Sluneční soustava
Když 30. října 2022 nad Baltským mořem a jižní Skandinávií prozářil oblohu jasný bolid, neunikl pozornosti hned několika automatických kamer, včetně jedné z České republiky. Tento bolid však během několika sekund následovalo hned jednadvacet dalších slabších meteorů s podobným radiantem. Zjevně šlo o klastr meteorů, tedy geneticky spojených těles, která se od sebe oddělila krátce před vstupem do zemské atmosféry.
Vozítko NASA Perseverance nalezlo hydratovaný síran hořečnatý a dehydratovaný síran vápenatý, které vznikly prouděním vody puklinami ve vulkanických horninách na dně kráteru Jezero starého 3,8 miliardy let. Tyto hydratované minerály v sobě zachycují vodu a zaznamenávají historii toho, jak a kdy vznikly. V minulosti tedy na Marsu mohly existovat hydrotermální systémy se svými projevy, jako jsou termální prameny a při vyšších teplotách i gejzíry.
Podíl astronomů z Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR na vysvětlení tohoto vzácného případu je především v pozorování tohoto velmi výjimečného typu tělesa ještě před jeho srážkou. Jeho podstata se ukázala ovšem až po vlétnutí do atmosféry ze světla, které jsme zachytili našimi přístroji, a byla poté potvrzena nalezením meteoritů v oblasti, kterou jsme přesně určili.
Nízká meteorická aktivita, která začíná po konci aktivity meteorického roje Quadrantid na začátku ledna, neznamená v žádném případě, že jsou pozorovatelé ochuzeni o jasné bolidy. Právě naopak, období tzv. „jarní díry“ bývá prakticky každý rok bohaté na jasné bolidy. Při pohledu na statistiku poměru počtu bolidů a běžných meteorů zjistíme, že toto období není výjimečné absolutním počtem jasných bolidů, ale právě tímto poměrem. A každá taková událost je pak na pozadí nízkých pozorovaných počtů meteorů velmi výrazná. Nejinak tomu bylo i během pozdního večera 28. 1. 2024, kdy severovýchodně od Olomouce proletěl oblohou další jasný bolid.
V piatok 19. 1. sa odohrala na povrchu nášho najbližšieho vesmírneho suseda jedna veľmi zaujímavá udalosť. V 16:20 SEČ na ňom pristála japonská sonda SLIM (Smart Lander for Investigating Moon). Jedná sa o misiu Japonskej vesmírnej agentúry (JAXA), ktorá letela na palube rakety H-IIA spolu s teleskopom XRISM. Ako už z názvu sondy vyplýva, úlohou bolo veľmi presné pristátie v pristávacej oblasti veľkej 100 metrov. Na vzdialenosť Zem-Mesiac je to nevídaná presnosť. Presné pristátia na mesačnom povrchu budú v budúcnosti pre pilotované vesmírne misie nevyhnutné.
Jen několik dní po třech jasných bolidech, které byly zaznamenány 27. 12. 2023 přístroji Evropské bolidové sítě, byl nad územím bývalého Československa zaznamenán další jasný bolid. Tento bolid, který proletěl nad moravsko-slovenským pomezím po druhé hodině ranní 9. 1. 2024, byl zaznamenán stanicemi sítí CEMeNt (Central European MetEor NeTwork) a také stanicemi sítě GMN (Global Meteor Network), jehož národní složka CSmon (Czech and Slovak meteor observation network) působí v rámci Česka a Slovenska. Průlet bolidu byl zaznamenán pěti kamerami sítě CEMeNt, přičemž jedna z nich byla spektroskopická. Záznam spektra bolidu ze spektrografů na Hvězdárně Valašské Meziříčí je velmi důležitý, protože nám poskytuje velké množství informací o chemickém složení tělesa. V případě sítě CSmon byl průlet bolidu zaznamenán osmi kamerami. Z dostupných dat z kamer sítě CEMeNt a CSmon byla vypočítána dráha bolidu v atmosféře a také dráha tělesa ve Sluneční soustavě.
Rok 2023 byl bohatý také na komety objevené amatérskými astronomy. Zdá se, že tento obor ještě není mrtev a amatéři mají stále možnost objevit kometu. Vždyť z dosud známých 44 komet objevených v roce 2023 jich téměř desetinu objevili amatérští astronomové. Tři z těchto komet byly velmi slabé, ale jedna se stala i objektem pro malé triedry, a dokonce dosáhla hranice viditelnosti pouhým okem.
Na konci roku 2023 se dovrší čtrnáct let existence video sítě pro pozorování meteorů CEMeNt (Central European MetEor NeTwork). Během těchto let dosáhla vrcholu rozvoje v letech 2015 až 2018, kdy dosahoval roční příspěvek stanic CEMeNtu do databáze EDMOND (European viDeo MeteOr Network Database) až 6000 drah ročně. Společný projekt českých a slovenských amatérských astronomů se v průběhu své existence rozrůstal a systém širokoúhlých kamer byl doplňován spektrografickými systémy.
V noci zo 17. 11. na 18. 11. 2023 nastane maximum meteorického roja Leonidy. Tento roj je známy výskytom silných meteorických dažďov, z ktorých hádam najväčší bol pozorovaný v roku 1866.
V noci z 5. na 6. novembra 2023 nastane maximum meteorického roja Južné Tauridy. Meteorický roj Tauríd sa skladá z dvoch prúdov, a to Južné Tauridy a Severné Tauridy. Tieto prúdy meteoroidov obsahujú aj väčšie častice, a tak sú známe najmä výskytom jasných bolidov.
V srpnu 2023 jsme zaznamenali amatérský objev komety C/2023 P1 (Nishimura). Tato kometa se navíc brzy stala velice jasnou a jen krůček ji dělil od viditelnosti pouhým okem. Byla zkrátka příliš nízko za svítání. Amatérské objevy komet jsou vzácné, většinu těchto objevů mají na svědomí velké přehlídky oblohy. Jedním z amatérů, který patří do naprosté špičky, je Gennadij Borisov. A nyní tu mám jeho další, celkově už dvanáctý objev, kometu C/2023 T2 (Borisov). Pokud je vám to jméno povědomé, jistě proto, že jeho jméno nese i první mezihvězdná kometa, objevená v roce 2019. Všechny objevil ze své soukromé hvězdárničky která se nachází na poloostrově Krym na Ukrajině, komety hledá přes své vlastnoručně vyrobené dalekohledy.
Unikátní vlastnosti dalekohledu Jamese Webba vedly k odhalení úzkého jet streamu (tryskového proudění v atmosféře) nad vrcholky oblačnosti v rovníkové oblasti Jupiteru. Dalekohled umožňuje snímat záření v blízké infračervené oblasti spektra, které jsou vhodné také ke studiu vrstev atmosféry ve výšce asi 25 až 50 km nad vrcholky oblaků. Vítr zde přesahuje rychlost 500 km/h, což na Zemi odpovídá rychlosti větru silného tornáda. Tento jev dosud nemohl být pozorován jinými dalekohledy, pro jejich nízké rozlišení a nepozorovaly jej ani kosmické sondy.
Tradiční podzimní seminář Společnosti pro meziplanetární hmotu se tento rok bude konat v „"předadventním“ čase ve dnech 1. – 3. prosince v Pardubicích. Místem konání a rovněž spolupořadatelem je Hvězdárna barona Artura Krause DDM ALFA Pardubice.
V noci z 21. na 22.10.2023 nastane maximum meteorického roja Orionidy. Zvýšená aktivita sa síce nepredpokladá, ale roj vie prekvapiť pomerne zaujímavými bolidmi. Predpokladaná hodinová frekvencia by mala dosiahnuť približne 20 meteorov za hodinu.
Po opakovaných aplikacích gravitačních aspektů (deskriptorů, derivátů) gravitačního
pole na nejrůznější struktury na Zemi i na Měsíci přichází tým českých vědců poprvé na
světě s jejich použitím pro Mars. Až neuvěřitelnou aplikací je test možného výskytu
uhlovodíků (populárně chápaných především jako „ropa“) zejména v nížinách
hypotetického severního paleo-oceánu Marsu. Článek publikovaný v časopise IJA má
světové prvenství ve způsobu, jakým se vyslovuje k tolik diskutovanému tématu
o možném životu na Marsu.
Vědci jsou nyní o krůček blíž ke vzorkům z planetky Bennu, které nasbírala sonda OSIRIS-Rex. Poté co byl přistávací modul dopraven do Johnsonova střediska v Houstonu v Texasu, proběhlo jeho postupné rozebírání. Aktuálně bylo odklopeno i víko kontejneru, kde se nachází odběrný mechanismus TAGSAM (Touch and Go Sample Acquisition Mechanism).
Kamera NIRCam (Near Infrared Camera) z JWST pořídila zajímavý snímek povrchu Jupiterova měsíce Europa. A co je na tomto snímku nejzajímavější? JWST totiž společně s tímto snímkem i identifikoval na ledovém povrchu Europy oxid uhličitý, který pravděpodobně pochází z podpovrchového oceánu měsíce.
OSIRIS-REx je sonda agentury NASA zaměřená na průzkum planetky (101955) Bennu obíhající mezi oběžnými dráhami Země a Marsu. Jde o planetku typu Apollo, která kříží dráhu Země. Hlavním úkolem sondy byl odběr materiálu z cílového asteroidu a následné odevzdání vzorků do pozemských laboratoří, kde budou podrobně zkoumány. Tento obtížný úkol by měl být po několikaleté cestě splněn už tuto neděli 24. září v odpoledních hodinách našeho času.
Sonda Evropské kosmické agentury Solar Orbiter zkoumá naši životodárnou hvězdu téměř 2 roky. Každých 6 měsíců se přibližuje ke Slunci až na vzdálenost 0,28 AU a v průběhu své mise pořizuje naprosto jedinečná data, která astronomům pomáhají odpovědět na otázky týkající se kosmického počasí a jevů na povrchu Slunce. Pozorování koronální díry na jižním pólu z 30. března loňského roku tentokrát odkryla další zajímavý objev.
Kometa s označením C/2023 P1 (Nishimura) byla objevena amatérsky 11. srpna H. Nishimurou (Gomyo, Kakagawa, Japonsko), fotograficky světelným objektivem f/3.0 Canon EOS 6D. Amatérské objevy jsou poměrně vzácné, šance na objev je pouze u komet, které se „zažehnou“ až ve velké blízkosti Slunce a uniknou tak hlídkovým systémům. Jedná se obvykle o komety periodické, které se ke Slunci pravidelně vrací. To platí i o kometě Nishimura, která se ke Slunci pravidelně vrací a naposledy tu byla před 489 lety. Nejedná se tak o hyperbolickou, neboli mezihvězdnou kometu, tato informace je chybná a bohužel se objevila na mnoha místech, byla ovšem založená na předběžné dráze (jedné z mnoha) komety jen z pár dní pozorování, která byla zatížena obrovskou chybou a sloužila pouze k nalezení komety v dalších dnech pro zpřesnění její dráhy.