Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Mars: kam zmizela voda a atmosféra Marsu?

Mars: kam zmizela voda a atmosféra Marsu?

mars_express.jpg
Na palubě evropské kosmické sondy Mars Express, která od 25. 12. 2003 obíhá kolem rudé planety, je umístěn mj. přístroj ASPERA-3. Jeho úkolem je studovat vzájemnou interakci tzv. slunečního větru s atmosférou Marsu. Vědci předpokládají, že právě částice slunečního větru, které doslova bombardovaly ovzduší Marsu miliardy roků, způsobily současný stav: Mars tak přišel téměř o veškeré zásoby plynů, obklopujících planetu. V současné době je atmosféra Marsu přibližně 100krát řidší než pozemské ovzduší.

Podrobné snímkování povrchu Marsu, které se provádí pomocí stereokamery HRSC (High Resolution Stereo Camera) na palubě již zmiňované sondy Mars Express, potvrdilo informace z pojízdných amerických laboratoří Spirit a Opportunity, a také z dřívějších kosmických sond, zkoumajících planetu Mars, že v dávné minulosti tekly po povrchu Marsu proudy vody. Na severní polokouli se nacházel rozsáhlý oceán. Tehdy musela být voda v podobě vodní páry ve velkém množství přítomna také v atmosféře planety.

Voda se na Marsu nachází i nyní, avšak pouze v podobě ledu v polárních oblastech a v podpovrchových vrstvách. Atmosféra obsahuje pouze zanedbatelné, avšak měřitelné, množství vodní páry. Molekuly vody, které byly dříve součástí ovzduší, byly bombardovány elektricky nabitými částicemi slunečního větru (elektrony, protony, ionty). Díky srážkám s částicemi slunečního větru unikly do okolního vesmíru nejen molekuly vodní páry, ale i molekuly dalších plynů, vytvářejících vzdušný obal Marsu. Dokazují to výsledky měření, provedených přístroji na palubě kosmické sondy Mars Express.

Částice slunečního větru pronikají velmi hluboko do atmosféry Marsu. Byly objeveny ve výšce 270 km nad povrchem planety. Právě bombardování atmosféry Marsu částicemi slunečního větru vedlo k urychlení procesu úniku atmosféry (méně hmotná planeta Mars má podstatně slabší gravitační pole, úniková rychlost je mnohem nižší než na Zemi).

Na rozdíl od Země nemá Mars silné magnetické pole, které by chránilo planetu před proudy nabitých částic ze Slunce. Proto mohou tyto částice bezprostředně interagovat s atmosférou Marsu. Přitom molekulám ovzduší předávají část své energie, tím je urychlují na rychlost, umožňující překonat gravitační pole planety a unikat do kosmického prostoru. Pomocí přístroje ASPERA-3, který je schopen detekovat jak částice, přilétající od Slunce, tak i částice unikající do okolního prostoru, se podařilo určit složení částic, které z atmosféry Marsu unikají: jedná se o ionty kyslíku, vodíku, oxidu uhličitého a dalších molekul. Podle výpočtu vědců uniká v současné době z atmosféry Marsu každou sekundu množství plynů o hmotnosti 1 kg. Důsledkem je současný velice suchý povrch planety Mars.

Je pravděpodobné, že před 3,5 miliardami roků měla planeta Mars silné magnetické pole, které ze zatím neznámých příčin "zmizelo" a planeta přestala být chráněna před bombardováním částicemi slunečního větru. Pokud by podobný osud postihl i magnetické pole Země, důsledky by mohly být podobné.

Zdroj: spacenews.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »