Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Vesmírný dalekohled Jamese Webba pomohl rozluštit příčinu neobvyklého tvaru Jižní prstencové mlhoviny
Adam Denko Vytisknout článek

Vesmírný dalekohled Jamese Webba pomohl rozluštit příčinu neobvyklého tvaru Jižní prstencové mlhoviny

Jižní prstencová mlhovina vyfotografovaná vesmírným dalekohledem Jamese Webba. Data byla zachycena přístroji NIRCam a MIRI.
Autor: NASA/JWST

Tento kosmický klenot zná skoro celý svět. Jde o Jižní prstencovou mlhovinu NGC 3132, která se stala jedním z prvních vědeckých cílů nového vesmírného dalekohledu Jamese Webba. Tato planetární mlhovina nacházející se v souhvězdí Plachet má poměrně rozmanitý tvar, což uchvátilo myšlenky mezinárodního týmu vědců. Za tak komplexní tvar objektu mohou podle simulací další hvězdy.

Kombinací špičkových dat z JWST a z evropské vesmírné observatoře Gaia bylo možné vypočítat hmotnosti původní hvězdy a jejího pozůstatku. Hmotnost ústřední hvězdy se pohybovala kolem tří Sluncí. Zbylý bílý trpaslík už váží pouze 60 % Slunce. Díky těmto novým informacím se podařilo vytvořit model, dle kterého se vědci snažili nasimulovat vývoj mlhoviny. Za její vznik může hlavně centrální hvězda, která před zhruba 2 500 lety postupně vyvrhla velkou část své hmoty do prostoru. Červená barva bílého trpaslíka je na spodní fotografii vlevo způsobena diskem z prachu obíhajícího kolem něj.

Dechberoucí fotografie byly složeny z dat získaných pomocí přístrojů MIRI (Mid-Infrared-Instrument) a NIRCam (Near-Infrared Camera). Fotografie vlevo poodhaluje horká mračna kolem dvou centrálních hvězd, zatímco v té pravé nám jiná kombinace dat a skvělé zpracování umožňuje pozorovat vzdálenější plyny s prstencovými útvary. Autor: NASA/JWST
Dechberoucí fotografie byly složeny z dat získaných pomocí přístrojů MIRI (Mid-Infrared-Instrument) a NIRCam (Near-Infrared Camera). Fotografie vlevo poodhaluje horká mračna kolem dvou centrálních hvězd, zatímco v té pravé nám jiná kombinace dat a skvělé zpracování umožňuje pozorovat vzdálenější plyny s prstencovými útvary.
Autor: NASA/JWST

Dle vědců byla centrální hvězda navštívena jednou nebo dvěma malými hvězdami, které při interakci začaly produkovat silné proudy, a to ještě dříve, než začalo samotné vyvrhávání vrstev. Tyto proudy následně značně ovlivnily rozšiřující se mračna a výslednou podobu mlhoviny. Stopy po proudech lze pozorovat na okrajích mlhoviny, kde se jeví jako dvě protilehlé „boule“. Tým vědců dále předpokládá, že se na tvarování úchvatné mlhoviny podílelo čtyři až pět hvězd. To potvrzuje např. velké množství prstencových tvarů v okolí.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] webbtelescope.org
[2] nasa.gov
[3] phys.org



O autorovi

Adam Denko

Adam Denko

Adam Denko se narodil v roce 2007 v Praze a nyní studuje na osmiletém gymnáziu v Berouně. Volný čas tráví především astronomií a astrofotografií, která ho upoutala již ve 13 letech. Za každé jasné noci sbírá fotony ze vzdálených kosmických objektů. Snímky následně vkládá na webové stránky, čímž ostatním ukazuje, jak fascinující vesmír vskutku je. Svůj oblíbený vědní obor se snaží popularizovat pomocí sociálních sítí a psaním článků na web a Instagram ČAS. Je zakladatelem Discord serveru AstroConnect, jenž si klade za cíl propojit mladé zájemce o astronomii z České a Slovenské republiky. Laureát Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii 2022 junior.
 

Štítky: Planetární mlhovina, Jižní prstencová mlhovina, James Webb Space Telescope


42. vesmírný týden 2026

42. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ngc 6888

NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu

Další informace »