Úvodní strana  >  Na obloze  >  Meteory a meteorické roje  >  Každoroční roje

Každoroční roje

Kdy vyhlížet nebeská divadla?

Polární záře se zábleskem meteoru
Polární záře se zábleskem meteoru
Níže naleznete informace a poznámky ke každoročním meteorickým rojům a jejich aktivitě. Pro pozorování (či fotografování) meteorů je třeba najít místo daleko od měst s odkrytým obzorem a tmavou oblohou, rovněž počítat s fází měsíce (meteory se nejlépe pozorují v době okolo novu). Pakliže spatříte opravdu jasný meteor, bolid, neváhejté své pozorování zaslat na Astronomický ústav AV ČR v Ondřejově.

Navštívit můžete také:

 

Kvadrantidy

(aktivní 1. - 9. ledna; maximum okolo 4. ledna)

Každoročne nejaktivnější roj s maximální hodinovou frekvencí okolo 100 meteorů. Název roje pochází z dnes již neexistujícího souhvězdí Zedního kvadrantu na pomezí dnešního Pastýře a Draka. Pokud je v době maxima fáze Měsíce kolem úplňku, je kvůli jeho vysoké poloze nad obzorem pozorování opravdu nepříznivě rušeno.

Mateřské těleso roje je stále ještě nevyřešenou záhadou. Uvažovalo se, že jde o kometu kometu 96P Machholz. Ta se má ke Slunci vrátit v roce 2012 (obíhá Slunce s periodou 5,2 let, naposledy u něj byla v roce 2007). V prosinci roku 2003 přišel známý vědec v oboru meteorů Peter Jenniskens (NASA Ames Research Center) s hypotézou, že s největší pravděpodobností je to fragment již přes 500 let neexistující komety, který byl toho roku objeven a katalogizován pod asteroidálním označením C/2003 EH1. Dráha tělesa se se Zemí protíná v téměř kolmém úhlu, což způsobuje krátkou aktivitu roje (obecně mezi 28. prosincem a 12. lednem, přičemž maximum je velmi ostré a trvá jen několik hodin). Vlivem gravitace Jupiteru se proud roje komety od Země vzdaluje, takže přibližně za 1000 let už Kvadrantidy patrně nebudeme pozorovat. Samotné meteory jsou poměrně pomalé - vstupní rychlost meteoroidů do zemské atmosféry je 41 km/s. Z důvodu nepravidelného rozložení proudu roje může hodinová zenitová frekvence (kdyby byl radiant v nadhlavníku) kolísat mezi 60 a 200 meteory.

Radiant:
15:18, +49,5° (Zední Kvadrant)
Frekvence:
>100 met./h
Vstupní rychlost:
42,2 km/s
Mateřské těleso:
2003 EH (asteroid)

Lyridy

(aktivní 16. - 25. dubna; maximum okolo 22. dubna)

Lyridy jsou mezi meteorickými roji každoročním uvítáním do jara. Zejména v časných hodinách, kdy souhvězdí Lyry vrcholí, bývá možnost patřit i bolidy. Běžná hodinová frekvence v maximu dosahuje 20 meteorů za hodinu, ale výjimečně stoupá i k několikanásobku běžné frekvence.

Mateřskou kometou roje je periodická kometa C/1861 G1 Thatcher, kterou objevil 4. dubna roku 1861 americký profesor a astronom Albert E. Thatcher a která se ke Slunci vrací každých 415 let. Zajímavostí je, že kometu našel přímo z "pupku světa" - amerického velkoměsta New York. V té době to ovšem bylo možné, neboť elektrifikace města byla hudbou budoucnosti a Newyorčané tak ještě mohli vzhlížet k hvězdami poseté noční obloze. Dnes je New York jedním z nejpřesvětlenějších měst na světě a noční obloha může jeho obyvatelům nabídnout v podstatě jen Měsíc a nejjasnější planety. Zatímco na Thatcherovu kometu budou muset pozemšťané čekat až do roku 2276, meteory z jejího prachu uvolněném při průletech kolem Slunce nám ji připomínají každoročně.

Samotný roj je sice nevýrazný - při obvyklé frekvenci okolo 15 meteorů za hodinu přiláká spíš skalní nadšence meteorických rojů. Avšak díky gravitačním poruchám proudu meteoroidů - částic uvolněných kometou - se nepravidelně může frekvence na krátkou dobu zvýšit až desetinásobně. Dá se to očekávat i letos, frekvence by mohla na krátko vystoupat až k 90 meteorům za hodinu. Z minulosti jsou známy ještě silnější maxima; patrně nejvýraznější nastalo v roce 1803, při kterém jeden americký novinář popisoval, že viděl padat hvězdu, kamkoliv se zrovna podíval. Frekvence tehdy nejspíše přesáhla úctyhodných 600 meteorů za hodinu.

Radiant:
18:04, +34° (Lyra)
Frekvence:
20 met./h
Vstupní rychlost:
48,4 km/s
Mateřské těleso:
C/1861 G1 Thatcher (kometa)

Eta-Aquaridy

(aktivní 19. dubna - 26. května; maximum okolo 6. května)

Eta-Aquaridy (pojmenované podle hvězdy η Aqr, poblíž ní leží radiant roje), jsou jednou z větví proudu částic ze slavné Halleyovy komety (druhou větví jsou říjnové Orionidy). Ačkoliv jsou poměrně aktivní a v druhé polovině noci mohou produkovat občasné jasné meteory, aktivita je kvůli malé výšce radiantu nad obzorem nízká. Meteory jsou ovšem často dlouhé a rychlé. Maximum je poměrně ploché a dá se pozorovat pozvolna zejména před vrchlem aktivity. V České republice spadne při maximu okolo 20 metorů za hodinu, při zvýšené aktivitě to může být i několikanásobek.

Radiant:
22:32, -1° (Vodnář)
Frekvence:
55 met./h
Vstupní rychlost:
66,9 km/s
Mateřské těleso:
1P Halley (kometa)

Perseidy

(aktivní 17. července - 24. srpna; maximum okolo 12. srpna)

Jeden z nejvýraznějších každoročních rojů. Zároveň patrně nejznámnější, neboť je potěchou pro oči za vlahých letních nocí. Roj začíná být aktivní již v druhé polovině července a meteory jsou poměrně rychlé a někdy i na pohled barevné (fotograficky vždy).

Meteorický roj Perseid je znám už 1755 let. První zmínky o něm pocházejí z poloviny 3. století našeho letopočtu v souvislosti s umučením svatého Vavřince. Ten byl jedním z církevních hodnostářů strážících majetek v Římské říši. Při pronásledování Křesťanů prý neuposlechl příkaz krutého římského císaře Valeriána odevzdat církevní majetek vládci a raději jej rozdal chudým. Několik dní po jeho popravě 10. srpna 258 podle lidí z nočního nebe padaly třpytivé slzy a od této události jsou Perseidy lidově známé jako „slzy svatého Vavřince“.

Že jde o astronomický úkaz, prokázal až italský astronom Giovanni Schiaparelli v druhé polovině 19. století. Jako první na světě našel přímou spojitost meteorů s kometami a dokonce určil, že původem Perseid je prach z periodické komety 109P Swift-Tuttle objevené dvěma americkými astronomy v roce 1862. Kometa s periodou asi 134 let se naposledy u Slunce objevila v roce 1992. Znovu se k němu přiblíží až v roce 2126. Pravidelně nám ji ale připomíná roj Perseid tím, jak Země každý rok mezi 17. červencem a 24. srpnem prochází na své dráze v blízkosti prachového proudu rozptýleného za kometou. Prachové částice zvané meteoroidy padají k Zemi a v atmosféře zazáří jako meteory. Protože tyto částice mají rozměry zpravidla menší než zrnka písku a jsou složena z křehkého kometárního materiálu, při průletu zemskou atmosférou se zcela vypaří. Nejvíce jich padá v době, kdy se Země ocitá v nejhustší oblasti proudu meteoroidů, vždy okolo 12. srpna.

Radiant:
03:12, +57.6° (Perseus)
Frekvence:
80 met./h
Vstupní rychlost:
60,0 km/s
Mateřské těleso:
109P Swift-Tuttle (kometa)

Orionidy

(aktivní 4. října - 14. listopadu; maximum okolo 22. října)

Podyimní větev proudu meteoroidů z Halleyovy komety stejně jako její jarní protějšek může překvapit zvýšením aktivity na několianásobek běžné aktivity. Meteory jsou rychlé a zejména v druhé polovině noci může roj překvapit jasnějšími meteory. Aktivita rovněž stoupá až v druhé polovině noci, kdy radiant v Orionu stoupá nejvýš nad obzor.

Radiant:
06:20, 15,5° (Orion)
Frekvence:
>25 met./h
Vstupní rychlost:
67,0 km/s
Mateřské těleso:
1P Halley (kometa)

Leonidy

(aktivní 5. - 30. listopadu; maximum okolo 17. listopadu)

Roj nejčastěji zmiňovaný v souvislosti s extrémními meteorickými dešti. V letech 1866-7, 1933 a 1966 produkoval deště o frekvencích několika desítek tisíc meteorů za hodinu. Bohaté deště jsou vždy způsobeny hustými vlákny za mateřskou kometou, která se ke Slunci vrací jednou za přibližně 33 let. Poslední návrat v roce 1998 přinesl výrazné roje v letech 2001 a 2002 (a rovněž fantastické bolidové divadlo v roce 1998). Další návrat se očekává až v roce 2031. Vyjma občasných průchodů Země staršími vlákny, které mohou navýšit aktivitu na desítky meteorů v hodině (v druhé půli noci) jsou Leonidy v "klidovém režimu" poměrně neaktivní. Mohou však produkovat nesmírně jasné bolidy. Mimo jiné je to způsobeno téměř nejvyšší možnou vstupní rychlostí do zemské atmosféry (okolo 71 km/s).

Radiant:
10:08, 21,6° (Lev)
Frekvence:
>15 met./h
Vstupní rychlost:
71,0 km/s
Mateřské těleso:
55P Tempel-Tuttle (kometa)

Geminidy

(aktivní 6. - 17. prosince; maximum okolo 14. prosince)

Meteorický roj Geminid byl poprvé zaznamenán v roce 1862. Tehdy to byl slabý roj. Ve 40. a 50. letech 20. století se počet meteorů za hodinu začal zvyšovat a začátkem 90. let dosáhl hodnoty 100 meteorů za hodinu. Některé numerické modely předpovídají, že frekvence roje bude v budoucnosti opět klesat. Mateřským tělesem roje Geminid je planetka (3200) Phaeton. Tuto planetku objevili John Davies a Simon Green v roce 1983 pomocí družice IRAS. Dráha planetky (3200) Phaeton se podobá drahám komet. V přísluní se planetka přibližuje ke Slunci na 0,14 AU. Navíc je planetka mateřským tělesem meteorického roje; obvykle jsou mateřskými tělesy meteorických rojů komety. Má se za to, že (3200) Phaeton je vyhaslé kometární jádro nebo kometární jádro s velmi nepatrnou, a proto nepozorovatelnou aktivitou. Planetka oběhne Slunce jednou za 524 dní a může se značně přiblížit k Zemi. Naposledy se přiblížila k Zemi 10. prosince 2007, a to na vzdálenost 18 milionů km. Další blízké průlety nastanou v letech 2017, 2050 a 2060. K nejtěsnějšímu přiblížení k Zemi v tomto století dojde 14. prosince 2093. Tehdy se planetka přiblíží k Zemi na pouhé 3 miliony km. Srážka planetky se Zemí však nehrozí.

Roj patří k nejaktivnějším v roce (spolu se srpnovými Perseidy a lednovými Kvadrandtidy). adiant Geminid se nachází východně od dvou nejjasnějších hvězd souhvězdí Blíženců, hvězd Castor a Pollux. Na prosincové obloze vychází souhvězdí Blíženců už za večerního soumraku, a během noci vystoupí vysoko nad jižní obzor. Vrcholí po půlnoci, tedy přibližně v době maxima meteorického roje. Nejvíce meteorů lze tedy vždy očekávat mezi půlnocí a 3. hodinou ranní. Meteory jsou pomalé a často poměrně jasné.

Radiant:
07:28, +32,2° (Blíženci)
Frekvence:
>110 met./h
Vstupní rychlost:
31,9 km/s
Mateřské těleso:
3200 Phaeton (planetka)


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008, jejím vedoucím redaktorem se stal na jaře roku 2009. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Lyridy, Eta-Aquaridy, Orionidy, Geminidy, Perseidy, Meteorický roj, Leonidy, Quadrantidy, Kvadrantidy, Meteorický roj Leonid


8. vesmírný týden 2017

8. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 20. 2. do 26. 2. 2017. Měsíc je mezi úplňkem a poslední čtvrtí. Planeta Venuše a nedaleký slabší Mars zůstávají na večerní jihozápadní obloze. V druhé polovině noci a ráno můžeme pozorovat Jupiter, za svítání také Saturn. Z komet je stále nejlepší večerní 2P/Encke, kometa 45P je příliš difúzní a tedy vizuálně ne tak pěkná. Z nabídky 100 pozorování máme tento týden výzvu zkusit dvě planetky, jeden zákryt hvězdy planetkou a konjunkci Marsu s Uranem. Na jižní polokouli navíc proběhne prstencové zatmění Slunce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Od protisvitu k falešnému úsvitu

Je počátek února 2017. Soutěž „Česká astrofotografie měsíce“ vstoupila do svého 13. roku a my tu máme další nepřehlédnutelnou fotografii nebeských mysterií. Jejím autorem je východočeský astrofotograf Petr Horálek. I když, v případě Petra Horálka není žádná lokalizace přesná. Jeho putování

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Oko do vesmiru

Canon 6D+Samyang 24mm, f1.4@f2.8, ISO 6400, 15sec Pano z 50 fotiek

Další informace »