Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Kometa ISON zanikla u Slunce

Kometa ISON zanikla u Slunce

Průlet komety ISON kolem Slunce. Autor: NASA, ESA.
Průlet komety ISON kolem Slunce.
Autor: NASA, ESA.
Dlouho očekávaná kometa označená C/2012 S1 (ISON) prošla 28. listopadu v necelých 20 hodin našeho času nejblíže u Slunce, její jádro průlet nepřežilo a kometa se nestane jasným objektem noční oblohy. Zánik komety započal již před průletem kolem Slunce a již delší dobu měli astronomové varovné signály o jejím špatném stavu. Rozpad je ovšem dobrým znamením pro vědce, protože díky němu lze zjistit klíčové informace o historii naší Sluneční soustavy a původní látky, ze které byla vytvořena. Výrazný úspěch slavila i pozorovací kampaň NASA, která přes sociální média vytvořila vysoce přínosnou spolupráci s amatérskými zájemci o astronomii. Ti dostali výraznou šanci přispět k jejímu výzkumu a ve spolupráci s NASA získali mnoho cenných dat.

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR číslo 195 z 1. 12. 2013.

Kometa ISON při objevu (21. září 2012) projevovala vysokou aktivitu, dostačující k tomu, aby se mohla stát neobyčejným objektem naší noční oblohy. V průběhu letošního roku se ovšem objevil varovný signál v podobě snižující se aktivity a v uplynulých měsících tak astronomové začali výrazně pochybovat o možnosti přežití těsného průletu kolem Slunce. 13. listopadu nečekaně zjasnila a po několik dní mohla být pozorovatelná na hranici viditelnosti pouhým okem na ranní obloze. Kometa výbuch přežila, ale její jádro bylo znatelně poškozeno. O šest dní později došlo k dalšímu výbuchu, který měl již pro jádro zničující následky. 27. listopadu, den před průletem okolo Slunce, došlo k poslednímu a závěrečnému výbuchu, po kterém na její dráze zbyly jen menší trosky. Některé z nich k překvapení astronomů přežily samotný průlet 1,2 miliónu kilometrů nad povrchem Slunce, kde byly vystaveny teplotám přesahujícím 2500°C. Do 2 až 3 hodin po průletu se rozpadly na mikroskopický prach, jenž následně vytvořil dva slabé ohony viditelné na koronografu sondy SOHO. Pozůstatek po kometě byl zhruba 15x slabší, než by byla očekávaná přeživší kometa. Oblak prachu se brzo rozptýlí a na obloze nebude možné pozorovat žádný výrazný objekt.

Rozpad komety byl ovšem důležitý pro astronomy. Ti díky němu mohou získat klíčové informace o stavbě a složení jádra komety. Dle spočtené dráhy se do blízkosti Slunce měla dostat od svého vzniku před 4,5 miliardy let vůbec poprvé a materiál, ze kterého se skládala, by tedy neměl být za tu dobu nijak pozměněn. Astronomové budou muset zodpovědět další tři zajímavé otázky. První je, proč se kometa jevila ještě ve velké vzdálenosti od Slunce aktivní a s nadějí na úspěšný průlet kolem Slunce, což pak neodpovídalo skutečnosti. Dále mechanismus, proč se malé úlomky nevypařily už při největším přiblížení ke Slunci. A konečně objasnění původu záhadného ohonu, který se objevil v posledních listopadových dnech. Ten byl utvořen oblakem prachu uvolněného z jádra komety, když byla ještě 20x dále od Slunce, než Země a napovídá rozštěpení jádra v místech, kde ho lze jen obtížně vysvětlit.

Díky velké publicitě události skončila obrovským úspěchem pozorovací kampaň NASA nazvaná Comet ISON Observing Campaign. Ta měla za cíl propojit profesionální astronomy a pracovníky NASA se zájemci a dobrovolníky z řad veřejnosti. Amatérští zájemci tak mohli přispět k výzkumu pozorováním a fotografováním a zároveň dostali možnost pomoci při analýze dat z kosmických sond. Celý projekt pro kooperaci a prezentaci využil prostoru sociálních médií a zajistil značné množství důležitých informací o této kometě.

Na obloze je v současné době pozorovatelná i jiná kometa, kterou 7. září objevil australský amatérský astronom Terry Lovejoy. Nese označení C/2013 R1 (Lovejoy) a před několika týdny nečekaně zjasnila. Nyní je na tmavé, nepřesvětlené obloze vidět pouhým okem jako slabší mlhavá hvězda. Binokuláry a malými dalekohledy je vidět i krátký ohon. Svou jasnost si kometa udrží celý prosinec. Nejlépe je vidět mezi 5. až 6. hodinou ranní a bude se zvolna pohybovat souhvězdími Pastýře, Severní Koruny a Herkula.

Jakub Černý
kaos@kommet.cz
Společnost pro meziplanetární hmotu
www.kommet.cz

Ke stažení:
[1] Tiskové prohlášení v DOC
[2] Tiskové prohlášení v PDF




O autorovi

Jakub Černý

Jakub Černý

Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.



19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »