Úvodní strana  >  Fotogalerie  >  Česká astrofotografie měsíce  >  2016  >  Červen  >  Sluneční cesty nad dalekohledem

Česká astrofotografie měsíce - Červen 2016

Roztáhnout stránkuZúžit stránku

Sluneční cesty nad dalekohledem

Uznání a copyright: Maciej Zapiór (http://www.maciejzapior.com)

Další měsíc ukrojil dalších 30 dní z roku 2016 a soutěž „Česká astrofotografie měsíce“ má další vítěznou fotografii. Pořídil ji Maciej Zapiór na observatoři v Ondřejově a pořídil ji velmi netradičně. Nepoužil dalekohled ani fotoaparát. Nepoužil ani stativ ani paralaktickou či jakoukoliv jinou astronomickou montáž. Dokonce nepoužil ani fotografický film či fotografický digitální čip. Co tedy použil a jak snímek pořídil?

Jméno této fotografické techniky zní „solarografie“ a Maciej Zapiór ji využil opravdu originálním způsobem. Vzal si k ruce prázdnou (to je dost důležité) plechovku od piva, černou neprůhlednou izolační pásku a list fotografického papíru. Za pomoci pilky, zmíněné pásky, špendlíku a kousku alobalu vyrobil dírkovou komoru, vložil do ní fotografický papír a zavěsil ji na vhodné místo, dírku namířil k jihu a obrnil se trpělivostí. Expozice totiž trvala nepřetržitě dnem i nocí od 21. ledna do 20. května tohoto roku. A výsledek se po 4 měsících dostavil.

Na pozadí kopule, chránící astronomický dalekohled a patřící Oddělení meziplanetární hmoty Ondřejovské observatoře, se odehrála každodenní show sluneční pouti oblohou. Na záznamu nalezneme cestu Slunce oblohou den pod dni po dobu čtyř měsíců. A to dokonce nejen za jasného počasí, ale jsme schopni jeho „temnou“ dráhu identifikovat i „mezi řádky“ jasných dní.

A co více, na snímku vidíme i dráhu Slunce v den jarní rovnodennosti a … ještě jednou „a co více …“, na jedné sluneční dráze, deváté od té nejvyšší poslední, je jas Slunce v odpoledních hodinách zastíněn přecházejícím černým kotoučkem planety Merkur.  Je to však určitě pouze „akademická“ informace, neboť si tento fakt na snímku ověřit skutečně nemůžeme.

I když je princip dírkové komory znám minimálně již dva a půl tisíce let, myšlenka pořídit solarograf, tedy dlouhodobý obraz cesty Slunce oblohou, pochází teprve z roku 2001. Tehdy byla tato „fotografická“ metoda prezentována v Polsku na mezinárodním workshopu Profile 2002. Metody se poté „ujala“ finská umělkyně Tarja Tryggová, která ji dále zdokonalovala. Realizovala několik projektů a kampaní a přispěla tak k rozšíření této „jednoduché“ fotografické metody po celém světě.

Vytváření obrazu při průchodu světla malým otvorem popsal řecký filosof Aristoteles (384-322 př. n. l.). Pozoroval částečné zatmění Slunce a jeho obrazy na zemi, vytvořené „dírkami“ mezi listy v koruně stromu. Principem dírkové komory se zabýval například též Leonardo da Vinci.

Sama solarografie má několik specifických vlastností a je s ní spojeno několik, pro některé možná i neuvěřitelných skutečností. Nejenom že se použitý fotografický papír v plechovkové dírkové komoře nepříliš, ale spíše vůbec, nezničí vlhkem, nejenom že díky slabému osvitu za dobu třeba půl roku nezčerná, ale dokonce, byť se používá černobílý, vytvoří stopy Slunce i v popředí se nacházejících objektů v různých barvách. Ty ovšem  nejsou  reálné,  barevné  podání se liší jednak díky druhu použitého materiálu,  jednak  délkou  expozice a dalšími, ne vždy jasnými faktory.

Ještě jedna věc je na solarografii zajímavá. Vzhledem k tomu, že fotografové těchto solarografů exponovaný fotografický papír v naprosté většině neustalují, na světle tyto obrazy velmi rychle zčernají a zničí se. Ustalovací proces sice „samodestrukci“ obrazu zastaví, ovšem vnáší do něho často změnu tonality a kontrastu. Proto autoři snímek rychle v dostatečné kvalitě naskenují a další úpravy pak provádějí za pomoci grafických programů.

Porota soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ již více než 10 let měsíc co měsíc vybírá to nejlepší, nejzajímavější či třeba i nejpůsobivější z české či slovenské astrofotografické tvorby. Nynější vítěz, Maciej Zapiór je původem z Polska a profesně působí na observatoři Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově, kde také pořídil tento snímek. On sám patří k velkým realizátorům a propagátorům solarografie, o které napsal několik zajímavých článků a přednesl spoustu přednášek. My však máme již jen trochu místa k vyjádření obdivu k hezké fotografii a poděkování za ní nejen za porotu, nejen za Českou astronomickou společnost, která soutěž zaštiťuje, ale jistě i za spoustu čtenářů tohoto článku a dalších, kdo tento úžasný snímek měli možnost shlédnout.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Observatoř Astronomického ústavu, Ondřejov

Datum pořízení: 20.05.2016

Optika: Dírková komora

Zpracování:

Po ukončení expozice negativ byl neskanován a upraven v grafickým programu (inverze barev, uprava kontrastu a saturace) podle standartního spůsobu zpracování solarografických snímků.

Štítky: ČAM, Solarografie
Přejít na kompletní výsledky


18. vesmírný týden 2024

18. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 4. do 5. 5. 2024. Měsíc bude v poslední čtvrti a je vidět hlavně ráno a dopoledne. Slunce je poměrně hodně aktivní. Večer je velmi nízko Jupiter a ráno extrémně nízko Saturn. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Český tým studentů uspěl se svým projektem v Houstonu. Čína chystá start rakety CZ-5 s návratovou misí Chang’e 6 pro vzorky z odvrácené strany Měsíce. Sonda Voyager 1 po pěti měsících opět komunikuje normálně a brzy by měla posílat i vědecká data. Před 70 lety objevil Kuiper měsíc Neptunu Nereida a před 30 lety se k Venuši vydala sonda Magellan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024

Další informace »