Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  47. vesmírný týden 2014

47. vesmírný týden 2014

Mapa oblohy 19. listopadu 2014 v 18:00 SEČ. Data: Stellarium Autor: Martin Gembec
Mapa oblohy 19. listopadu 2014 v 18:00 SEČ. Data: Stellarium
Autor: Martin Gembec
Přehled událostí na obloze od 17. 11. do 23. 11. 2014

Měsíc bude kolem novu. Večer je nízko na jihozápadě Mars, za tmy lze vyhledat také Uran a Neptun. V druhé polovině noci a zejména ráno je pěkně vidět Jupiter. Aktivita Slunce je střední, vrátily se pozůstatky velké skvrny. Nastává maximum meteorického roje Leonid. Philae, pouzdro, které se odpoutalo od sondy Rosetta, úspěšně zkoumalo povrch komety.

Mapa zobrazuje oblohu ve středu 19. listopadu v 18:00 SEČ.

Obloha:

Měsíc bude v novu v sobotu 22. listopadu. Tenký srpek bude postupně zdobit ranní oblohu zhruba od středy.

Planety:
Mars (0,9 mag) se nachází večer nízko na jihozápadě. Planety Neptun (7,9 mag) a Uran (5,7 mag) jsou nejlépe viditelné hned večer pomocí dalekohledu. Uran je na tmavé obloze dokonce viditelný jako slabá hvězdička i pouhým okem. Začneme-li jej hledat od hvězdy 4. velikosti delta Piscinis, potom Uran je 3° jihozápadně. Cestou narazíme na hvězdu podobné jasnosti (5,7 mag) jako má Uran, který je od ní jeden stupeň jihozápadně.
Jupiter (−2,1 mag) je ráno vysoko nad jihovýchodem. Pozorovatelný je už po půlnoci. Níže jsou úkazy GRS a měsíčků.
V zorném poli korónografu LASCO C3 na SOHO lze pozorovat Saturn, jako hvězdu procházející zdánlivě nahoře nad zakrytým kotoučem Slunce směrem doprava. Vlevo bude začátkem týdne také jasná Venuše.

 

Přechody GRS   Úkazy měsíců
18. 11. 1:30   18. 11. Io přechod měsíce 0:54–3:11
Io přechod stínu končí 1:56
Kallisto přechod stínu zač. 4:17
19. 11. 7:15   19. 11. Ganymed zatmění zač. 4:30
20. 11. 3:10   23. 11. Ganymed přechod (23:32)–3:11
Europa zatmění zač. 2:58
22. 11. 4:45      
24. 11. 6:25      
Časy jsou v SEČ.

Maximum meteorického roje Leonid připadá na 17. listopad. Aktivita bude jako obvykle relativně nízká (10 až 15 meteorů za hodinu), ale maximum připadá na 23. hodinu, takže od této hodiny až do druhé poloviny noci na 18. listopad by pozorování mohlo být zajímavé. Velkou komplikací je obvyklé listopadové počasí, takže kdo ví, co vlastně uvidíme.
Leonidy v minulosti přinesly pěkné meteorické deště. Tato aktivita se obvykle opakovala zhruba každých 33 let při návratu mateřské komety 55P/Tempel-Tuttle. V 19. století jejich pozorování vedlo k pochopení souvislosti meteorických rojů a komet. Jak se ukázalo na přelomu tisíciletí, meteorické deště Leonid lze dobře předpovídat a tak se například dá zjistit, že kolem roku 2033 se žádné takové deště neočekávají. Z nejbližších roků stojí za zmínku rok 2019 a 2022, kdy se k dráze Země přiblíží dva proudy meteorických částic. Pokud se předpovědi vyplní, mělo by v roce 2019 padat asi 100 meteorů za hodinu a v roce 2022 by snad mohl nastat i déšť díky přiblížení proudu čátic uvolněných kometou v roce 1733 (v roce 2000 způsobil maximum s počty v řádu desítek meteorů za hodinu). Počty částic by prý mohly kolem 7. hodiny SEČ dosáhnout až stovek. Že by tip na výlet na Kanárské ostrovy?

Aktivita Slunce je středně vysoká. Velká skvrna v AR 12192 se vrátila menší a méně aktivní jako AR 12209. Uvidíme tedy, co se bude dít dál. Vývoj skvrn můžeme sledovat na aktuálním snímku SDO.

Kosmonautika:

  • Historicky první přistání na kometě se zdařilo. Pro selhání přistávacích mechanismů sice Philae přistál v jiné než plánované oblasti, ale základní úkoly se mu podařilo splnit. Výhodou nového místa přistání je bezpochyby docela zajímavý terén, kde by se nikdo přistát neodvážil, naopak nevýhodou je, že zde není dost slunečního záření, aby mohla mise pokračovat i po vyčerpání energie z baterie. Philae tedy spí a necháme se překvapit, zda je to jeho definitivní konec, nebo se ještě probere, až bude kometa blíže ke Slunci.
    Názory na úspěch mise jsou rozporné, protože nefungovala ani tryska, která měla modul přitlačit k povrchu, ani harpuny, které jej měly ukotvit. Na druhé straně se podařilo na kometě přistát, odeslat panoramatický záběr okolí a provést 90 procent plánovaných experimentů z první sady vědeckých úkolů. Teprve před Vánoci bude jasné, zda a jak moc byla mise opravdu úsěpšná. Selhání to však rozhodně není a jednou se na to bude určitě vzpomínat jako na historický úspěch.
     
