Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Čtvrtý měsíc trpasličí planety Pluto

Čtvrtý měsíc trpasličí planety Pluto

Objev čtvrtého měsíce Pluta na snímku z HST
Objev čtvrtého měsíce Pluta na snímku z HST
Astronomové opět využili kvality Hubblova kosmického dalekohledu HST k pozorování trpasličí planety Pluto a podařilo se jim objevit již čtvrtý měsíc, obíhající kolem tohoto vzdáleného tělesa. Nový malinký měsíček - předběžně označený P4 - byl odhalen na základě pátrání po případných prstencích kolem trpasličí planety.

Nový měsíc je nejmenším tělesem obíhajícím kolem Pluta. Jeho odhadovaný průměr je 13 až 34 km. Pro srovnání Charon, největší měsíc Pluta, má průměr 1043 km. Další dva známé měsíce Pluta (Nix a Hydra) mají průměry v rozmezí 32 až 113 km.

Objev měsíce je výsledkem pokračující práce na podporu sondy NASA s názvem New Horizons, která v roce 2015 prolétne v blízkosti Pluta a jeho měsíců. Sonda byla vypuštěna za účelem získání nových informací o tělesech na okraji Sluneční soustavy. Zmapování povrchu Pluta a objev jeho měsíců pomocí HST bylo nedocenitelnou pomocí pro realizaci těsného průletu sondy kolem Pluta.

"Toto je fantastický objev," říká Alan Stern (Southwest Research Institute, Boulder, Colorado), hlavní vědecký pracovník projektu New Horizons. "Nyní, když víme, že kolem Pluta obíhají i další měsíce, můžeme naplánovat jejich pozorování během průletu sondy."

Oběžné dráhy malých měsíčků Pluta
Oběžné dráhy malých měsíčků Pluta
Oběžná dráha nového měsíce se nachází mezi drahami měsíčků Nix a Hydra, které byly objeveny na snímcích z HST v roce 2005. Největší měsíc Charon byl objeven v roce 1978 na U.S. Naval Observatory. Pomocí HST byl poprvé rozlišen v roce 1990 jako samostatné těleso v blízkosti tehdy ještě planety Pluto.

Všechny měsíce trpasličí planety Pluto pravděpodobně vznikly v důsledku srážky Pluta a dalšího tělesa planetárních rozměrů na počátku období formování Sluneční soustavy. Tento karambol vedl k vymrštění materiálu, který se postupně "slepil" v rodinu měsíců, které nyní pozorujeme v okolí Pluta.

Studium měsíčních hornin, dopravených na Zemi v rámci projektu Apollo, vedlo k potvrzení teorie, že vznik našeho Měsíce je důsledkem podobné srážky mezi Zemí a tělesem velikosti Marsu v době před 4,4 miliardami roků. Astronomové se domnívají, že materiál vyvržený z povrchů měsíců Pluta v důsledku dopadů mikrometeoritů mohl vést k vytvoření soustavy prstenců kolem trpasličí planety, avšak Hubblův kosmický dalekohled nic takového doposud nezaregistroval.

Objevové snímky měsíce P4 trpasličí planety Pluto
Objevové snímky měsíce P4 trpasličí planety Pluto
"Tato překvapivá pozorování jsou efektní připomínkou schopností HST jako astronomické observatoře při realizování ohromujících a nečekaných objevů," říká Jon Morse, ředitel astrofyzikálního oddělení NASA.

Měsíček P4 byl poprvé spatřen 28. 6. 2011 na fotografii pořízené kamerou Wide Field Camera 3 na palubě HST. Objev byl potvrzen na následujících snímcích z 3. a 18. 7. 2011. Měsíc nebyl viditelný na dřívějších snímcích z HST, protože expoziční doby snímků byly k jeho objevení příliš krátké. Je zde naděje nalézt jej jako velmi slabou šmouhu na fotografiích z roku 2006, kde byl zřejmě přehlédnut, protože byl velmi nezřetelný.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »