Proč se Měsíc se Sluncem zdají u obzoru větší?
Měsíc a Slunce se nám opravdu zdají nízko u obzoru mnohem větší než v době, kdy se nacházejí vysoko na obloze. V tomto případě se však setkáváme spíše s problémem psychologickým než astronomickým. Ve skutečnosti se totiž velikost těchto objektů v závislosti na výšce nad obzorem nijak nemění - jsou stále stejné. Lze se o tom jednoduše přesvědčit pomocí série fotografií nebo ruličky papíru, kterou budete sledovat například Měsíc nízko u obzoru nebo naopak vysoko nad ním. Pokud průměr ruličky přizpůsobíte tak, aby se do ní "velký" Měsíc u obzoru přesně vešel, bude rulička kopírovat okraje Luny i vysoko nad obzorem, kdy se vám bude zdát menší.
Klam, díky kterému se nám jeví nebeské objekty až třikrát větší, bývá často přisuzován našemu vnímání nebeské báně. Podvědomě chápeme oblohu nikoliv jako polokouli, ale jako zploštělou klenbu, tudíž i objekty blízko horizontu se nám zdají větší. Proto se nám stojící předměty a vůbec všechny předměty, na které se díváme směrem vzhůru zdají kratší, než jsou-li umístěny v horizontálním směru. Jak ale naznačují zkušenosti a nejnovější psychologické studie, je to jen jeden z mnoha faktorů, které se na tomto zvláštním klamu podílí. Svou roli pravděpodobně hraje i skutečnost, že poblíž obzoru se často nachází mnoho objektů, se kterými můžeme velikost Slunce nebo Měsíce srovnávat, zatímco vysoko na obloze není poblíž nic známého a objekty se tak v prázdném prostoru "ztrácejí".
