Otištěno ve Věstníku pražské pobočky České astronomické
            společnosti, č. 8-9 (1997), str. 5.


             Zemřel profesor Vladimír Vanýsek
                  (8.8.1926 - 27.7.1997)

RNDr. Vladimíra Vanýska jsem poznal v polovině
padesátých let, kdy nám začal přednášet fyziku na
přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Věděl jsem
ovšem, že je především vitální a neposedný astronom, jehož
odborné zájmy sahaly od studia komet a ostatních složek
meziplanetární látky až po výzkum látky interstelární. Když
jsem pak přešel na odborné studium astronomie na Karlově
univerzitě, nabídl mi dr. Vanýsek, že bude konzultantem mé
diplomové práce, což jsem s radostí přijal, neboť jsem měl
v té době podobné spády. Navíc jsem přirozeně rád jezdil
z Prahy do Brna, kde jsem v té době bydlel a obráceně dr.
Vanýsek, jenž pracoval v Brně, bydlel v Praze, takže naše
konzultace probíhaly tu i tam. Pokud se nemýlím, byl jsem
fakticky prvním diplomantem budoucího profesora Univerzity
Karlovy - alespoň tak mi to pan profesor Vanýsek připomněl,
když jsem mu při 75. jubileu vzniku ČAS předával pamětní
diplom.
Dr. Vanýsek byl velmi liberální školitel a to mi
vyhovovalo; měl vždy upřímnou radost z toho, když se mi při
práci podařilo vyřešit nějaký zapeklitý problém. Přitom
chtěl, aby má práce nebyla pouhým záznamem pozorování
(dostal jsem od něho pěkné snímky komety Arendovy-Rolandovy,
které pořídil v Brně společně s dr. Karlem Raušalem
a k tomu mi uložil získat úzkopásmové snímky reflekční
mlhoviny NGC 7023 v souhvězdí Cefea tamějším 0,6 m
reflektorem), ale abych se věnoval také fyzikální
interpretaci měření.
Po obhajobě mé diplomové práce v r. 1959 se naše cesty
rozešly. Dr. Vanýsek krátce pracoval v Astronomickém ústavu
ČSAV v Praze, ale už v polovině šedesátých let se
habilitoval na matematicko-fyzikální fakultě UK, kde až do
své smrti pracoval na katedře astronomie a astrofyziky resp.
v Astronomickém ústavu UK. Podle mého soudu se významně
zasloužil o proměnu profilu tohoto značně archaického
pracoviště, kde se pěstovaly úzce vybrané klasické partie
astronomie, na moderní instituci, kde se studují nosné
problémy soudobé astrofyziky v těsně spolupráci s pracovníky
katedry teoretické fyziky téže fakulty.
Vanýsek sám věnoval hodně pozornosti také otázkám
astrochemie a řada jeho prací z této oblasti se již
stala klasickými. Prof. Vanýsek udělal mnoho i pro zapojení
katedry do mezinárodní spolupráce. Sám působil delší dobu
v zahraničí zejména v Amherstu v USA a v Bamberku v Německu,
kde byl dokonce jeden čas úřadujícím ředitelem. Zastával
postupně řadu funkcí v mezinárodních astronomických
organizacích, zvláště pak v programu International Halley
Watch a v kampani při sledování pádů úlomků komety
Shoemaker-Levy 9 na Jupiter.
Ač před několika lety odešel formálně do penze, jeho vědecká
činnost se nijak nezmenšovala. Až do doby, kdy se ohlásily
příznaky nevyléčitelné choroby, jezdíval pravidelně do
Heidelberku zejména kvůli pozorovacím programům na
infračervené družici ISO, úspěšně vypuštěné koncem r. 1995,
a při svých návratech do Prahy vždy s nadšením referoval
o tom, co nového se díky této jedinečné družici daří
zjistit.
Zásluhou pracovních i přátelských kontaktů s prof. Zdeňkem
Kopalem byl jmenován členem redakčních rad mezinárodních
časopisů Astrophysics and Space Sciences a Earth, Moon and
Planets, kde byl v současné době vedoucím redaktorem. Napsal
učebnici Základy astronomie a astrofyziky a zejména
v posledních letech velkou řadu článků pro
populárně-vědecké časopisy. Od r. 1995 působil též v českém
Klubu skeptiků SISYFOS jako nekompromisní zastánce významu
vědecké metody při zkoumání světa.
Prof. Vanýsek byl od r. 1983 čestným členem České
astronomické společnosti a k jeho sedmdesátinám mu kleťští
hvězdáři nadělili planetku č 6426. Jeho odchodem ztrácí
české astronomie osobnost, která se podstatnou měrou
zasloužila o rozvoj astronomie u nás i ve světě.

                                           Jiří Grygar