  • Minulý týden v pondělí přistál v kazašské stepi Sojuz TMA-13M s tříčlennou posádkou z Mezinárodní vesmírné stanice ISS. Start Sojuzu-FG s kosmickou lodí Sojuz TMA-15M a novou tříčlennou posádkou je v plánu 23. listopadu. Přípravy můžete sledovat také v deníku astronautky na kosmonautix.cz.
     

Výročí:

  • 18. listopadu 1989 (25 let) odstartovala observatoř Cosmic Background Explorer (COBE). Jejím úkolem bylo zmapovat reliktní záření na celé obloze. Toto záření je podle teorií pozůstatkem velkého třesku, akorát se rozpínáním vesmíru ochladilo a nyní září při teplotě 2,73 Kelvina, tedy v mikrovlnné oblasti spektra. Družice přinesla velmi významný objev nerovnoměrností v teplotě reliktního záření. Dnes už máme přesnější měření díky družicím WMAP a Planck.
     
  • 20. listopadu 2004 (10 let) byla vypuštěna vesmírná observatoř Swift. Ta pracuje v oboru nejtvrdšího gama záření. Jejím hlavním úkolem je pomoci odhalit původce tajemných gama záblesků pozorovaných po celé obloze. Původci těchto záblesků mohou být jak vybuchující supernovy, tak jiné exotičtější jevy, jako třeba splývající hvězdy. U všech však dosud vysvětlení nemáme.
     
  • 20. listopadu 1889 (125 let) se narodil významný americký astronom Edwin Hubble. Pokud jej znáte jen podle jména vesmírného dalekohledu, pak vězte, že jeho největším přínosem je rovnice popisující rozpínání vesmíru. Hubble objevil přímou úměru mezi rudým posuvem objektu a jeho vzdáleností. To znamená, že čím je od nás objekt dál, tím rychleji se vzdaluje. Z rovnice plyne tzv. Hubbleova konstanta, z níž lze odvodit stáří vesmíru (dříve 50 až 90 km/s na Mpc). Tuto konstantu pomohl poprvé dobře upřesnit právě Hubbleův vesmírný dalekohled (72 km/s na Mpc). Dnes je nejpřesnější hodnota uváděna díky výzkumu družice Planck (67,80±0,77). Stáří vesmíru je díky tomu uváděno 13,82 miliardy let. Edwin Hubble také s pomocí tehdy nového 2,5 metrového dalekohledu na Mount Wilsonu našel Cepheidy v sousedních spirálních mlhovinách, aneb dnes galaxiích, a tím dokázal, že vesmír je mnohem větší a sahá dál, než je Mléčná dráha.
     

Výhled na příští týden:

  • Srpek Měsíce na večerní obloze
  • Výročí: přechod Venuše 1639
  • Hayabusa 2 k asteroidu
  • Výročí: Mariner 4

Mapa oblohy s úkazy v listopadu ke stažení v PDF,
Interaktivní online planetárium,
Mapa oblohy online.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: COBE, Vesmírný týden


16. vesmírný týden 2024

16. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 4. do 21. 4. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Rozloučili jsme se s kometou 12P/Pons-Brooks. Z Ameriky dorazily zprávy i fotografie o úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce i dvou komet během tohoto úkazu. Aktivita Slunce se konečně opět zvýšila. Proběhl také poslední start velké rakety Delta IV Heavy. SpaceX si připsala rekord v podobě dvacátého přistání prvního stupně Falconu 9. Před deseti roky ukončila dopadem na Měsíc svou misi sonda LADEE zkoumající prach v těsné blízkosti nad povrchem Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Vírová galaxia M51

Vírová galaxia (iné názvy: Špirálovitá galaxia M51, Messierov objekt 51, Messier 51, M 51, NGC 5194, Arp 85) je klasická špirálovitá galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Bola objavená Charlesom Messierom 13. októbra 1773. Táto galaxia sa nachádza blízko hviezdy Alkaid (eta UMa) zo súhvezdia Veľká medvedica. Táto galaxia tvorí s hviezdami Alkaid a Mizar takmer pravouhlý trojuholník s pravým uhlom pri hviezde Alkaid. Nájsť sa dá aj pomocou myslenej spojnice hviezd Alkaid a Cor Caroli. Galaxia leží v jednej štvrtine vzdialenosti od Alkaida k Cor Caroli. Vírová galaxia bola v skutočnosti prvou objavenou špirálovou galaxiou. Už 30-centimetrový ďalekohľad spoľahlivo zobrazí jej špirálovú štruktúru. Vírová galaxia má aj svojho sprievodcu, menšiu galaxiu NGC 5195, ktorú objavil v roku 1781 Messierov priateľ Mechain. Sú spojené medzigalaktickým mostom, ktorý je predĺžením špirálového ramena M51. Je zaradená v Arpovom katalógu podivných galaxií ako špirálová galaxia so sprievodcom. Vírová galaxia a jej sprievodca bývajú niekedy označovaní ako dvojitá galaxia. Obe galaxie sa k sebe približujú, až nakoniec splynú do jednej. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Starnet++, Adobe photoshop 203x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 38x300 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 150 flats, master darks, master darkflats 4.3. až 12.4.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »