Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Poslední mozaika Saturnu z Cassini

Poslední mozaika Saturnu z Cassini

Saturn 13. 9. 2017 z Cassini
Autor: NASA/JPL-Caltech\Space Science Institute

Když už byl po 13 letech na oběžné dráze Saturnu osud Cassini zpečetěn a bylo jasné, že skončí v oblačných vrstvách jeho atmosféry, otočila se naposledy k planetě svojí širokoúhlou kamerou, aby pořídila nádhernou rozlučkovou mozaiku. Celkem bylo k jejímu pořízení potřeba 42 snímků přes červený, zelený a modrý filtr. Snímky byly pořízeny 13. září 2017. Když byly potom poskládány do této úžasné barevné mozaiky v přibližně pravých barvách, vyniká nejen planeta se svými prstenci tak, jak ji ze Země nemůžeme nikdy spatřit, ale ještě malé měsíčky Prometheus, Pandora, Janus, Epimetheus, Mimas a Enceladus.

Po dlouhá léta jsme měli možnost na webu NASA i na speciální stránce sledovat přísun nových informací a snímků od Saturnu. Mise byla tak dlouhověká, že to až někdy sklouzávalo k tomu, že už to byla rutina a někdo to i přestal sledovat. Ale s tím, jak se přiblížil konec mise, nastal nový impulz a mnozí začali vzpomínat. Nyní už sonda neexistuje, ale její data žijí dál a uvidíme určitě ještě další zajímavé snímky a články.

Saturn 13. 9. 2017 (snímek s popisky měsíců) Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute
Saturn 13. 9. 2017 (snímek s popisky měsíců)
Autor: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Letos v listopadu ale můžeme přidat ještě jednu vzpomínku, protože před 37 lety se se Saturnem rozloučila i sonda Voyager 1, která na rozdíl od Cassini ještě funguje, protože od Saturnu zmizela v dálavách Sluneční soustavy, kde nyní měří vlastnosti magnetického pole mezihvězdného prostředí. Voyager 1 sice zdaleka nedokázal doletět mimo gravitační vliv Slunce, ale i tak je neuvěřitelně daleko, že signál k němu putuje tam a zpět po dobu 39 hodin a 9 minut (k 25. 11. 2017).

Saturn 16. 11. 1980 z Voyageru 1 Autor: NASA/JPL/USGS
Saturn 16. 11. 1980 z Voyageru 1
Autor: NASA/JPL/USGS

Snímek z Voyageru pochází ze 16. listopadu 1980 a byl pořízen ze vzdálenosti 5 300 000 km od Saturnu. Zatímco někteří z nás vyrůstali s tímto ikonickým snímkem, který zdobil nejednu publikaci, někteří zase zůstanou navždy ovlivněni neméně úchvatnými snímky z Cassini.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA/JPL
[2] NASA Planetary Photojournal



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Voyager 1, NASA, Cassini, Saturn


19. vesmírný týden 2024

19. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 5. do 12. 5. 2024. Měsíc bude v novu a čeká nás extrémně mladý srpek na večerní obloze. Slunce je hodně aktivní, nastaly silné erupce. Oblohu ozdobila slabá polární záře a nečekaně s ní se objevil i deorbitující horní stupeň Falconu 9. Planety jsou v tomto týdnu velmi obtížně viditelné. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Na ranní obloze létají éta Aquaridy. K odvrácené straně Měsíce se vydala čínská sonda Chang’e 6 a na čínské orbitální stanici Tiangong se vyměnily tříčlenné posádky. Před 60 lety se narodil český astronom a popularizátor Václav Knoll. Před 15 lety proběhla poslední oprava vesmírného dalekohledu HST.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

V zajetí barev

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2024 obdržel snímek „V zajetí barev“, jehož autorem je Pavel Váňa   Kdo by neměl rád jaro, kdy po studených zamračených  dnech, skrovně prosvětlených hřejivými slunečními paprsky se příroda začíná probouzet. Zelenající se stromy jsou

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina, známa aj ako Messier 16 alebo NGC 6611, je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov od Zeme a je spojená s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 47031. Hviezdokopa M16 obsahuje približne 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou a na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Hmlovina sa rozprestiera na ploche s priemerom 60 svetelných rokov a je známa svojimi charakteristickými stĺpmi medzihviezdnej hmoty, ktoré sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Zaujímavosťou je, že podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu, Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Starnet++, Adobe photoshop 66x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 7.4. až 14.5.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »