Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Rover Curiosity objevil na Marsu dávnou oázu

Rover Curiosity objevil na Marsu dávnou oázu

Jezera v oblasti Altiplano v Jižní Americe – takto mohlo vypadat v dávných dobách dno kráteru Gale
Autor: Maksym Bocharov

Pokud bychom se vrátili zpět v čase do doby před 3,5 miliardami roků, jak by asi mohla vypadat planeta Mars? Astronomové NASA využívající data z roveru Curiosity publikovali na základě jeho pozorování vizualizovanou představu, jak to asi kdysi dávno vypadalo na Marsu v oblasti přistání tohoto dlouhodobě fungujícího robota. Dno kráteru Gale připomínalo solná jezera v oblasti Altiplano v Jižní Americe.

Představte si jezera roztroušená na dně kráteru Gale, který má průměr 150 kilometrů, v podobě pradávných vodních nádrží objevených roverem Curiosity. Řeky stékající dolů na dno kráteru mohly narušovat okolní valy. Při sledování historie postupující s časem zcela jistě naleznete rozlévající se vodní toky, které následně vysychaly během cyklů, jež se pravděpodobně opakovaly nesčetněkrát během několika miliónů roků.

Takto vypadala zdejší krajina na základě zjištění roveru Curiosity, popsaná astronomy v článku publikovaném v časopise Nature Geoscience. Astronomové tak interpretují horniny obohacené o minerální soli objevené roverem jako důkaz mělkých slaných jezer, která prošla epizodami záplav a vysychání. Depozity posloužily jako čára ponoru vytvořená klimatickými výkyvy, jak se prostředí na Marsu přeměnilo z vlhkého na dnešní zmrzlou poušť.

Vědci by chtěli zjistit, jak dlouho toto přechodné stadium trvalo a kdy přesně nastalo. Toto nejnovější zjištění může znamenat, že rover Curiosity směřuje k místu nazvanému „ložisko sulfátů“, o kterém se předpokládá, že vzniklo v sušším prostředí. To představuje velké rozdíly v porovnání se spodní oblastí vyvýšeniny, kde Curiosity objevil důkazy přítomnosti trvalých sladkovodních jezer.

Kráter Gale je pradávným pozůstatkem obřího impaktu. Sedimenty přenášené vodou a větrem nakonec vyplnily dno kráteru množstvím jednotlivých vrstev. Po ztvrdnutí sedimentů vítr vytvaroval navrstvenou horninu do podoby vyvýšeniny Mount Sharp tyčící se vysoko nad dno kráteru, jejímž úbočím rover Curiosity pomalu stoupá vzhůru. Nyní se nachází na horském svahu, kde jsou odkryty jednotlivé vrstvy usazené v různých etapách historie planety Mars a představují klíč k odhalení převládajících podmínek na rudé planetě v té době.

Depozity na Marsu pojmenované Old Soaker – foto rover Curiosity Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Depozity na Marsu pojmenované Old Soaker – foto rover Curiosity
Autor: NASA/JPL-Caltech/MSSS
Přistáli jsme do kráteru Gale, kde jsou uchovány unikátní záznamy klimatických změn na Marsu,“ říká William Rapin z California Institute of Technology (Caltech), hlavní autor článku. „Pochopení toho, kdy a jak se planetární klima začalo vyvíjet, je střípkem další záhady: kdy a jak dlouho byl Mars schopen podporovat mikrobiální život na svém povrchu?

William Rapin se svými spolupracovníky popsal soli objevené napříč oblastí v délce 150 metrů tvořené sedimentárními horninami pojmenovanou „Sutton Island“, kterou rover Curiosity navštívil v roce 2017. Na základě sledu popraskaných usazenin v místě pojmenovaném „Old Soaker“ vědecký tým již věděl, že se v oblasti střídaly sušší periody. Avšak nalezení soli v oblasti Sutton Island vede k závěru, že se zde voda soustřeďovala v podobě solného roztoku.

Když jezero zcela vyschne, zanechá po sobě hromady čisté krystalické soli. Avšak soli nalezené v oblasti Sutton Island jsou odlišné: na jednu stranu zde jsou minerály solí, nikoliv stolní sůl. Rovněž jsou smíchány se sedimenty, což napovídá, že krystalizovaly v mokrém prostředí – pravděpodobně na dně odpařujícího se ne příliš hlubokého jezera zaplněného velmi slanou vodou.

Vzhledem k tomu, že Země a Mars si byly v raném období podobné, William Rapin předpokládá, že Sutton Island se mohl podobat solným jezerům v oblasti Altiplano v Jižní Americe. Řeky tekoucí z horských oblastí do těchto suchých vysokohorských náhorních plošin směřovaly do uzavřených kotlin, které se podobaly prastarému kráteru Gale. Jezera v oblasti Altiplano jsou intenzivně ovlivňována klimatickými podmínkami podobně jako kráter Gale.

Během suchých period se jezera v oblasti Altiplano stávala mělčími a některá mohla zcela vyschnout,“ říká William Rapin. „Skutečnost, že zde neexistuje vegetace, dokonce vede k závěru, že se zdejší krajina podobá oblastem na Marsu.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov
[2] universetoday.com
[3] festwish diwali images

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Voda na Marsu, Rover Curiosity, Planeta Mars


16. vesmírný týden 2024

16. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 4. do 21. 4. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Rozloučili jsme se s kometou 12P/Pons-Brooks. Z Ameriky dorazily zprávy i fotografie o úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce i dvou komet během tohoto úkazu. Aktivita Slunce se konečně opět zvýšila. Proběhl také poslední start velké rakety Delta IV Heavy. SpaceX si připsala rekord v podobě dvacátého přistání prvního stupně Falconu 9. Před deseti roky ukončila dopadem na Měsíc svou misi sonda LADEE zkoumající prach v těsné blízkosti nad povrchem Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Vírová galaxia M51

Vírová galaxia (iné názvy: Špirálovitá galaxia M51, Messierov objekt 51, Messier 51, M 51, NGC 5194, Arp 85) je klasická špirálovitá galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Bola objavená Charlesom Messierom 13. októbra 1773. Táto galaxia sa nachádza blízko hviezdy Alkaid (eta UMa) zo súhvezdia Veľká medvedica. Táto galaxia tvorí s hviezdami Alkaid a Mizar takmer pravouhlý trojuholník s pravým uhlom pri hviezde Alkaid. Nájsť sa dá aj pomocou myslenej spojnice hviezd Alkaid a Cor Caroli. Galaxia leží v jednej štvrtine vzdialenosti od Alkaida k Cor Caroli. Vírová galaxia bola v skutočnosti prvou objavenou špirálovou galaxiou. Už 30-centimetrový ďalekohľad spoľahlivo zobrazí jej špirálovú štruktúru. Vírová galaxia má aj svojho sprievodcu, menšiu galaxiu NGC 5195, ktorú objavil v roku 1781 Messierov priateľ Mechain. Sú spojené medzigalaktickým mostom, ktorý je predĺžením špirálového ramena M51. Je zaradená v Arpovom katalógu podivných galaxií ako špirálová galaxia so sprievodcom. Vírová galaxia a jej sprievodca bývajú niekedy označovaní ako dvojitá galaxia. Obe galaxie sa k sebe približujú, až nakoniec splynú do jednej. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Starnet++, Adobe photoshop 203x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 38x300 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 150 flats, master darks, master darkflats 4.3. až 12.4.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »