Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2026  >  Červen  >  Obálky kolem kataklysmatické hvězdy Z Cam, první SR/ČR kolektivní astrofotografie

Česká astrofotografie měsíce - Červen 2026

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Obálky kolem kataklysmatické hvězdy Z Cam, první SR/ČR kolektivní astrofotografie

Uznání a copyright: Karel Kolomazník (http://)

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2026 obdržel snímek 
Karla Kolomazníka s kolektivem
 „Obálky kolem kataklyzmatické hvězdy Z Cam“

Vítězná fotografie červnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce je v rámci dosavadní soutěže poněkud netradiční. I když jsme již měli snímky s více autory, a dokonce pořízené více přístroji, deset autorů a devět různých teleskopů, tak to tu ještě doopravdy nebylo. 
Snímek vznikl v rámci pozorovací kampaně Sekcie premenných hviezd a exoplanét a Sekcie astronomickej fotografie Slovenskej astronomickej spoločnosti pri SAV a Slovenského zväzu astronómov. Jejím cílem bylo pozorování málo jasných pozůstatků po vzplanutí rekurentních nov. S rozvojem pozorovací techniky, a to i té amatérské, ruku v ruce s novými až téměř „zázračnými“ numerickými metodami zpracování obrazu a samozřejmě s nadšením amatérských pozorovatelů oblohy vznikají úplně nové možnosti astronomického bádání. Samozřejmě to neplatí ve všech oborech astronomického výzkumu, ale ukazuje se, že amatérští astronomové se již často nabažili líbivých snímků a hledají cesty ke smysluplnému vědeckému využití svého přístrojového, časového i osobního potenciálu.
Jednou z takových oblastí je například získávání obrazů málo jasných mlhovin, tvořících pozůstatky po opakovaných vzplanutích nov. Na rozdíl od běžného zbytku novy (nova remnant), který vznikne po jednom jediném výbuchu novy a po pár desítkách či stovkách let se rozplyne, super-remnant je obří obálka z plynu a prachu, která se formuje tisíce až miliony let. Vzniká kolem tzv. rekurentních nov. To jsou dvojhvězdy tvořené bílým trpaslíkem a běžnou hvězdou (často červeným obrem). Bílý trpaslík ze svého společníka vysává materiál, který se hromadí na jeho povrchu. Když tlak a teplota dosáhnou kritického bodu, dojde k termonukleární explozi – nově. Tento proces se u rekurentních nov opakuje klidně každých několik let či desetiletí.
A jak tedy vzniká super-remnant? Každý jednotlivý výbuch vyvrhne materiál do okolního vesmíru. Tento materiál naráží do mezihvězdného prostředí a do hmoty z předchozích výbuchů. Postupem času (po statisících výbuchů) se tak kolem dvojhvězdy vytvoří gigantická, permanentní bublina. Zatímco běžné zbytky nov mají velikost v řádu světelných týdnů či měsíců, super-remnant může mít v průměru desítky až stovky světelných let. Dosahují tak velikostí, které si nezadají se zbytky po obřích supernovách. Tyto struktury existují stovky tisíc až miliony let, protože jsou neustále „přiživovány“ novými a novými výbuchy z centra. Rekurentní novy jsou hlavními kandidáty na vznik supernovy typu Ia. Pokud bílý trpaslík díky neustálému nabírání hmoty překročí tzv. Chandrasekharovu mez, zhroutí se a exploduje jako supernova. Objev super-remnantu je tedy jako nalezení „kouřící zbraně“ – ukazuje nám, kde přesně k takovému gigantickému výbuchu v budoucnu dojde.
Proč jsou taková pozorování důležitá? Supernovy se v astronomii používají jako „standardní svíčky“ pro měření vzdáleností ve vesmíru a zkoumání temné energie. Studiem super-remnantů můžeme lépe pochopit, jak systémy, které k těmto supernovám vedou, fungují před samotným finálním výbuchem. Dále tato pozorování můžeme využít ke studiu vlastností lokálního mezihvězdného prostředí.
Autoři využili jak zrcadlové, tak čočkové dalekohledy s průměry od 100 do 500 mm průměru i s různými filtry k pořízení rozsáhlého soubor snímků, které spojili do výsledného obrazu okolí kataklyzmatické dvojhvězdy Z Cam. A tento snímek též zaslali do soutěže. 
Za porotu soutěže i za Českou astronomickou společnost a jistě i za všechny čtenáře gratulujeme nejen k vítězství, ale zejména k jejímu pořízení a přejeme jasné nebe k získání dalších zajímavých snímků.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Lokality v SR/ČR/Španělsku

Datum pořízení: v průběhu roku 2025

Optika: různé

Montáž: různé

Snímač: různé

Zpracování:

Celý popis zpracování je poměrně složitý, protože je použitých mnoho různých dalekohledů i kamer. Velkou výzvou bylo zpracování fotografií, co mají rozdílné zorné pole tak, aby nevznikaly "poškozené oblasti" na okrajích polí. Dále pak správné váhování fotografií podle toho, jaký užitečný signál v nich byl obsažen. Celý proces normalizace a integrace fotografií proběhl v programu Pixinsight.


Postup:

Doplnenie (z emailu autora):

astrophoto.kozmos.sk je naša kampaň, ktorá zdužuje amatérske ďalekohľady a jeden ďalekohľad Vihorlatskej hvezdárne v Humennom. V porovnaní s Condorom máme väčšiu zbernú plochu, ale omnoho menej dostupného pozorovacieho času. Tiež je omnoho náročnejšie spracovať snímky z úplne rozdielnych aparatúr. Parametre jednotlivých prístrojov sú v nasledujúcej tabuľke: 

 

Optika

Kamera

Pole [obl. min.]

Operátor

Lokalita

T1

Newton 300/1200

MII C3-61000

103 × 68.8

K. Kolomazník

AO Kolonické sedlo

T2

Newton 406/1800

MII C4-16000

70.4 × 70.4

P. A. Dubovský, R. Adam

AO Kolonické sedlo

T3

Refraktor 100/412.5

QHY268M

196 × 129

R. Barsa

AO Kolonické sedlo

T4

Newton 350/1400

Atik APX60 Mono

88 × 59

D. Volný

Stupava

T5

Refraktor 102/560

SV605MC

67.8 × 67.8

M. Mančuška

Boldog

T6

Newton 250/1000

ZWO ASI1600MM

61 × 46

M. Gnida

Veľké Chlievany

T7

Refraktor 130/910

ZWO ASI 6200MM

136 × 91

A. Kováč

Trevinca, Španielsko

T8

Newton 250/950

ZWO ASI 2600MM

85 × 57

P. Jurista

Martin

T9

Newton 500/2000

FLI PL16803

36.8 x 36.8

P. Kollárik

Šenkvice

Štítky: ČAM


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »