Česká astronomická společnost

Slavnostní osvětlení budov se má používat tak, aby nezevšednělo. Jistě ne po celou noc, jistě ne každý večer. Pokud si nějaká budova zaslouží i každovečerní (tj. všední) osvětlení, mělo by se vhodně snoubit s přímým osvětlením okolního terénu, možná jej i nahrazovat. Současně též umožnit proměnu všedního stavu na sváteční – docílit nápadně slavnostního vzhledu města ve dne je obtížnější než promyšleným použitím umělého světla za významných večerů.

Slavnostní atmosféry se obvykle nedosáhne spoustou dalšího světla oproti všedním večerům, spíše jeho ubráním. Pracovní osvětlení bývá silnější než to, které používáme pro chvíle odpočinku nebo oslav.

Schémata tří typů svítidel

	Taková svítidla považují dosud mnozí architekti za ideální. Ve dne mohou vypadat pěkně. V noci však svítí hlavně do očí, do vesmíru a nejméně pak na zem. Kdo nemá dobrý zrak, nevidí nic než lampy samotné.
	Svítidla s vypouklým dolním krytem považuje dosud většina lidí za samozřejmá a dokonalá. I ta ale svítí neúnosně do očí i do nebe. Asi třetina světla jde výhradně do škodlivých směrů.
	Jedině svítidlo zakončené dole vodorovným sklem směruje světlo dokonale. Jen s takovou řadou lamp je dobře vidět na cestu a nebe může být plné hvězd i na kraji města. (Poznamenejme, že i staré svítidlo může být skoro takto dobré, jen je potřeba odstranit onen rozptylující bachratý spodní kryt.

Až na první "svítidlo"(spíš špatný maják) typu koule není naznačeno upevnění svítidel, to může být dosti různé.

Nakreslil a popsal Jeník Hollan, Hvězdárna v Brně, leden 2001. Zdrojové programy v jazyce postscript (*.eps), z nich generované *.pdf (a bitmapy formátu png vyrobené z *.eps programem convert) viz adresář http://amper.ped.muni.cz/light/schemata.