Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  2019/2020 Nejhlubší sluneční minimum kosmické éry

2019/2020 Nejhlubší sluneční minimum kosmické éry

Slunce z družice Solar Dynamics Observatory
Autor: NASA/SDO/HMI

Na Slunci nejsou žádné skvrny. S tímto údajem se musíme v roce 2019 spokojit už po dobu 272 dnů, včetně aktuálních 35 v řadě. Slunce je v minimu své aktivity a z pohledu počtu dní beze skvrn je rok 2019 rekordním ve sledování aktivity Slunce od začátku kosmické éry. Aktuální rekord byl dosažen již o víkendu a překonal tak předchozí minimum z roku 2008, kdy bylo Slunce beze skvrn po dobu 268 dní.

Minima sluneční aktivity jsou v našem životě něčím relativně normálním, protože se opakují zhruba každých 11 roků. Ovšem poslední dvě dekády přinesla minima hlubší, než v druhé polovině 20. století. Ačkoli je současné minimum rekordní v současné éře kosmického výzkumu Slunce, ještě více dní beze skvrn bylo zaznamenáno např. v roce 1913, kdy na Slunci nebyly skvrny po dobu 311 dní.

Přestože neumíme předpovídat sluneční aktivitu, můžeme díky znalosti existence jedenáctiletého cyklu usuzovat na to, že za několik let dospěje Slunce opět k maximu aktivity a je pouze otázkou, jak vysoké bude. Vědci z NOAA (NASA Solar Cycle Prediction Panel) predikují nástup aktivity v roce 2020 s maximem v roce 2025. Historie však ukazuje, že vše může být nakonec úplně jinak. Například mohou být maxima dvě, může být mělké a dlouhé nebo krátké a vysoké a podobně.

Předpověď sluneční aktivity na třetí dekádu 21. století Autor: NOAA/NASA Solar Cycle Prediction Panel
Předpověď sluneční aktivity na třetí dekádu 21. století
Autor: NOAA/NASA Solar Cycle Prediction Panel

V krajním případě by maxima mohla zdánlivě vymizet a mohlo by nastat období, které známe z historie pozorování slunečních skvrn jako tzv. Maunderovo minimum (1645 až 1715), kdy po dobu desítek let na Slunci bylo jen málo skvrn a mělo to i vliv na klima na Zemi.

Sluneční minimum má samozřejmě vliv i na aktuální vesmírné počasí. Například úplně chybí silné sluneční erupce, které mají vliv na viditelnost polárních září i v nižších zeměpisných šířkách. Na druhé straně je to dobrá zpráva pro kosmonauty na ISS nebo družice obíhající kolem Země, které nejsou tolik ohroženy nabitými částicemi vyvrhovanými při slunečních erupcích.

Na druhé straně povrch Země je více bombardován kosmickým zářením z hlubin vesmíru, protože s poklesem sluneční aktivity stoupá možnost částic pronikat do slabší sluneční magnetosféry. Tento fakt nás může zajímat v okamžiku, kdy vstupujeme na palubu letadla. Víme, že dostaneme o malinko vyšší dávku ozáření, než obvykle.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Spaceweather.com
[2] NOAA



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Solar minimum, Sluneční minimum


19. vesmírný týden 2024

19. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 5. do 12. 5. 2024. Měsíc bude v novu a čeká nás extrémně mladý srpek na večerní obloze. Slunce je hodně aktivní, nastaly silné erupce. Oblohu ozdobila slabá polární záře a nečekaně s ní se objevil i deorbitující horní stupeň Falconu 9. Planety jsou v tomto týdnu velmi obtížně viditelné. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Na ranní obloze létají éta Aquaridy. K odvrácené straně Měsíce se vydala čínská sonda Chang’e 6 a na čínské orbitální stanici Tiangong se vyměnily tříčlenné posádky. Před 60 lety se narodil český astronom a popularizátor Václav Knoll. Před 15 lety proběhla poslední oprava vesmírného dalekohledu HST.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

V zajetí barev

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2024 obdržel snímek „V zajetí barev“, jehož autorem je Pavel Váňa   Kdo by neměl rád jaro, kdy po studených zamračených  dnech, skrovně prosvětlených hřejivými slunečními paprsky se příroda začíná probouzet. Zelenající se stromy jsou

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina, známa aj ako Messier 16 alebo NGC 6611, je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov od Zeme a je spojená s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 47031. Hviezdokopa M16 obsahuje približne 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou a na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Hmlovina sa rozprestiera na ploche s priemerom 60 svetelných rokov a je známa svojimi charakteristickými stĺpmi medzihviezdnej hmoty, ktoré sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Zaujímavosťou je, že podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu, Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Starnet++, Adobe photoshop 66x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 7.4. až 14.5.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »