ESO) včera uvolnila další díl z cyklu krátkých videí ESOcast, která se v několika minutách populární formou snaží divákovi ukázat zákulisí na pozadí vědy a činnosti astronomů v observatořích Paranal, La Silla či ALMA v Chile. V pořadí 81. díl si vzal do hledáčku do jisté míry stále tajuplné atmosférické záblesky – tzv. rudé skřítky. Ty se podařilo v lednu minulého roku pozorovat a zachytit na observatořích La Silla a Paranal českému fotografovi Petru Horálkovi, který byl poté přizván, aby se na tomto krátkém pořadu podílel i jako scénárista a režisér. Ve videu tak najdete krom jeho pozorování i fascinující snímky a záznamy dalších českých autorů, např. prof. Miloslava Druckmüllera, Pavla Štarhy nebo patrně nejaktivnějšího českého pozorovatele těchto nadoblačných blesků – Martina Popka.
Na tichomořském břehu Jižní Ameriky se do chilského vnitrozemí rozkládá vysokohorská poušť Atacama s unikátními podmínkami pro pozorování a fotografování nočního nebe. Ne náhodou zde proto mezivládní organizace zvaná Evropská jižní observatoř vybudovala a dále buduje hned několik pracovišť s největšími a vědecky nejproduktivnějšími astronomickými přístroji světa. Ovšem i mimo hledáčky těchto teleskopů, jen pouhýma očima, je možné na chilské obloze spatřit to, co málokde na světě. Jaké klenoty skrývá hvězdné nebe nad observatořemi Paranal, La Silla nebo ALMA? A jak je dokáží zachytit citlivé fotoaparáty? A jak vůbec tyto obří astronomické obrazy vznikají?
Dechberoucí fotografie krajin dekorované Mléčnou dráhou, jedinečné záběry slunečních i měsíčních zatmění, schopnost poutavě vyprávět o krásách nočního nebe, cestovatelská dobrodružství do temných končin světa… To vše charakterizuje Petra Horálka, šéfredaktora astro.cz, výjimečného fotografa a nadšeného cestovatele. Petr za své fotografické umění získal mnoho cen, mezi ty nejvýznamnější patří trojnásobné ocenění jeho snímků jako ESO's Picture of the Week a šestinásobné jako NASA's Astronomy Picture of the Day. V roce 2015 vydalo nakladatelství Albatros Petrovu knižní prvotinu – Tajemná zatmění – fascinujícího průvodce nebeskými úkazy, při kterých si Měsíc se Sluncem hrají na schovávanou. Za všemi snímky, kterými Petr pravidelně udivuje fanoušky nočního nebe, stojí nesmírné množství pečlivé práce. A my jsme velmi rádi, že se Petr o své zkušenosti podělil právě se čtenáři Astro.cz.
Už za necelý rok, 2. července 2019, se nad severním Chile a střední Argentinou odehraje po téměř dvouleté přestávce nejbližší úplné zatmění Slunce. Úkaz je o to vzácnější, že pás úplného zatmění v tomto případě povede i přes některé z největších pozemních observatoří, včetně Evropské jižní observatoře ESO La Silla. A právě tam bude pozorování úkazu umožněno široké veřejnosti. Nadšenci z celého světa se tak mohou těšit na nebývalý zážitek spojený s návštěvou věhlasné instituce samotné. Evropská jižní observatoř (ESO) k této příležitosti přináší i krátké poutavé video, za jehož scénářem i režií stojí český cestovatel za zatměními a autor populární knihy Tajemná zatmění, Petr Horálek.
Letos v červenci se odehrají dvě zatmění. První z nich, úplné sluneční 2. července, spatří obyvatelé Argentiny a Chile. To druhé, částečné měsíční 16. července, pak proběhne před půlnocí i na české obloze. Tentokrát však nepůjde jen o ty úkazy na obloze, které stojí za zmínku. Oba úkazy totiž shodou okolností provází hned několik astronomických výročí a milníků lidstva. Takže pro co tedy pod chilským či v půli července i naším nebem bouchat šampaňské?
Počátek roku 2019 odstartovaly hned dva mimořádně dobře pozorovatelné nebeské úkazy – meteorický roj Kvadrantidy a úplné zatmění Měsíce. V případě druhého úkazu počasí natolik přálo, že i přes nutné včasné vstávání a mrazivé teploty si barevný úplněk nenechaly ujít velké zástupy nadšenců. Ovšem co už se ví trošku méně, je fakt, že první kalendářní měsíc roku 2019 zaznamenal hned několik významných českých úspěchů na mezinárodní úrovni v astronomii a astrofotografii.
Před 10 lety, v roce 2007, Česká republika podepsala smlouvu o členství v mezivládní organizaci Evropské jižní observatoře. Již 10 let tak mohou (nejen) pracovníci Astronomického ústavu Akademie věd ČR využívat nejmodernější astronomickou techniku na vědecky nejproduktivnějších observatořích světa: La Silla, Paranal, APEX nebo ALMA ve vysokohorské poušti Atacama v Chile. V budoucnu také největší dalekohled světa, plánovaný Extrémně Velký Dalekohled ELT.
Druhý červenec roku 2019, nějakých sto let od potvrzení Einsteinovy teorie relativity a padesát let po dobytí Měsíce nebo založení věhlasné observatoře ESO La Silla v Chile. Pro většinu obyvatel Zeměkoule poměrně běžné úterý, ovšem pro větší hrstku nadšenců i profesionálů dosti významný den. Den, kdy po téměř dvou letech čekání příroda přislíbila lidem v úzkém pásu v Pacifiku a na území Chile s Argentinou v závěsu pozoruhodné úplné zatmění Slunce.
Pohled na tento snímek může evokovat, že jde o celkem pěkné spojení hvězdného nebe severní a jižní polokoule. Hlubší pohled pak přinese otázku, proč ty dva oblouky na sebe zcela nenavazují? Až pohled na anotovanou verzi anebo přečtení tohoto textu přinese překvapivé vysvětlení, které byste s velkou pravděpodobností vůbec nečekali…
Kometa 252P/LINEAR zachycena fotografy expedice ESO
Fotovyslanec ESO Petr Horálek, který se na Astronomickém ústavu AV ČR podílí také na popularizaci vědy, je momentálně v Chile jako člen expedice, která shromažďuje obrázky pro 360stupňové snímky použitelné v planetáriích (ESO’s Fulldome Expedition). Získaný materiál se použije pro ESO Supernovu, planetárium a návštěvnické centrum, které se v současnosti staví na ředitelství ESO v Garchingu (Německo). Na úvod, jen tak pro zahřátí, vyfotil neuvěřitelně krásné nebe nad observatoří ESO Paranal, kde stojí dalekohled VLT (Very Large Telescope). Díky fotografické magii je na obrázku i sám Petr, jak s obdivem sleduje úchvatné představení nad hlavou.
jižní zatmění Měsíce, ikonkaAutor: Petr HorálekVážení čtenáři. Možná jste zaznamenali změnu v úbytku příspěvků našeho dlouholetého šéfredaktora. Je to tím, že Petr Horálek využil možnosti odcestovat dlouhodobě na Nový Zéland, ráje kiwi a jižní oblohy. Stihl přitom spatřit první z nadcházející tetrády úplných zatmění Měsíce. A vzhledem k tomu, že na jeho webu a facebookovém profilu se začaly objevovat úchvatné fotografie, poprosili jsme jej o rozhovor.
V roce 2018 se skupina mladých studentů ze SPŠPT Panská rozhodla oslovit širokou veřejnost o získání podpory na vznik dokumentárního filmu „Hledání ztracené tmy“. Přes portál Startovač se jejich projekt stal dokonce jedním z nejúspěšnějších, a tak nic nebránilo tomu film skutečně natočit. Vy se nyní na krátký studentský dokument, v němž vystupují například Pavel Suchan z Astronomického ústavu AVČR, fotograf Petr Horálek nebo ředitel brněnského planetária a senátor Jiří Dušek, můžete podívat. Prostřednictvím dobře prostříhaných rozhovorů a názorných ukázek lze velmi dobře pochopit, v čem tkví hlavní rizika palčivého problému světelného znečištění.
Při svých toulkách po světě za objevováním míst, která ještě netrpí škodlivým světelným znečištěním, jsem už nějaký ten čas míjel i tento pozoruhodný kout naší planety. Až do ledna letošního roku. Ostrov Boa Vista, jeden z kapverdských ostrovů, je jednoznačnou volbou pro každého nadšence do zážitků (zdaleka nejen) pod hvězdným nebem. Pouštní ostrov relativně nedávno osamostatněného kapverdského státu, kam doletíte ze střední Evropy překvapivě levně, nabízí z hlediska pozorování hvězd hned několik jedinečností: Leží blízko rovníku, takže odtud uzříte opravdu mnoho i z jižní hvězdné oblohy; (ještě) není příliš obestavěn k přírodě bezohlednými turistickými rezorty a zejména východní polovina ostrova se může chlubit prakticky nulovým světelným znečištěním; na ostrově najdete hned dvě poměrně rozsáhlé oblasti s pouštními dunami, které v noci vytvářejí nezaměnitelnou kulisu pro fotografování hvězdných scenérií. Bohužel ale právě turizmus si také od ostrova a jeho obyvatel vybírá krutou daň.
Evropská jižní observatoř ESO dnes publikovala prestižní snímek týdne ESO (EPotW) s názvem „X Marks the Spot“, tedy v překladu „X označuje to správné místo“. Snímek zachycuje spojení dvou pohledů na Mléčnou dráhu a zodiakální světlo z jižní a severní polokoule. Zatímco horní polovina obrázku byla pořízena z observatoře Paranal v minulém roce, ta spodní pochází ze slovenské Oravské Lesné. Oba snímky pořídil Petr Horálek, který je zároveň českým fotovyslancem ESO, a s důmyslností je zkompiloval do tohoto jediného pohledu. Snímek tak zobrazuje jinak pro pozemšťany nemožný pohled na okolí Slunce ze Země. To se v lednu na pozemské obloze promítá do blízkosti centra Mléčné dráhy a zároveň je obklopeno řídkým diskem meziplanetární hmoty.
Mléčná dráha nad Dánským dalekohledem.Autor: Zdeněk Bardon.Ve středu 20. března 2013 bude na úpické hvězdárně zahájena výstava „Pohledy do nebe“. 16 panelů, které vznikly za spolupráce Astronomického ústavu AV ČR a Evropské jižní observatoře, nás přenesou do pozoruhodného i podivuhodného světa vzdálených mlhovin a galaxií, stejně jako k nejkrásnější planetě Sluneční soustavy. Co se však skrývá za tím podivným pojmenováním „Evropská jižní observatoř“. Kde ji máme hledat? Na jihu Evropy? Někde v Itálii či Řecku?
Tisková zpráva Hvězdárny v Úpici.
Meteorický roj Perseidy, pocházející z prachu komety 109P/Swift-Tuttle, je obecně mezi lidmi tím nejznámějším a nejpopulárnějším každoročním kosmickým představením. Za noc maxima člověk může napočítat až stovky meteorů, uzřít některé opravdu jasné a díky dlouhé, více jak měsíční aktivitě od poloviny července do třetí dekády srpna si oněch „padajících hvězd“ právě z Persea všimne za letních nocí opravdu každý. A tak mě napadlo: Co kdybychom vzali všechny zaznamenané meteory v průběhu alespoň týdne a zobrazili je do jediného snímku celonoční mozaiky (tedy mozaika oblohy od soumraku do úsvitu)? Na tuto otázku jsem se rozhodl odpovědět fotograficky i zpracováním dosti náročným projektem, který jsem dokončil až po bezmála dvou letech.
Na Noc vědců připravuje pardubická hvězdárna bohatý program plný novinek. Tou nejlákavější by se mohla stát zbrusu nová výstava cestovatele, fotografa a popularizátora astronomie Petra Horálka. Výstava s názvem "Sedm perel astronomie" přiblíží návštěvníkům prostřednictvím autorových fotografií sedm nejkrásnějších či nejvzácnějších astronomických úkazů, o které by žádný smrtelník neměl přijít, a na několika panelech nám připomene i problematiku světelného znečištění.
Přímý přenos z ESO 5. 10. 2012.Autor: ESOV den výročí bude k dispozici přímý přenos z nejvýkonnějšího dalekohledu světa na Paranalu v Chile. Byly vyhlášeny dvě české soutěže, vydána informační brožura pro veřejnost a pexESO pro děti, výročí se připomíná např. ve Valašském Meziříčí či v Sedlčanech a Českých Budějovicích.
Tisková zpráva ESO ze 4. října 2012.
Dva fotografové, dvě zemské polokoule, jedna obloha. Pohled k ní je limitován obzorem, a tak v jednom okamžiku na jednom místě můžeme uvidět jen polovinu výhledu do vesmíru. Ale co když – i bez nutného cestování mimo naši planetu – existuje způsob zaznamenat sféru celou? Pak by výsledky vypadaly takto. S legendárním a světově uznávaným fotografem Juanem C. Casadem jsme se zaměřili na záznam nebeského výhledu ve specifické části roku tak, abychom své výhledy dokonale prolnuli v jeden a získali celosférickou mozaiku Mléčné dráhy i zvířetníkového světla z obou polokoulí. Jako bonus, oba pohledy vznikly na půdě jedněch z nejvýznamnějších observatoří na světě, které leží na prakticky stejné zeměpisné šířce, jen v opačných směrech od rovníku. Mozaika byla 27. února 2020 publikována jako Astronomický snímek dne NASA.
Pokud byste se toulali po krásách Slovenska a chtěli si výlet zpříjemnit opravdu pěknými pohledy do noční oblohy, rozhodně si udělejte zastávku za bezměsíčné a dobrým počasím přislíbené noci na Královej studni ve Velké Fatře. Ač se to může zdát nepravděpodobné – mít krásné výhledy k Mléčné dráze někde na půli cesty mezi světelným znečištěním produkující Banskou Bystricou a Martinem – budete se divit. Nevšednímu zážitku napomáhá i fakt, že se můžete ubytovat ve stejnojmenném hotelu, který uprostřed tohoto v roce 2015 oficiálně vyhlášeného parku tmavé oblohy na noc zcela zhasíná.
