Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2025  >  Srpen  >  Bolid nad školou

Česká astrofotografie měsíce - Srpen 2025

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Bolid nad školou

Uznání a copyright: Lukáš Pecka (http://)

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2025 obdržel snímek „Bolid nad školou“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Pecka

Podíváme-li se v noci na jasnou oblohu, zaujmou nás samozřejmě zejména jasné objekty, tedy například Měsíc, pokud je tedy nad obzorem, nebo jasné planety. Ovšem i hvězdy a Mléčná dráha, nebo možná právě ony, nás zaujmou. Nu a tu a tam spatříme i jasnou či méně jasnou hvězdičku putující oblohou. Ano, samozřejmě není to hvězdička, ale většinou družice, nebo letadlo. To ovšem poznáme, neboť bliká, většinou zaregistrujeme i barvy zelenou, červenou a bílou. Nu a tu a tam, v některých dnech více než v jiných, proletí nad našimi hlavami takzvaná „padající hvězda“. Ani zde se však nejedná o hvězdu, nýbrž o takzvaný meteor, tedy pevnou částečku, která se po letu vesmírem setkala s naší Zemí, respektive s její atmosférou, ve které se většinou „vypaří“. Odborně tento proces nazýváme „ablace“.
Meteory na obloze souvisí s postupným rozpadem komet, které při zahřívání průletem okolo Slunce uvolňují plyn i pevné částečky své hmoty. Tento prach a „kamení“, který ve vesmíru nazýváme meteoroidy, se sice během let udržuje poblíž původní dráhy komety, ovšem díky působení nejrůznějších vlivů se postupně vzdalují stále více a více. Tedy opravdu zjednodušeně popsáno. S tím souvisí i četnost meteorů na obloze během času. Pokud se totiž naše Země potkává s „dráhou“ komety, a tedy i s různě hustými oblastmi meteoroidů, vidíme větší či menší množství meteorů, jak tyto jevy v atmosféře nazýváme. Ty vylétají z takzvaného radiantu. Meteory vylétající z této oblasti nazýváme meteory rojovými, přičemž každý takový roj náleží nějaké kometě.
V obdobích, kdy se očekává větší výskyt meteorů daného meteorického roje, vyrážejí astronomové do tmavých oblastí, nebo pozorněji sledují své celooblohové kamery, aby jim žádný meteor neunikl. Třešničkou takového, někdy i celonočního pozorování může být průlet velmi jasného meteoru. Takový nazýváme „bolid“. Tímto označením myslíme obecně meteory jasnější než planeta Venuše v největším lesku. Výjimečně spatříme bolid jasný třeba jako Měsíc. Ale jak se říká „tak jednou za život“. Ovšem, jak se můžeme od astronomů dozvědět z „veselých příběhů z natáčení“, často objektiv fotoaparátu míří v tu chvíli na druhou stranu oblohy, astronom právě hledá redukci v kufru auta či dělá cokoliv jiného, než právě sleduje oblohu.
To se ovšem nestalo vítězovi srpnového kola fotografické soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ Lukáši Peckovi. Ten se vypravil zachytit nějakou brzkou Perseidu, tedy meteor roje Perseid, pocházející z komety Swift-Tuttle. Měl velké štěstí, že jeho fotoaparát mířil do místa, kudy atmosféra vykreslila krásný a velmi jasný jev meteoru. Co meteoru, bolidu. Jeho jasnost se sice určuje obtížně, ale podle odhadu se blížila spíše jasnosti Měsíce než Venuše. Tedy opravdu jasný. Těleso, které jej způsobilo, muselo mít rozměry minimálně několika desítek centimetrů a hmotnost desítek až stovek kilogramů. Pro srovnání, ty co vidíme dobře našima očima, tedy ty jasnější 3 magnitudy způsobují tělíska 1-2 mm s hmotností do 0,1 g. Velké rozptyly velikostí i jasností jsou způsobeny jednak samozřejmě nejistotou odhadu jasnosti z jednoho snímku, jednak i různou strukturou a hustotou materiálu meteoroidu.
Za porotu soutěže i za Českou astronomickou společnost, jako garanta soutěže, gratulujeme autorovi k úžasnému snímku a jistě i k úžasnému zážitku. A přejeme více podobných fotografických úlovků.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Sruby

Datum pořízení: 24.07.2025

Optika: Olympus 12mm f2,0

Montáž: Stativ

Snímač: Olympus OMD EM5 mark III

Zpracování:

Složené 2 snímky ve Photoshopu a následně upraveno v Lightroomu Classic + oříznuto.

Štítky: ČAM
Přejít na kompletní výsledky


42. vesmírný týden 2026

42. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ngc 6888

NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu

Další informace »