Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Setkání kočky kosmické s humrem nebeským
Jiří Srba Vytisknout článek

Setkání kočky kosmické s humrem nebeským

Snímek pořízený pomocí dalekohledu ESO/VST zachycuje mlhoviny Kočičí tlapka (Cat’s Paw Nebula, NGC 6334, vpravo nahoře) a Humr (Lobster Nebula, NGC 6357, vlevo dole).
Autor: ESO

Astronomové již dlouho zkoumají zářící kosmické oblaky plynu a prachu, kterým přidělili katalogová označení NGC 6334 a NGC 6357. Tento nový gigantický snímek pořízený pomocí dalekohledu ESO/VST je zachycuje na jednom z nejčerstvějších záběrů. S celkovým počtem téměř 2 miliardy pixelů se jedná o jednu z největších fotografií, jakou kdy ESO zveřejnila. Tyto mlhoviny mají kromě katalogového označení rovněž svá romantická pojmenování odvozená od tvarů, kterými na fotografiích připomínají pozemské objekty – známe je pod názvem mlhovina Kočičí tlapka (Cat’s Paw Nebula) a mlhovina Humr (Lobster Nebula).

Mlhovina NGC 6334 se nachází asi 5 500 světelných let od nás, zatímco vzdálenější NGC 6357 leží asi 8 000 světelných let daleko. Obě je na obloze najdeme v souhvězdí Štíra, poblíž bodce na konci jeho ocasu.

Jako první si těchto mlhovin povšiml slavný astronom John Herschel – pozoroval je po několik nocí v červnu roku 1837 během své tříleté expedice na Mys dobré naděje v jižní Africe. Omezené možnosti dalekohledů, které měl vizuální pozorovatel Herschel tehdy k dispozici, mu umožnily spatřit pouze ty nejjasnější části mlhovin. Bylo to mnoho desetiletí předtím, než fotografie odhalila jejich nápadný tvar a než získaly svá dnešní pojmenování.

Kočičí tlapka s třemi polštářky stejně jako struktury připomínající klepeta, které dokážou pozorovat současné dalekohledy, jsou ve skutečnosti oblasti naplněné plynem, převážně vodíkem, který je intenzivně ozařován mladými hvězdami. Při hmotnosti desetkrát převyšující Slunce vyzařují tyto horké stálice intenzivní ultrafialové záření. A když se toto záření setká s atomy vodíku setrvávajícími v této hvězdné porodnici, která dala hvězdám život, dojde k jejich ionizaci. Na základě tohoto procesu jsou tyto mohutné objekty připomínající oblaky svítící zářením typickým pro vodík (i další atomy) označovány jako emisní mlhoviny (emission nebulae).

Díky výkonu kamery OmegaCAM s 256 megapixely odhaluje nový záběr pořízený pomocí dalekohledu ESO/VST (Very Large Telescope Survey Telescope) filamenty prachu táhnoucí se oběma mlhovinami a bránící průchodu světla. S rozměrem 49 511 x 39 136 pixelů je tento snímek jednou z největších fotografií, jaké kdy ESO zveřejnila.

Mozaika zachycuje výběr těch nejpůsobivějších zákoutí z působivého snímku pořízeného pomocí dalekohledu ESI/VST (VLT Survey Telescope), který zachycuje mlhoviny Kočičí tlapka (Cat’s Paw Nebula, NGC 6334) a Humr (Lobster Nebula, NGC 6357). Jedná se o oblasti s aktivními procesy hvězdotvorby, ve kterých mladé hvězdy svým zářením nutí svítit vodík ve svém okolí charakteristickým odstínem červené barvy. Velmi bohaté pole obsahuje rovněž řadu tmavých prachových pásů. Kredit: ESO Autor: ESO
Mozaika zachycuje výběr těch nejpůsobivějších zákoutí z působivého snímku pořízeného pomocí dalekohledu ESI/VST (VLT Survey Telescope), který zachycuje mlhoviny Kočičí tlapka (Cat’s Paw Nebula, NGC 6334) a Humr (Lobster Nebula, NGC 6357). Jedná se o oblasti s aktivními procesy hvězdotvorby, ve kterých mladé hvězdy svým zářením nutí svítit vodík ve svém okolí charakteristickým odstínem červené barvy. Velmi bohaté pole obsahuje rovněž řadu tmavých prachových pásů. Kredit: ESO
Autor: ESO

OmegaCAM je přímým nástupcem slavné kamery WFI (Wide Field Imager), která v současnosti stále pracuje ve spojení s dalekohledem MPG/ESO (MPG/ESO 2.2-metre telescope) na observatoři La Silla. WFI astronomové použili k fotografování mlhoviny Kočičí tlapka v roce 2010, rovněž ve viditelném světle, ale s použitím filtru, který umožnil lépe zviditelnit záření vodíku (eso1003). Od té doby nahlédl dalekohled ESO/VLT (Very Large Telescope) ještě hlouběji do nitra mlhoviny Humr a zachytil mnoho horkých jasných hvězd, které určují barvu a tvar celého objektu (eso1226).

Přes technickou vyspělost přístrojů použitých ke sledování těchto jevů, je prach v nitru mlhovin natolik hustý, že větší část jejich nitra stále zůstává našemu pohledu skryta. Mlhovina Kočičí tlapka je jednou z nejaktivnějších hvězdných porodnic na obloze, obsahuje tisíce mladých horkých hvězd, jejichž viditelné světlo k nám nemůže proniknout. Pozorování v infračerveném oboru elektromagnetického záření s pomocí dalekohledu jako je třeba ESO/VISTA však tímto prachem dokáže částečně proniknout a odhalit aktivní procesy formování hvězd v samotném nitru mlhoviny.

Zkoumání mlhovin v různých vlnových délkách (které odpovídají různým barvám) vede ke vzniku odlišných vizuálních vjemů na straně pozorovatele. Například při pozorování s pomocí delších vln infračerveného záření jedna část mlhoviny NGC 6357 připomíná holubici a druhá lebku. Díky tomu získala rovněž pojmenování mlhovina Vojna a mír (War and Peace Nebula).

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled ELT (Extremely Large Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1705



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



16. vesmírný týden 2024

16. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 4. do 21. 4. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Rozloučili jsme se s kometou 12P/Pons-Brooks. Z Ameriky dorazily zprávy i fotografie o úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce i dvou komet během tohoto úkazu. Aktivita Slunce se konečně opět zvýšila. Proběhl také poslední start velké rakety Delta IV Heavy. SpaceX si připsala rekord v podobě dvacátého přistání prvního stupně Falconu 9. Před deseti roky ukončila dopadem na Měsíc svou misi sonda LADEE zkoumající prach v těsné blízkosti nad povrchem Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Vírová galaxia M51

Vírová galaxia (iné názvy: Špirálovitá galaxia M51, Messierov objekt 51, Messier 51, M 51, NGC 5194, Arp 85) je klasická špirálovitá galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Bola objavená Charlesom Messierom 13. októbra 1773. Táto galaxia sa nachádza blízko hviezdy Alkaid (eta UMa) zo súhvezdia Veľká medvedica. Táto galaxia tvorí s hviezdami Alkaid a Mizar takmer pravouhlý trojuholník s pravým uhlom pri hviezde Alkaid. Nájsť sa dá aj pomocou myslenej spojnice hviezd Alkaid a Cor Caroli. Galaxia leží v jednej štvrtine vzdialenosti od Alkaida k Cor Caroli. Vírová galaxia bola v skutočnosti prvou objavenou špirálovou galaxiou. Už 30-centimetrový ďalekohľad spoľahlivo zobrazí jej špirálovú štruktúru. Vírová galaxia má aj svojho sprievodcu, menšiu galaxiu NGC 5195, ktorú objavil v roku 1781 Messierov priateľ Mechain. Sú spojené medzigalaktickým mostom, ktorý je predĺžením špirálového ramena M51. Je zaradená v Arpovom katalógu podivných galaxií ako špirálová galaxia so sprievodcom. Vírová galaxia a jej sprievodca bývajú niekedy označovaní ako dvojitá galaxia. Obe galaxie sa k sebe približujú, až nakoniec splynú do jednej. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Starnet++, Adobe photoshop 203x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 38x300 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 150 flats, master darks, master darkflats 4.3. až 12.4.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »