Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Radiace na povrchu Marsu a pilotované lety

Radiace na povrchu Marsu a pilotované lety

Rozmístění vědeckých přístrojů na Curiosity Autor: NASA
Rozmístění vědeckých přístrojů na Curiosity
Autor: NASA
Už několik desetiletí se hovoří – tu méně vážně, tu seriozněji – o realizaci pilotovaného letu na planetu Mars. Jedním z vážných problémů, který je nutné vyřešit, je ochrana posádky před radiací (během letu a po přistání na Marsu nebudou kosmonauti pod ochranou zemského magnetického pole). Přesnější informace o intenzitě záření při letu na Mars poskytly nejnovější kosmické sondy, především americká pojízdná laboratoř Curiosity.

Vysoká úroveň radiace je jednou z hlavních překážek pro uskutečnění pilotovaných výprav na rudou planetu. Od okamžiku přistání na povrchu Marsu počátkem srpna 2012 robot Curiosity nepřetržitě registroval radiační pozadí na planetě Mars pomocí přístroje RAD (Radiation Assessment Detector) a získaná data předával na Zemi. Donald Hassler (Southwest Research Institute, Boulder, Colorado, USA) se svými spolupracovníky analyzoval úroveň radiace na Marsu za posledních 300 dnů a tato data převedl do „srozumitelného“ jazyka.

V oblasti kráteru Gale, kde se robot Curiosity nachází, byla naměřena průměrná denní dávka kosmického záření ze vzdáleného vesmíru a energetických částic ze Slunce v hodnotě 0,67 milisievertů. Pro porovnání: člověk je krátkodobě vystaven při RTG plic hodnotě 0,02 milisievertů. (Průměrná dávka záření z přírodních zdrojů – zemské kůry a kosmického pozadí – je 2,2 milisievertu za rok.) Během desetiměsíční periody měření však nedošlo k žádné větší sluneční bouři, která by zasáhla planetu Mars. Více než 95 % radiace tak mělo původ v kosmickém záření.

Dávky záření, kterým jsou vystaveni kosmonauti Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI
Dávky záření, kterým jsou vystaveni kosmonauti
Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI
Závěry z monitorování intenzity radiace na povrchu Marsu poskytly další informace k přesnému zjištění předpokládané celkové dávky záření během cesty na Mars a zpět v rámci budoucí pilotované mise na Mars. Celková dávka záření, kterou zaregistroval přístroj na palubě Curiosity během cesty na Mars a na povrchu planety vede k závěru, že souhrnná dávka záření, kterému bude vystavena posádka během letu na Mars a zpět na Zemi za stejného stavu sluneční aktivity, bude přibližně 1 000 milisievertů (tj. 1 sievert).

Dlouhodobé sledování lidské populace ukazuje, že vystavení radiaci zvyšuje u lidí riziko rakoviny. Vystavení dávce 1 000 milisievertů vede k 5% zvýšení možnosti zhoubného onemocnění rakovinou. Současné limity NASA pro kosmonauty pracující na nízké oběžné dráze kolem Země jsou striktně dány: pobyt v kosmu může vést maximálně ke zvýšení rizika výskytu rakoviny o 3 %. NASA spolupracuje s institutem Institute of Medicine of the National Academies ke stanovení etiky, principů a směrnic pro zdravotní standardy platné pro dlouhodobé kosmické výpravy.

Hodnoty radiace detekované robotem Curiosity jsou v souladu s dřívějšími předpoklady. Nová data mohou pomoci vědcům a technikům NASA vypracovat přesnější modely za účelem předpovědí radiačního prostředí pro pilotované výpravy a vyvinout nové technologie za účelem ochrany kosmonautů před vlivem kosmického záření během dlouhodobých letů do větších vzdáleností od Země.

„Naše měření poskytla velmi důležité informace pro realizaci pilotované výpravy na Mars,“ říká Donald Hassler. „Průběžně jsme monitorovali radiaci v okolním prostředí a zjistili, že měření účinků velkých slunečních bouří na povrch Marsu v různých fázích cyklu sluneční aktivity může poskytnout potřebná důležitá data. Uskutečněná měření, která provádí pojízdná laboratoř Curiosity, jsou také svázána se sledováním možné obyvatelnosti Marsu. Zdroje záření, které jsou znepokojující pro lidské zdraví, rovněž ovlivňují mikrobiální život, stejně tak i uchování organických látek.“

Data z přístroje RAD pomohou určit, jak hluboko záření proniká a kde už jsou jeho hodnoty tak slabé, že by dovolovaly udržení jednoduchého života. Až bude tato informace jasná, budeme moci vyslat na Mars robota, který z této hloubky odebere pomocí vrtáku vzorky horniny a bude pátrat po případném marťanském životě.

Zdroj: www.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »