Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Čtvrtý měsíc trpasličí planety Pluto

Čtvrtý měsíc trpasličí planety Pluto

Objev čtvrtého měsíce Pluta na snímku z HST
Objev čtvrtého měsíce Pluta na snímku z HST
Astronomové opět využili kvality Hubblova kosmického dalekohledu HST k pozorování trpasličí planety Pluto a podařilo se jim objevit již čtvrtý měsíc, obíhající kolem tohoto vzdáleného tělesa. Nový malinký měsíček - předběžně označený P4 - byl odhalen na základě pátrání po případných prstencích kolem trpasličí planety.

Nový měsíc je nejmenším tělesem obíhajícím kolem Pluta. Jeho odhadovaný průměr je 13 až 34 km. Pro srovnání Charon, největší měsíc Pluta, má průměr 1043 km. Další dva známé měsíce Pluta (Nix a Hydra) mají průměry v rozmezí 32 až 113 km.

Objev měsíce je výsledkem pokračující práce na podporu sondy NASA s názvem New Horizons, která v roce 2015 prolétne v blízkosti Pluta a jeho měsíců. Sonda byla vypuštěna za účelem získání nových informací o tělesech na okraji Sluneční soustavy. Zmapování povrchu Pluta a objev jeho měsíců pomocí HST bylo nedocenitelnou pomocí pro realizaci těsného průletu sondy kolem Pluta.

"Toto je fantastický objev," říká Alan Stern (Southwest Research Institute, Boulder, Colorado), hlavní vědecký pracovník projektu New Horizons. "Nyní, když víme, že kolem Pluta obíhají i další měsíce, můžeme naplánovat jejich pozorování během průletu sondy."

Oběžné dráhy malých měsíčků Pluta
Oběžné dráhy malých měsíčků Pluta
Oběžná dráha nového měsíce se nachází mezi drahami měsíčků Nix a Hydra, které byly objeveny na snímcích z HST v roce 2005. Největší měsíc Charon byl objeven v roce 1978 na U.S. Naval Observatory. Pomocí HST byl poprvé rozlišen v roce 1990 jako samostatné těleso v blízkosti tehdy ještě planety Pluto.

Všechny měsíce trpasličí planety Pluto pravděpodobně vznikly v důsledku srážky Pluta a dalšího tělesa planetárních rozměrů na počátku období formování Sluneční soustavy. Tento karambol vedl k vymrštění materiálu, který se postupně "slepil" v rodinu měsíců, které nyní pozorujeme v okolí Pluta.

Studium měsíčních hornin, dopravených na Zemi v rámci projektu Apollo, vedlo k potvrzení teorie, že vznik našeho Měsíce je důsledkem podobné srážky mezi Zemí a tělesem velikosti Marsu v době před 4,4 miliardami roků. Astronomové se domnívají, že materiál vyvržený z povrchů měsíců Pluta v důsledku dopadů mikrometeoritů mohl vést k vytvoření soustavy prstenců kolem trpasličí planety, avšak Hubblův kosmický dalekohled nic takového doposud nezaregistroval.

Objevové snímky měsíce P4 trpasličí planety Pluto
Objevové snímky měsíce P4 trpasličí planety Pluto
"Tato překvapivá pozorování jsou efektní připomínkou schopností HST jako astronomické observatoře při realizování ohromujících a nečekaných objevů," říká Jon Morse, ředitel astrofyzikálního oddělení NASA.

Měsíček P4 byl poprvé spatřen 28. 6. 2011 na fotografii pořízené kamerou Wide Field Camera 3 na palubě HST. Objev byl potvrzen na následujících snímcích z 3. a 18. 7. 2011. Měsíc nebyl viditelný na dřívějších snímcích z HST, protože expoziční doby snímků byly k jeho objevení příliš krátké. Je zde naděje nalézt jej jako velmi slabou šmouhu na fotografiích z roku 2006, kde byl zřejmě přehlédnut, protože byl velmi nezřetelný.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »