Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Webb odhalil úžasné detaily tvorby hvězd v mlhovině v Orionu

Webb odhalil úžasné detaily tvorby hvězd v mlhovině v Orionu

Část centrální oblasti Velké mlhoviny v Orionu (M42) očima přístroje NIRCAM dalekohledu JWST (pohled v blízkém infračerveném oboru na oblaka ionizovaného plynu rozzářeného hvězdami ve středu mlhoviny kolem Trapezu - tyto hvězdy jsou mimo záběr).
Autor: NASA, ESA, CSA, PDRs4All ERS Team; image processing Salomé Fuenmayor

Mnoho objektů zájmu Webbova vesmírného dalekohledu je skryto lidskému zraku v kosmických dálavách, často i mimo naši Galaxii. Jednou z výjimek, na kterou se nyní dalekohled zaměřil, je Velká mlhovina v Orionu, v Messierově katalogu objekt č. 42. Pod trojicí známých hvězd Orionova pásu ji spatříme jako rozmazanou hvězdičku i pouhým okem. Už malý dalekohled odhalí slabý závoj mlhavého vzhledu kolem jasného středu, který ukrývá několik velmi zářivých hvězd. Čtyři z nich jsou dobře vidět i amatérsky a říká se jim Trapez. Mlhoviny, jako je tato, jsou nádhernou ukázkou tvorby nových hvězd a jejich planetárních soustav. A M42 je jednou z těch nejbližších. JWST zde odhalil dosud neviděné detaily.

Mlhovina v Orionu, kdysi jen oblak plynu a prachu, jehož hmotnost mnohotisíckrát převyšovala hmotnost Slunce, se později stal domovem nově vznikajících hvězd. Oblaka plynu se začala smršťovat a nově vzniklé hvězdy rozzářily okolní plyn. Díky tomu ji dnes pozorujeme jako výrazný objekt v zimním souhvězdí Oriona. Předpokládá se, že Slunce a Země vznikly v mlhovině podobné této před 4,5 miliardami let.

Mlhovina je vzdálena 1344 světelných roků a má průměr asi 24 světelných let. Dalekohled JWST v ní dokáže zobrazit detaily o průměru asi 5 světelných hodin, což přibližně odpovídá vzdálenosti od Slunce k Neptunu. To nám umožňuje vidět detaily protoplanetárních disků kolem některých z přibližně 700 hvězd, které začaly v mlhovině zářit.

Na snímku části mlhoviny v Orionu jsou vyznačeny dvě oblasti - právě vzniklé mladé hvězdy stále ještě ukryté uvnitř kokonu zbylé látky, z níž byla vytvořena a další mladou hvězdu s protoplanetárním diskem kolem ní. Autor: NASA, ESA, CSA, PDRs4All ERS Team; image processing Salomé Fuenmayor; text Martin Gembec
Na snímku části mlhoviny v Orionu jsou vyznačeny dvě oblasti - právě vzniklé mladé hvězdy stále ještě ukryté uvnitř kokonu zbylé látky, z níž byla vytvořena a další mladou hvězdu s protoplanetárním diskem kolem ní.
Autor: NASA, ESA, CSA, PDRs4All ERS Team; image processing Salomé Fuenmayor; text Martin Gembec

Profesor Els Peeters z University v Západním Ontariu to komentuje následovně: „Tato nová pozorování nám umožňují lépe pochopit, jak masivní hvězdy ovlivňují plynný a prachový oblak, ve kterém se rodí. Tyto hvězdy vyzařují velké množství ultrafialového záření přímo do rodného oblaku, který je stále obklopuje, a to mění fyzikální tvar oblaku i jeho chemické složení. Jak přesně to funguje a jak to ovlivňuje další formování hvězd a planet, zatím není dobře známo.“

„Zřetelně vidíme několik hustých vláken. Tyto vláknité struktury mohou podporovat vznik nové generace hvězd v hlubších oblastech oblaku prachu a plynu," dodal Dr. Olivier Berné z Ústavu astrofyziky vesmíru (Institut d'Astrophysique Spatiale) v Paříži. „Vidíme zde mladé hvězdy uvnitř svých kokonů s diskem prachu a plynu, v němž se formují planety. Jasně viditelné jsou také malé dutiny vyhloubené novými hvězdami, které jsou rozfoukávány intenzivním zářením a hvězdným větrem nově vzniklých hvězd."

