Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava

Sluneční soustava



František Martinek Sluneční soustava

Pozorování komety při prvním průletu Sluneční soustavou přineslo překvapení

Komety jsou naším přímým spojením s ranými okamžiky vzniku a vývoje Sluneční soustavy. Pouze jednou za několik let je objevena nová kometa, která poprvé přiletí do vnitřních oblastí našeho planetárního systému z oblasti Oortova oblaku, z regionu ledových těles obklopujícího naši soustavu. Takové příležitosti poskytují astronomům možnost výzkumu této výjimečné třídy komet.

Jakub Koukal Sluneční soustava

Nové meteorické roje – ano či ne? (díl druhý)

Ve druhém díle miniseriálu věnovanému objevování nových meteorických rojů se budeme věnovat problematickým aspektům, které provází mohutný nárůst počtu objevených meteorických rojů. Jako problematické se jeví rozdělování aktivity meteorických rojů s delší dobou činnosti a složitou vnitřní strukturou (např. komplex Taurid) a také ustanovení nových meteorických rojů, jejichž střední dráha je blízká již známému roji. V databázi meteorických rojů IAU MDC je v současné době 726 meteorických rojů, z nichž pouze 112 je pevně ustanovených (established) a 26 z nich je v kategorie nepotvrzených (pro tempore). 545 meteorických rojů z tohoto seznamu bylo objeveno/přidáno v uplynulých 12 letech, tedy od roku 2006 včetně.

Petr Scheirich Sluneční soustava

Co víme o ‘Oumuamua – mezihvězdné návštěvě?

Před pár týdny obletěla svět zpráva o první detekci tělesa, které nepochází ze Sluneční soustavy, ale přilétlo do ní z mezihvězdného prostoru. Kolegové z jiných oborů astronomie se mnou nemusí souhlasit, ale já osobně považuji tento objev za astronomickou událost tohoto roku číslo dvě (hned po detekci optického protějšku gravitačních vln). Objev měl (a stále má) nejen v astronomické komunitě, ale i médiích, velký ohlas, a stále vyvolává řadu úvah a otázek. Pojďme se na některé z nich podívat a také si říci novinky, které se v souvislosti s tímto objektem udály.

František Martinek Sluneční soustava

První návštěvník přilétající do Sluneční soustavy z mezihvězdného prostoru

Astronomové poprvé pravděpodobně zaznamenali ve Sluneční soustavě asteroid (nebo možná kometu) přicházející z mezihvězdného prostoru. Těleso obdrželo předběžné označení A/2017 U1. Nejprve jej astronomové pokládali za kometu, avšak nyní se vědci domnívají, že se spíše jedná o planetku o průměru přibližně 400 metrů. Cizí návštěvník byl objeven 19. 10. 2017 pomocí dalekohledu Pan-STARRS 1 na observatoři Haleakala na Havajských ostrovech. Mezihvězdný původ tělesa byl stanoven na základě jeho dráhy, ale není známo, jak dlouho se toto těleso mohlo pohybovat mezi hvězdami naší Galaxie.

Jakub Koukal Sluneční soustava

Databáze EDMOND – jak vlastně pracujeme?

Použití videotechniky pro sledování a nahrávání meteorů začalo v 70. letech minulého století a od té doby prochází překotným rozvojem. I když využití této techniky bylo zpočátku doménou profesionálních astronomů, amatérští pozorovatelé hlavně v Japonsku a Holandsku v roce 1980 začali s vývojem systémů použitelných i v amatérských podmínkách. Následný vývoj amatérských pozorovacích stanic pokračoval rychlým tempem, a to hlavně v souvislosti se zdokonalováním a inovacemi CCD technologie a také se stále snadnější dostupností tohoto vybavení pro amatérské astronomy. Zpočátku roztříštěné národní sítě, případně osamělí pozorovatelé v rámci Evropy, Austrálie, Severní Ameriky a také Jižní Ameriky, byli v roce 2011 sdruženi do centralizované databáze drah EDMOND (European viDeoMeteOr Network Database).

František Martinek Sluneční soustava

Podivná trpasličí planeta Haumea má prstenec!

Astronomové překvapivě objevili prstenec obklopující trpasličí planetu Haumea. Počátkem letošního roku Haumea procházela mezi Zemí a vzdálenou hvězdou URAT1 533-182543, což umožnilo astronomům získat lepší představu o tvaru trpasličí planety a jejích rozměrech. Výsledky pozorování byly publikovány v časopisu Nature.

Jakub Koukal Sluneční soustava

Nové meteorické roje – ano či ne? (díl první)

Meteorická astronomie je velmi mladým odvětvím astronomie, její vývoj započal poměrně nedávno, před 200 lety. Ještě v 18. století panovala domněnka, že meteory se vyskytují v atmosféře Země, že jejich původ není mimozemský. Existují sice více než 2500 let staré záznamy o pozorování meteorických dešťů (meteorický roj Lyrid v roce 687 BC nebo Perseidy v roce 36 AD), ale pro vědu se až do konce 18. století toto odvětví nejevilo zajímavým. Velký rozmach meteorické astronomie nastal v polovině 20. století s nástupem nových pozorovacích metod – radarového a fotografického pozorování. Avšak nástup používání videotechniky pro studium meteorů znamená od 90. let 20. století nevídaný rozmach tohoto odvětví astronomie, a to jak množstvím nových dat o meteorech, tak obrovským množstvím nově objevených meteorických rojů. A právě tento fakt je problematický a ukazuje, že doposud používané metody budou muset být modifikovány tak, aby odrážely všechny aspekty nových trendů v oboru meteorické astronomie.

Marek Biely Sluneční soustava

Nové nadějné komety pro rok 2018

Když se zmíní rok 2018, většině pozorovatelů komet se pravděpodobně automaticky vybaví, že by mělo jít o rok, v němž zazáří komety především krátkoperiodické. Namátkou můžeme zmínit například 46P/Wirtanen, 21P/Giacobini-Zinner či 38P/Stephan-Oterma. Poslední týdny ale situaci lehce změnily, takže se budeme moci těšit i na (minimálně) dvě zajímavé dlouhoperiodické komety.

Jakub Koukal Sluneční soustava

Na hranici Země a vesmíru: Co mají společného tunguzská katastrofa, bombardování Měsíce nebo vznik života?

Hvězdárna a radioklub lázeňského města Karlovy Vary hostily začátkem října konferenci zaměřenou na pozorování a studium dějů v ionosféře. Tato svrchní vrstva pozemské atmosféry je velmi dobře pozorovatelná pomocí monitorů SID (z anglického Sudden Ionospheric Disturbances, náhlé ionosférické poruchy). Přestože se jedná o instrumentálně nenáročnou metodu, přináší informace o celé řadě jevů, jejichž podstata je sice zcela odlišná, ale jejich společným jmenovatelem je právě výrazný vliv na ionosféru. Patří sem například střídání dne a noci, které způsobuje změnu ve stupni ionizace a rozvrstvení ionosféry, impakt tělesa meziplanetární hmoty, sluneční erupce, gama záblesk z vesmíru či pozemské zemětřesení.

František Martinek Sluneční soustava

Průtrže mračen na velkém Saturnově měsíci Titan

Titan, největší měsíc mezi více než 60 satelity planety Saturn, je překvapivě vystavován intenzivním lijákům. Vyplývá to z výzkumu, který uskutečnila skupina planetologů a geologů z UCLA (University of California, Los Angeles). Přestože jsou tyto bouře poměrně vzácné – vyskytují se v průměru méně než jednou za místní „rok“, který trvá 29,5 pozemského roku – dochází k nim mnohem častěji, než astronomové donedávna předpokládali.

František Martinek Sluneční soustava

Na stopě vysvětlení, proč je koróna teplejší než povrch Slunce

Skupina astronomů z USA, Japonska a Švýcarska objevila důkazy o možných zdrojích energie, které by mohly být odpovědné za ohřev sluneční koróny. Ve svém článku publikovaném v časopise Nature Astronomy výzkumníci popsali studium dat ze sondážní rakety FOXSI-2 (Focusing Optics X-ray Solar Imager) a to, co se jim podařilo odhalit. Procesy, které vedou k zahřátí hvězdné koróny na několik miliónů kelvinů v porovnání s mnohem chladnější fotosférou (u Slunce je to asi 5 800 K), stále nejsou dobře prozkoumány.

František Martinek Sluneční soustava

Pradávná jezera na Marsu poskytují vodítko ke vzniku života na Zemi

Mars je možná v současné době vyprahlou pustinou, avšak nebylo tomu tak vždycky – vědci objevili důkazy, že na jižní polokouli rudé planety existovala zhruba před 3,7 miliardami roků obrovská jezera, která byla zásobována horkými prameny (zřídly). Ty do nich čerpaly vodu obohacenou o minerály. A co více, odborníci se domnívají, že tato hydrotermální „podmořská“ aktivita se shoduje s tím, co ve stejnou dobu probíhalo na Zemi; možná nám to poskytne klíč ke vzniku života na naší rodné planetě.

František Martinek Sluneční soustava

Podle NASA měl Měsíc v dávných dobách vlastní atmosféru

Z nové studie vyplývá, že se kolem mladého Měsíce vytvořila atmosféra, a to v období před 3 až 4 miliardami roků, kdy intenzivní vulkanické erupce chrlily plyny nad okolní povrch rychleji, než stačily unikat do okolního vesmíru. Výzkum ukázal, že vyvěrající magma obsahovalo mnohem větší množství plynů, než se dříve předpokládalo. Studie podporovaná NASA's Solar System Exploration Research Virtual Institute byla publikována v Earth and Planetary Science Letters.

František Martinek Sluneční soustava

HST pozoroval nejvzdálenější aktivní kometu

Hubbleův kosmický dalekohled HST vyfotografoval nejvzdálenější aktivní kometu, jakou se doposud podařilo spatřit. V té době byla v ohromné vzdálenosti 2,4 miliardy kilometrů od Slunce, tj. daleko za drahou planety Saturn. Nepatrně zahřívaná vzdáleným Sluncem již začala vytvářet neostrý oblak prachu o průměru 130 000 kilometrů – tzv. komu – obklopující malé pevné jádro zmrzlých plynů a prachu. Tato pozorování představují nejčasnější dosud pozorované známky aktivity komety přilétající poprvé do centra naší planetární soustavy.

Jakub Koukal Sluneční soustava

Příběh Země: Chemické složení meziplanetární hmoty odhaluje tajemství vzniku života. Klíčem k jeho poznání může být také spektroskopie meteorů!

Sluneční soustavu netvoří jen osm planet, přes 180 měsíců, 200 velkých a miliony malých asteroidů a možná až 1012 komet, ale také spousta malých těles pohybujících se mezi planetami po nestabilních drahách. Souhrnně jsou nazvána meziplanetární hmotou. Meziplanetární hmota vstupující do atmosféry naší planety ve většině případů zanikne a jediným projevem této události zůstává tzv. meteor. V omezeném počtu případů je těleso dostatečně velké, aby dopadlo až na povrch jako meteorit a mohlo být podrobeno chemické analýze.

Pavel Gabzdyl Sluneční soustava

Pravidla pravopisu: Sluneční soustava s velkým „S“?

Pokud nahlédneme do české astronomické literatury, astronomických e-zinů nebo tištěných časopisů posledních let, setkáme se u psaní termínu „Sluneční soustava“ s velkou nejednotností (mám na mysli naší Sluneční soustavu, tj. seskupení těles vázaných gravitací ke Slunci). Převažuje sice psaní naší Sluneční soustavy s malým písmenem „s“ na začátku, zhruba třetina zdrojů ovšem preferuje psaní s velkým „S“. Co je tedy správně?

Marek Biely Sluneční soustava

Unikátní kometa C/2017 K2 (PanSTARRS)

Psal se 21. květen 2017 a havajský teleskop PanSTARRS objevil slabou kometu s jasností 20,8 mag, jež posléze obdržela označení C/2017 K2 (PanSTARRS). Na tom by ještě nebylo nic zvláštního. Zajímavá situace to začala být až po trochu důkladnějším spočítání dráhy komety.

Marek Biely Sluneční soustava

Zajímavé komety pro závěr letošního roku

Rok 2017 vstupuje do své poslední čtvrtiny, a co se týče komet, většina amatérských astronomů vzpomíná nejčastěji na objekt s názvem C/2017 O1 (ASASSN). Jeho situace se ovšem nevyvíjí úplně podle předpokladů, takže musíme tak trochu po očku sledovat zjasňování jiných potenciálně zajímavých komet. O které by mělo jít?

František Martinek Sluneční soustava

Na Merkuru je mnohem více ledu, než se předpokládalo

Rozpálený povrch Merkuru se zdá být nepravděpodobným místem pro nalezení ledu, avšak vědci v průběhu posledních tří desetiletí prohlašují, že se voda ve zmrzlém stavu na první planetě od Slunce nachází, a to ukrytá na dnech kráterů, které jsou trvale ponořené do stínu před spalujícími slunečními paprsky. Z nové studie, kterou vypracovali vědečtí pracovníci pod vedením vědců z Brown University, vyplývá, že na povrchu planety Merkur může existovat mnohem více ledu, než se donedávna předpokládalo.



46. vesmírný týden 2017

46. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 13. 11. do 19. 11. 2017. Měsíc bude v novu. Ráno nastane těsná konjunkce Venuše s Jupiterem. Saturn už je večer jen velmi nízko nad jihozápadem. První polovina noci nabízí také planety Neptun a Uran a nad ránem je vidět nad jihovýchodem také Mars. Maximum aktivity meteorického roje Leonid připadá na 17. listopad. V neděli vypuštěná nákladní loď Cygnus se má v týdnu spojit s ISS. Očekáváme start rakety Falcon 9 s tajnou družicí (mise Zuma).

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

M81 LRGB nové spracovanie

Dvojice galaxií ve Velké Medvědici. Jistě si na ně vzpomene každý amatérský astronom, ze kterého se mnohdy později vyklubal i astronom profesionální. Byl to většinou čtvrtý objekt při hledání „mlžných“ objektů na noční obloze malým dalekohledem. Hned po galaxii v Andromedě, planetární mlhovině

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Pozoruhodná planetární mlhovina v Lištičce.

Tato mlhovina (Činka) je kromě svého krásného vzhledu originální také svým tvarem. Podle některých studií by centrální hvězda (jinak namodralý trpaslík, který je pozorovatelný na snímku) mohla být součástí dvojhvězdy. Na noční obloze je absolutně nejfotografovanější planetární mlhovinou, jež zabírá zhruba 15 úhlových minut a má průměr 2.5 ly!

Další informace »