Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Obrazem: Den a noc na staveništi největšího dalekohledu světa

Obrazem: Den a noc na staveništi největšího dalekohledu světa

Oblouk Mléčné dráhy a výrazné červené airglow ve směru na východ od Cerro Armazones. Kameny v dolní části snímku vznikly po odstřelení vrcholu v roce 2014. V krajině pouště také uvidíte stín samotné hory (na úrovni pod centrem Mléčné dráhy), neboť v době focení ještě do zad slabě svítil Měsíc.
Autor: Petr Horálek/ESO.

ELT, tedy Extrémně velký dalekohled, byl doposud jen pojem spojený s velkým množstvím propagačních simulací a videí, z nichž jsme se dozvídali, že do roku 2025 bude na vrcholu chilské hory Cerro Armazones, asi 22 km vzdušnou čarou na východ od současně nejpopulárnější observatoře ESO Paranal, stát dalekohledové monstrum o průměru přes 39 metrů. Těžko si to představit, ač nějaké porovnávací obrázky Evropská jižní observatoř poskytla. Víme, že výškou 74 metrů se kupole dostane do více jak dvou třetin výšky ještědského vysílače a průměrem zrcadla dalekohled předčí velikost střední basketbalové haly. Až do 5. července 2019 mi tato čísla jen máloco říkala. Pak jsem měl tu vzácnou možnost na staveništi strávit nezapomenutelnou noc…

Není to snadné…

Vrchol Cerro Armazones ze zbrusu nově vyasfaltované příjezdové cesty. Autor: Petr Horálek/ESO.
Vrchol Cerro Armazones ze zbrusu nově vyasfaltované příjezdové cesty.
Autor: Petr Horálek/ESO.
Na Cerro Armazones (3046 metrů nad mořem) se samozřejmě nedostanete jen tak – je třeba zvláštního povolení (být diplomat, fotografický vyslanec nebo novinář s určitým pověřením, případně alespoň člen nějaké speciální delegace). Navíc se zpřísněná pravidla týkají i zdravotní způsobilosti – návštěvník musí počítat s výškovou nemocí, která v kombinaci se zvířeným prachem na staveništi dokáže natropit velké neplechy v organizmu. Oficiální návštěvníci by tak měli dokonce před vstupem na vrchol získat povolení od lékaře na základě vyšetření HAME (High Altitude Medical Examination). Když tím vším projdete, pak už musíte „jen“ přijmout bezpečnostní opatření na místě. Tím je pevná obuv, rouška na tvář a samozřejmě bezpečnostní přilba a brýle.

Srovnání dalekohledu E-ELT s věží na Ještědu Autor: ESO
Srovnání dalekohledu E-ELT s věží na Ještědu
Autor: ESO

Jak na střeše Černobylu

Konstrukční práce na Cerro Armazones probíhají v plném proudu. Autor: Petr Horálek/ESO.
Konstrukční práce na Cerro Armazones probíhají v plném proudu.
Autor: Petr Horálek/ESO.
To všechno proto, že terén na vrcholu by se dal nyní popsat jako měsíční krajina s velmi ostrým kamením a nesmírně nepříjemným všudypřítomným prachem. Suché prostředí Atacamské pouště samozřejmě vyžaduje stálé dopování se tekutinami, ochranu kůže (zejména na prstech) různými hydratačními krémy a podobně. Dělníci pracují ostošest ve velice náročných podmínkách – prakticky neustále vystaveni ostrému slunečnímu světlu, silnému větru a hlučným strojům, pročež se před prachem chrání plynovými maskami a před nadměrným hlukem sluchátky. Když jsem na vrchol jako jeden z fotografických delegátů dorazil a kráčel do velína, připadal jsem si trochu jako ti hrdinové, co se v roce 1986 vydali vyklízet na střechu Černobylu radioaktivní grafit. Já jen na rozdíl od nich neměl v ruce lopatu, nýbrž fotografickou techniku. I tak jsme měli na přesun do chráněného velína limit, aby nám co nejméně prachu nafoukalo na tvář, ale i na fototechniku.

A pak vám to dojde

Velín na vrcholu Cerro Armazones - úkryt všech dělníků a inženýrů před všudypřítomným prachem. Vpravo na obzoru můžete také identifikovat vzdálenou ovsetvatoř Paranal a VISTA. Autor: Petr Horálek/ESO.
Velín na vrcholu Cerro Armazones - úkryt všech dělníků a inženýrů před všudypřítomným prachem. Vpravo na obzoru můžete také identifikovat vzdálenou ovsetvatoř Paranal a VISTA.
Autor: Petr Horálek/ESO.
Řekli nám, že dělníci svou denní sazbu drtivé práce za chvíli končí, do té doby se musíme schovat před řezavým prachem do kanceláře a vyčkat, až se dusot prorážení kamenného základu utiší. Teprve pak jsme mohli vyjít a vyslechnout si bezpečnostní a následně i klasické průvodcovské slovo Pascala Lapeyra, hlavního inženýra a nesmírně milého chlapíka. Jak se Slunce blížilo k obzoru, provedl nás celým tím „kráterem“, jehož půdorys měřil nějakých 90 metrů. Teprve když už u kráteru stojíte, dojde vám, co je míněno tím „největším dalekohledem na světě“. Kruhové staveniště je tak velké, že dělníci v něm na druhé straně už vypadají jako mravenci. A pak zvednete hlavu do výše, směrem k čiře modrému nebi, kterým zrovna proplouvá krásně rozčechraná závojovitá oblačnost, a říkáte si: „No jo, za 6 let budou odsud zírat do stěny obří kopule.“

Pohled na centrální základnu budoucího největšího dalekohledu světa - ELT. Autor: Petr Horálek/ESO.
Pohled na centrální základnu budoucího největšího dalekohledu světa - ELT.
Autor: Petr Horálek/ESO.

Tady někde bude stát stěna obří kopule největšího dalekohledu světa - ELT. Autor: Petr Horálek/ESO.
Tady někde bude stát stěna obří kopule největšího dalekohledu světa - ELT.
Autor: Petr Horálek/ESO.

Základy pro budovu největšího dalekohledu světa na Cerro Armazones. Autor: Petr Horálek/ESO.
Základy pro budovu největšího dalekohledu světa na Cerro Armazones.
Autor: Petr Horálek/ESO.

Na okraji kráteru na Cerro Armazones. Autor: Petr Horálek/ESO.
Na okraji kráteru na Cerro Armazones.
Autor: Petr Horálek/ESO.

Velké úsilí pro velké objevy

A stejně tak si na to uvědomíte, jak skvělé je být alespoň niternou součástí něčeho tak velkého, byť jen jako dokumentační fotograf. Jste prostě součástí fascinující historie, která v nás už za pár let bude hřát na prsou z hrdosti, že jsme v té době zrovna žili.  No uznejte: Aby se vůbec mohl začít stavět podklad pro 2800 tun těžkou observatoř, museli dělníci 19. června 2014 sérií řízených explozí odpálit vrchol hory a vytvořit z ní zarovnanou základnu. Samozřejmě těžkými stroji, kterými ještě „odbouchali“ až 18metrové bloky původem sopečného materiálu, suť a balvany. Mezitím se v Evropě vyrábí s vysokou precizností 798 šestiúhelníkových 1,4metrových „zrcadélek“, které se pak upevní do systému hlavního dalekohledu jako jedno primární zrcadlo. Stavba dalekohledu je už to poslední. Mezitím už na vrcholu Armazones bude muset stát robustní monstrózní budova s kopulí, která musí odolat nejen silným větrným poryvům, ale i případným zemětřesením (samozřejmě včetně dalekohledu).

Dalekohled bude pro svá pozorování užívat adaptivní optiku vybavenou i výkonnými sodíkovými lasery a i přes svou váhu by se měl ladně pohybovat na své základně. K tomu poslouží mnoho systémů včetně velké rtuťové kaluže. Velkou část materiálu přivezou přes oceán z Evropy lodě, něco poskytne Chile. Většina montáží samozřejmě probíhá už v Chile a dováží se po dálnici obřími kamiony. Na směny denně pracují na vrcholu až stovky dělníků a přesto se prvních náznaků stavby samotné budovy dočkáme patrně až ke konci příštího roku. A to vše „jen“ proto, abychom konečně přišli na vrub kosmickým záhadám, jako je původ a podstata skryté hmoty, skryté energie, vznik vesmíru a neposledně také náš původ a zda jsme ve vesmíru sami.

Když přišla noc

Selfí nad staveništěm budoucího největšího dalekohledu světa. Je to ale obrovské, co? Autor: Petr Horálek/ESO.
Selfí nad staveništěm budoucího největšího dalekohledu světa. Je to ale obrovské, co?
Autor: Petr Horálek/ESO.
Celé to motání se okolo „vymláceného“ kráteru s orouškovanými dělníky bylo pochopitelně nesmírně podmanivé, obzvlášť potom, co mě Pascal dovolil i přes přísná bezpečnostní pravidla vylézt na asi 20metrový stožár, ukotvený pouze třemi lany, abych se za ustávajícího (byť stále prudkého) větru mohl na kráter podívat z ptačí perspektivy. To už zapadalo Slunce a k mému štěstí se nad kráterem objevily jasné antikrepuskulární paprsky.

Z řádek výše je ale asi pochopitelné, že nejsilnějším zážitkem z celé návštěvy byla pro mě na staveništi strávená noc. Nejen kvůli Mléčné dráze, která byla zkrátka jak na dosah (a dávala mi jen za pravdu, že toto místo bylo pro stavbu dalekohledu vybráno perfektně). Byly to i ty dojmy z té nezvyklé krajiny kolem. Podobně jako Neil Armstrong a Buzz Aldrin se cítili před 50 lety na Měsíci, jsem se cítil i já, když jsem se postavil doprostředka umělého kráteru. Díky svitu Měsíce ve fázi 3 dny po novu se do kráteru rozprostřel „extrémně dlouhý“ stín mé siluety.  Na snímcích, kde jej vrhám, si můžete také všimnout nápadného zjasnění kolem siluety mé hlavy, který je způsoben podobně jako „zvířetníkový protisvit“ zpětným rozptylem záření, v tomto případě od jemného prachu na staveništi.

Kráter na Cerro Armazones již nabývá tvaru půdorysu budoucí budovy pro největší dalekohled světa. Snímek zachycuje i výrazné antikrepuskulární paprsky po západu Slunce. Autor: Petr Horálek/ESO.
Kráter na Cerro Armazones již nabývá tvaru půdorysu budoucí budovy pro největší dalekohled světa. Snímek zachycuje i výrazné antikrepuskulární paprsky po západu Slunce.
Autor: Petr Horálek/ESO.

Centrum Mléčné dráhy za stavebními stroji v konstrukční oblasti ELT, budoucího největšího dalekohledu světa, se zjevuje už za soumraku na ještě modré obloze. Autor: Petr Horálek/ESO.
Centrum Mléčné dráhy za stavebními stroji v konstrukční oblasti ELT, budoucího největšího dalekohledu světa, se zjevuje už za soumraku na ještě modré obloze.
Autor: Petr Horálek/ESO.

Mléčná dráha nad centrálním kráterem budoucí 86 m široké budovy ELT (centrální část kráteru je vpravo dole). Vpravo nahoře je rovněž Velké Magellanovo mračno. Autor: Petr Horálek/ESO.
Mléčná dráha nad centrálním kráterem budoucí 86 m široké budovy ELT (centrální část kráteru je vpravo dole). Vpravo nahoře je rovněž Velké Magellanovo mračno.
Autor: Petr Horálek/ESO.

Uvnitř kráteru se človek cítí jak astronaut na Měsíci. Autor: Petr Horálek/ESO.
Uvnitř kráteru se človek cítí jak astronaut na Měsíci.
Autor: Petr Horálek/ESO.

Takovéto záběry jinak pořídili právě astronauté na Měsíci, akorát že je nesvětlovalo Slunce a dívali se do podobně jemného prachu v měsíčním povrchu. Při pohledu na mé obrázky se naskýtá další otázka – nakolik oni mohli uvidět u tak úchvatně struktury Mléčné dráhy jako já? Nad hlavou neměli atmosféru, takže asi i lépe (ačkoliv jim v helmě nejspíš vadily všudypřítomné odlesky). Na druhou stranu: Člověk se na ta navštívená místa na Měsíci jistě bude moci vrátit, ale tyto obrázky pořízené ze staveniště jsou opravdu vzácné. Když jsem fotil uprostřed kráteru, přesně jsem věděl, že za 6 let toto nikdo jiný nezažije. To už tu bude stát ten největší dalekohled světa, Extrémně Velký Teleskop.

Oblouk Mléčné dráhy a výrazné červené airglow ve směru na východ od Cerro Armazones. Kameny v dolní části snímku vznikly po odstřelení vrcholu v roce 2014. V krajině pouště také uvidíte stín samotné hory (na úrovni pod centrem Mléčné dráhy), neboť v době focení ještě do zad slabě svítil Měsíc. Autor: Petr Horálek/ESO.
Oblouk Mléčné dráhy a výrazné červené airglow ve směru na východ od Cerro Armazones. Kameny v dolní části snímku vznikly po odstřelení vrcholu v roce 2014. V krajině pouště také uvidíte stín samotné hory (na úrovni pod centrem Mléčné dráhy), neboť v době focení ještě do zad slabě svítil Měsíc.
Autor: Petr Horálek/ESO.

Virtuální prohlídka: V kráteru staveniště největšího dalekohledu světa

Prohlídka funguje stejně jako na facebooku – chyťte myší libovolnou část obrazu a prohlížejte si jej po celém sférickém rozhledu. Můžete si rovněž oblasti nazvětšovat, vychutnat si prohlídku na celé obrazovce... Pokud se prohlídka nenačte nebo se zobrazí s chybami, stačí pouze obnovit stránku (klávesa F5).

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Slavnostní položení základního kamene dalekohledu ESO/ELT
[2] Astro.cz: Články a tiskové zprávy o dalekohledu ELT
[3] Oficiální stránky dalekohledu ELT
[4] Petr Horálek: Stránky astrofotografa
[5] Facebook Petra Horálka



Seriál

  1. Příběh fotografie: Pršení Perseid nad Kolonickým sedlem
  2. Fotografie: Rojení Perseid nad Královou Studňou
  3. Obrazem: Tak jsem je viděl všechna...
  4. Obrazem: Nova nad Supernovou
  5. Obrazem: Unikátní planetární přehlídka na noční obloze
  6. Obrazem: Tři planety za slunovratu
  7. Obrazem: Hvězdné nebe nad ondřejovskou observatoří
  8. Obrazem: Zelený i rudý záblesk nad zříceninou Lichnice
  9. Obrazem: Super a mikro zatmění roku 2018
  10. Obrazem: Barvy nejdelšího zatmění Měsíce
  11. Obrazem: Bolid z Persea s dlouhotrvající stopou
  12. Obrazem: Proud meteorů z Persea nad kolonickou observatoří
  13. Obrazem: Z Liptovské Mary k Marsu
  14. Obrazem: Protisvit v Beskydech
  15. Obrazem: Dvě úplná zatmění za sebou
  16. Obrazem: Geminidy a kometa nad pohádkovou Sečí
  17. Obrazem: Boa Vista – (Ne)dotčený ráj Atlantiku
  18. Obrazem: Kometa z rakety nad Maledivami
  19. Obrazem: Sbírka pozoruhodných měsíčních zatmění
  20. Obrazem: Kosmická stanice před Měsícem
  21. Obrazem: Den a noc na staveništi největšího dalekohledu světa
  22. Obrazem: Hvězdné nebe nad Broumovským klášterem


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Evropská jižní observatoř, ESO, Cerro Armazones, ESO/ELT


43. vesmírný týden 2019

43. vesmírný týden 2019

Přehled událostí na obloze od 21. 10. do 27. 10. 2019. V neděli se vrací Středoevropský čas. Měsíc mění fázi od poslední čtvrti k novu. Večer je nízko nad jihozápadem Jupiter a u jihu Saturn a na ranní obloze se pomalu objeví Mars. Aktivita Slunce je rekordně nízká. Proběhl první čistě ženský výstup do volného kosmu z paluby ISS. Před 50 lety se narodil čínský amatérský astronom, který je spoluobjevitelem komety Ikeya-Zhang, jež nás potěšila na jaře 2002.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Corona Australis

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2019 obdržel snímek „Corona Australis“, jehož autorem je Pavel Pech   Corona Australis, tedy souhvězdí Jižní Koruna. Jméno jak ze starověkého atlasu nebes. A ono téměř ano. Historie jména tohoto poměrně nevýrazného souhvězdí je opravdu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Denný tranzit ISS

Prelet ISS popred Mesiac.

Další informace »