V porovnání snímku Hubbleova vesmírného dalekohledu se snímkem dalekohledu Jamese 
Webba můžeme dobře odlišit, jak je infračervené záření, ve kterém se dívá JWST, prostupnější oblaky prachu v mlhovině, oproti záření viditelnému na snímku HST. Autor: NASA/ESA/CSA/Rice University/PDRs4All Team
V porovnání snímku Hubbleova vesmírného dalekohledu se snímkem dalekohledu Jamese Webba můžeme dobře odlišit, jak je infračervené záření, ve kterém se dívá JWST, prostupnější oblaky prachu v mlhovině, oproti záření viditelnému na snímku HST.
Autor: NASA/ESA/CSA/Rice University/PDRs4All Team

Snímky z JWST jsou vždy působivější než snímky pořízené Hubbleovým teleskopem jednoduše proto, že nový teleskop má mnohem větší primární zrcadlo, které zachytí více světla. Rozdíl je zde však obzvláště markantní, protože Hubblův pohled, stejně jako pohled většiny pozemských dalekohledů, je zahalen prachem, který do značné míry blokuje viditelné světlo. Infračervené světlo, které vnímá JWST, je prachem ovlivněno mnohem méně – infračervené záření bylo zvoleno částečně kvůli schopnosti vidět do oblastí, jako je tato.

Dříve vypuštěný vesmírný dalekohled Spitzer také pozoroval oblohu na podobných vlnových délkách infračerveného záření, ale jeho zrcadlo mělo průměr jen 85 cm. JWST má primární zrcadlo o průměru 6,5 metru.

Na podobné vlnové délce infračerveného záření snímal mlhovinu v Orionu vesmírný Spitzerův i Webbův dalekohled. Rozlišení zrcadla o průměru 6,5 metru ve rovnání s 85cm zrcadlem Spitzera je obrovským přínosem dalekohledu JWST. Autor: NASA/JPL-Caltech/S.T.Megeath a NASA/ESA/CSA/PDRs4All Team
Na podobné vlnové délce infračerveného záření snímal mlhovinu v Orionu vesmírný Spitzerův i Webbův dalekohled. Rozlišení zrcadla o průměru 6,5 metru ve rovnání s 85cm zrcadlem Spitzera je obrovským přínosem dalekohledu JWST.
Autor: NASA/JPL-Caltech/S.T.Megeath a NASA/ESA/CSA/PDRs4All Team

Tým PDRs4All nám na závěr poskytl bonusový snímek navazující oblasti. Pokud bychom si střed mlhoviny v Orionu představili orientovaný jako na obloze, potom výše uvedené výřezy patří oblasti západně od jejího středu a níže uvedený výřez ukazuje severozápadní část středu této mlhoviny. Otázka pro vás – najdete na snímku žábu?

Severozápadní část středu mlhoviny v Orionu (M42). Vědci z týmu PDRs4All na něm vidí žábu. Možná sedí vpravo dole a vykukuje na nás.. Autor: NASA, ESA, CSA, PDRs4All ERS Team; image processing Salomé Fuenmayor
Severozápadní část středu mlhoviny v Orionu (M42). Vědci z týmu PDRs4All na něm vidí žábu. Možná sedí vpravo dole a vykukuje na nás..
Autor: NASA, ESA, CSA, PDRs4All ERS Team; image processing Salomé Fuenmayor

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] PDRs4All Team
[2] IFL Science



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: M42, Mlhovina v Orionu, Jwst


16. vesmírný týden 2024

16. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 4. do 21. 4. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Rozloučili jsme se s kometou 12P/Pons-Brooks. Z Ameriky dorazily zprávy i fotografie o úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce i dvou komet během tohoto úkazu. Aktivita Slunce se konečně opět zvýšila. Proběhl také poslední start velké rakety Delta IV Heavy. SpaceX si připsala rekord v podobě dvacátého přistání prvního stupně Falconu 9. Před deseti roky ukončila dopadem na Měsíc svou misi sonda LADEE zkoumající prach v těsné blízkosti nad povrchem Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Vírová galaxia M51

Vírová galaxia (iné názvy: Špirálovitá galaxia M51, Messierov objekt 51, Messier 51, M 51, NGC 5194, Arp 85) je klasická špirálovitá galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Bola objavená Charlesom Messierom 13. októbra 1773. Táto galaxia sa nachádza blízko hviezdy Alkaid (eta UMa) zo súhvezdia Veľká medvedica. Táto galaxia tvorí s hviezdami Alkaid a Mizar takmer pravouhlý trojuholník s pravým uhlom pri hviezde Alkaid. Nájsť sa dá aj pomocou myslenej spojnice hviezd Alkaid a Cor Caroli. Galaxia leží v jednej štvrtine vzdialenosti od Alkaida k Cor Caroli. Vírová galaxia bola v skutočnosti prvou objavenou špirálovou galaxiou. Už 30-centimetrový ďalekohľad spoľahlivo zobrazí jej špirálovú štruktúru. Vírová galaxia má aj svojho sprievodcu, menšiu galaxiu NGC 5195, ktorú objavil v roku 1781 Messierov priateľ Mechain. Sú spojené medzigalaktickým mostom, ktorý je predĺžením špirálového ramena M51. Je zaradená v Arpovom katalógu podivných galaxií ako špirálová galaxia so sprievodcom. Vírová galaxia a jej sprievodca bývajú niekedy označovaní ako dvojitá galaxia. Obe galaxie sa k sebe približujú, až nakoniec splynú do jednej. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Starnet++, Adobe photoshop 203x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 38x300 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 150 flats, master darks, master darkflats 4.3. až 12.4.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »