Co to je, když se říká, že padají hvězdy?
Komety jsou tělesa složená ze zmrzlých plynů a prachových částic různých rozměrů. Jsou tedy složeny z hmoty, ze které vznikala Sluneční soustava, a předpokládá se, že tato hmota v kometách neprodělala od jejich vzniku výraznějších změn. Kometární těleso jako takové tvoří vlastní jádro, které má rozměr typicky několik kilometrů a většinou značně nepravidelný tvar. Menší jádra dosahují rozměrů několika set metrů, zatímco ta největší pozorovaná i několik desítek kilometrů v průměru. Jádro samotné má jen málo společného s tím, jak komety znají lidé ať už z fotografií nebo z vlastní zkušenosti - v nedávné době mohla i široká veřejnost na vlastní oči vidět dvě velmi jasné komety - Hyakutake a Hale-Bopp, které zdobily noční oblohu v letech 1996 a 1997. Kometa získává svůj typický vzhled až tehdy, kdy se přiblíží na své dráze Slunci, na jádro dopadá větší množství sluneční energie, která jádro ohřívá a začnou se z něj uvolňovat těkavé látky. Ty potom vytvoří tzv. komu (hlavu komety), která má vzhled mlhavého obláčku, většinou s výrazným zjasněním uprostřed. Toto samotné zjasnění však není oním jádrem - to většinou nebývá vidět ani při pohledu velkým dalekohledem, neboť je velmi malé a velmi temné, jeho povrch je temnější než černé uhlí. Hlavy komet dosahují rozměrů v řádech desíte k tisíc kilometrů až milionů kilometrů. Samotná velikost komy závisí na aktivitě kometárního jádra a na vzdálenosti od Slunce i Země.
Nejtypičtějším útvarem je však ohon, ten dělá "kometu kometou". Ohony často dosahují délky až několika set milionů kilometrů a jsou tedy největšími útvary ve sluneční soustavě. Jsou tvořeny unikajícími částicemi z jádra komety, které jsou strhávány tlakem slunečního záření za kometu - tyto ohony nazýváme prachové, často jsou zakřivené a obvykle mají vzhled širokého vějíře. Prachové částice jsou z jádra strhávány unikajícím plynem rychlostmi několik set metrů za sekundu. Tento plyn potom tvoří tzv. plynný (plazmový - plyn je v něm ionizován) ohon. Plazmové ohony jsou jen velmi málo zakřivené, většinou téměř úplně přímé a úzké. Některé komety vytvoří jen jeden typ ohonu (krásný a velmi dlouhý plazmový ohon, táhnoucí se přes půl oblohy, nám ukázala již zmiňovaná kometa Hyakutake), některé nám předvedou ohony oba - velmi jasný plazmový i prachový chvost jsme mohli pozorovat například u komety Hale-Bopp. I ze vzhledu ohonu a jeho složení můžeme usuzovat na fyzikální vlastnosti jádra - na zastoupení plynů a prachových částic.
Jan Skalický
