< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Exoplaneta TRAPPIST-1c vypadá jinak, než jsme si mysleli
Jan Herzig Vytisknout článek

Exoplaneta TRAPPIST-1c vypadá jinak, než jsme si mysleli

Umělecká představa exoplanety TRAPPIST-1c
Autor: NASA, ESA, CSA, Joseph Olmsted (STScI)

Dalekohled Jamese Webba, konkrétně jeho přístroj MIRI (Mid-InfraRed Instrument), který se zaměřuje na středně dlouhé infračervené záření, pozoroval hvězdu TRAPPIST 1. Kolem ní obíhá rovnou sedm exoplanet, což z něj činí druhý největší jiný planetární systém co se počtu planet týče. Pozorování proběhlo v době, kdy spolu s hvězdou z pohledu od Země bylo možné vidět i jednu z jejích oběžnic, exoplanetu TRAPPIST-1c. Přesněji řečeno v tu chvíli osvětlenou stranu exoplanety. Když naopak vidět opět nebyla, od hvězdy přicházelo světla méně. Odborně můžeme tuto situaci nazvat jako sekundární zákryt. Během něj se dalekohledu podařilo získat důležitá data o teplotě exoplanety a její atmosféře.

Známější metodou je primární zákryt, kdy se naopak měří pokles intenzity světla přicházejícího od hvězdy způsobený přechodem planety před diskem hvězdy. V případě sekundárního zákrytu u exoplanety se naopak intenzita záření zvýší, jelikož k nám přichází světlo hvězdy a zároveň světlo hvězdy odražené od exoplanety. Když poté exoplanetu nevidíme, intenzita světla je nižší. Názorně to zobrazuje obrázek a graf napravo.

Graf a názorná ilustrace zachycující sekundární zákryt exoplanety TRAPPIST-1c Autor: NASA, ESA, CSA, Joseph Olmsted (STScI)
Graf a názorná ilustrace zachycující sekundární zákryt exoplanety TRAPPIST-1c
Autor: NASA, ESA, CSA, Joseph Olmsted (STScI)
Z dat získaných přístrojem MIRI vyplývá, že teplota na osvětlené straně exoplanety dosahuje jen 107 °C, což z ní činí ten nejchladnější svět ze všech kamenných exoplanet zkoumaných touto metodou. Dříve astronomové očekávali, že je tato exoplaneta podobná Venuši, jelikož je podobně velká a od mateřské hvězdy k ní přichází podobné množství záření jako k Venuši od Slunce. Toto nové pozorování však dokazuje, že TRAPPIST-1c buď vůbec neoplývá atmosférou, nebo ji má opravdu velmi slabou. To je samozřejmě v přímém rozporu s Venuší. Můžeme to vidět na grafu v obrázku nalevo. Ten zachycuje závislost množství světla vydávaného exoplanetou na vlnové délce. Modře je zvýrazněna křivka odpovídající slabé atmosféře z oxidu uhličitého bez mraků, zeleně případ bez atmosféry a žlutě hustá atmosféra obdobná té na Venuši – s převládajícím zastoupením oxidu uhličitého s výskytem mraků z kyseliny sírové. Vidíme, že naměřená data nejlépe korespondují se situací se slabou nebo žádnou atmosférou.

Porovnání naměřených dat pro TRAPPIST-1c s různými typy atmosfér Autor: NASA, ESA, CSA, Joseph Olmsted (STScI)
Porovnání naměřených dat pro TRAPPIST-1c s různými typy atmosfér
Autor: NASA, ESA, CSA, Joseph Olmsted (STScI)
TRAPPIST-1c je druhou nejbližší exoplanetou obíhající kolem hvězdy TRAPPIST-1. Ta je červeným trpaslíkem spektrální třídy M. Mladé hvězdy tohoto typu jsou charakteristické vydáváním velkého množství energetického rentgenového a ultrafialového záření, které je schopné doslova odfouknout atmosféry mladých planet. Zajímavé je, že tyto hvězdy jsou ve vesmíru asi desetkrát častější než hvězdy podobné Slunci a je u nich dvakrát vyšší pravděpodobnost výskytu planet. Není však jisté, zda si mohou uchovat své atmosféry a tím vytvořit podmínky vhodné pro život. TRAPPIST-1c atmosféru postrádá a život na ní tak existovat nemůže. Tajemství toho, zda se u červených trpaslíků mohou vyskytovat obyvatelné planety, tu tak zůstává s námi i nadále. Jen s tím rozdílem, že již jistě víme, že tomu tak není v případě TRAPPIST-1c.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Další články autora (62)

Štítky: Trappist-1, TRAPPIST, Exoplaneta, NASA, Webb, Vesmírný dalekohled Jamese Webba, James Webb Space Telescope

42. vesmírný týden 2026

42. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ngc 6888

NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu

Další informace »