Osmnáct vět o egyptských ranách české vědy
(6. 10. 2009, nám. J. Palacha, Praha)

Česká věda neměla v minulém století ustláno na růžích. Začala se svobodně rozvíjet až po I. světové válce, aby již po dvaceti letech byla sražena na kolena uzavřením českých vysokých škol a nacistickou persekucí, která trvala sedm let. Po tříletém poválečném intermezzu přišel nový úder, když komunistický režim cíleně likvidoval intelektuály opět především na vysokých školách.

Paradoxně pro některé z nich se našlo útočiště v ČSAV, ale v r. 1968 dopadla další egyptská rána, vedoucí k rozsáhlému exodu především špičkových vědců do ciziny a ostrakizaci těch, kteří zůstali doma a nebyli ochotni posypat si hlavu popelem. Intelektuální marasmus, pokračující až do r. 1989, ostatně pamatují i někteří účastníci dnešního shromáždění.

V porovnání s tím se posledních dvacet let může zdát jako čítanková idyla. Bohužel, současná situace má k idyle opravdu daleko. Všechny popřevratové vlády sice vznešenými slovy rozvoj vědy podporovaly a podporují, ale ve skutečnosti vědu spíše ignorují nebo dokonce lehce dusí. Místo jasné podpory základního výzkumu politici přenechali řízení vědy subalterním úředníkům, průmyslovým manažerům a dalším lidem, kteří sice mají vysokoškolský diplom, ale jejichž vědecké výkony na poli, které řídí, by podle mého názoru sotva obstály při nestranném mezinárodním hodnocení.

Výsledek se letos dostavil v podobě egyptské rány základnímu výzkumu, pozoruhodnou shodou okolností opět právě dvacet let po návratu svobody do naší země. Peníze takto ušetřené na vědě se však nevrátí daňovým poplatníkům, strádajícím vinou ekonomické krize. Budou přidány právě oněm manažerům, kteří svými dosavadními „inovacemi" současnou krizi spoluzavinili.

Nejsa astrolog nedokážu věštit, co se s vědou v Česku stane v příštích letech. Tato nejistota ohrožuje zejména nejmladší vědeckou generaci, v níž se objevilo tolik slibných talentů, že jejich počet by nám mohly právem závidět mnohé ekonomicky vyspělé evropské země.

Je populární tvrdit, že za všechno mohou neschopní politici, ale ti pouze odezírají ze rtů co možná největší části české veřejnosti, které je bohužel dlouhodobá prosperita Česka ukradená. Shodou okolností jsem na počátku 90. let moderoval televizní debatu o úloze vědy v rozvoji svobodné společnosti. Jedním z účastníků debaty byl tehdejší ministr financí a když slyšel nářky přítomných vědců, kteří si před kamerami stěžovali na nedostatečnou podporu financování vědy, připomněl, že dosud nezažil ani žádnou demonstraci vědců před ministerstvem ani stávku českých badatelů, tak nač si teď vlastně v televizi stěžují?

Dnešní shromáždění je důkazem, že si čeští vědci vzali tuto radu k srdci; jen nám její praktické uskutečnění trvalo zbytečně dlouho.

Jiří Grygar

Pekařův císař

Před hezkou řadou let navštívil jeden z nejvýznamnějších současných českých politiků Ženevu a tam mu jeho hostitelé nabídli podívat se do podzemního tunelu velkého urychlovače v mezinárodní laboratoři CERN, v níž pracuje rovněž řada českých fyziků, informatiků i techniků. Ale náš oblíbený politik jen zabručel: "Kdyby nám radši ukázali nějakou dobře fungující pekárnu."

Ta příhoda mi připomněla „Pekařova císaře“ Rudolfa II., který na svém dvoře zaměstnával kromě plejády šarlatánů také dva světově proslulé astronomy, dánského pozorovatele Tychona Braha a německého teoretika Johannesa Keplera. Oba si zvolili Prahu z iniciativy vynikajícího českého polyhistora Tadeáše Hájka z Hájku. Dobře udělali, protože z Tychonových pozorování odvodil Johannes Kepler právě před 400 lety asi 400 metrů od místa, kde se dnes schází toto shromáždění, zákony pohybu nebeských těles, které platí dodnes.

V archivu císařské kanceláře se dochovaly Keplerovy stížnosti, že mu Pekařův císař řádně neplatí slíbenou mzdu (zčásti v penězích a zčásti v naturáliích), takže nemůže uživit rodinu. Není divu; z Keplerových zákonů tehdy žádná kloudná aplikace nekoukala. Ta fakticky přišla až o 3,5 století později, když těchto zákonů využili konstruktéři umělých družic Země a kosmických sond. Tak vzniklo nové odvětví - kosmonautika, která dnes přináší lidstvu fantastický užitek, naprosto neporovnatelný se skrovnou částkou, kterou do Keplerova bídného živobytí vložil Pekařův císař.

Přestože od rudolfinské epochy uplynulo ve Vltavě opravdu hodně vody, zdá se, že pokud jde o podporu vědy soudobými císařovými pekaři, nic se nezměnilo. Nemusíme však ztrácet naději. Jsem si prakticky jist, že za pouhých sto let budou dnešní pekařovi císaři dávno zapomenuti a prosperující český národ si bude opět s úctou připomínat epitaf na náhrobku Tychona Braha v nedalekém Týnském chrámu:

"Ni moc, ni bohatství, jen vědění žezla trvají!"

Jiří Grygar, astrofyzik