Odpověď Týdeníku rozhlas na anketní otázku: Co pro mne znamená rozhlas? 22. 1. 1998 Pomocí rozhlasového přijímače jsem se v pěti letech naučil číst. Na ladicím knoflíku našeho rádia zn. EMPO byla totiž nastrčena červená kartička s tímto textem: "Pamatuj! Poslech zahraničního rozhlasu se trestá káznicí nebo i smrtí!" Rodiče, obezřetně poslouchající Londýn, zpočátku netušili, že přes pootevřené dveře do ložnice měli ještě jednoho spoluviníka. Tři roky po válce jsem se k Londýnu vrátil už sám a dodnes vzpomínám na pozdrav Sira Roberta Brucea Lockharta:"Dobrou noc, a pevnou naději!" Pak následoval Hlas Ameriky s nezapomenutelným Martinem Čermákem a zvláště Svobodná Evropa, kterou jsem navzdory veškerému rušení s gustem poslouchal na sovětském rádiopřijímači Spidola. Rozhlas po většinu života pro mne především znamenal nenahraditelné pouto s demokracií a svobodou. Ani dnes si život bez rozhlasu neumím představit. Doma a v práci používám celkem sedm přijímačů a k tomu další tři přenosné, takže rádio poslouchám i na ulici, v tramvaji či ve vlaku. Jiří Grygar