Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Záhadná hvězda WR123 se intenzivně zbavuje hmoty

Záhadná hvězda WR123 se intenzivně zbavuje hmoty

WR124.jpg
Na vědecké konferenci Kanadské astronomické společnosti bylo představeno několik objevů, o které se zasloužila malá kanadská astronomická družice MOST. Ve srovnání s Hubblovým kosmickým dalekohledem (HST) se jedná o velmi malou družici o hmotnosti pouhých 54 kg, která je vybavena dalekohledem o průměru 15 cm.

Na oběžnou dráhu kolem Země byla dopravena 30. 6. 2003 společně s dalšími 8 minidružicemi včetně české družice MIMOSA. Byla navedena na heliosynchronní dráhu ve výšce 820 km. Start se uskutečnil pomocí ruské rakety Rokot.

Kanadská družice MOST (Microvariability and Oscillations of Stars) je určena ke sledování i velmi nepatrných změn jasnosti hvězd. Tyto informace se využívají například za účelem hledání exoplanet u blízkých i vzdálených hvězd na základě periodických poklesů jasnosti a ke studiu procesů výtrysků plynů z hvězd do okolního prostředí.

Poslednímu problému byl věnován také referát na konferenci Kanadské astronomické společnosti. Pomocí družice MOST bylo zjištěno docela mimořádné chování hvězdy, jejíž hmotnost minimálně 10krát převyšuje hmotnost Slunce a která vyvrhuje do okolního prostoru více než 100 biliónů tun plynů za sekundu! Jedná se mj. o kyslík a uhlík, což jsou prvky, potřebné pro existenci života. Pozorování však přinesla více otázek než odpovědí.

Hvězda má katalogové označení WR123 a nachází se ve vzdálenosti 19 000 světelných let od Země v souhvězdí Orla. Písmena WR v jejím označení dokládají, že patří ke zvláštnímu typu hvězd, které označujeme jako Wolf-Rayetovy hvězdy. Hvězdy tohoto typu jsou mimořádně horké - teplota na jejich povrchu dosahuje více než 50 000 K. Dále jsou charakteristické chaotickými změnami jasnosti, které souvisejí s turbulentními výtrysky plynů, jež dosahují rychlosti přibližně 2000 km/s.

Wolf-Rayetovy hvězdy nesou jméno po svých objevitelích, kterými byli francouzští astronomové Charles Wolf a Georges Rayet. Existenci WR hvězd zjistili poprvé v roce 1867. Typická WR hvězda je 3krát větší a 25krát hmotnější než Slunce, přičemž vyzařuje 100 000krát více energie. Ve vesmíru jsou poměrně vzácné, neboť jejich doba "života" je velmi krátká. Je známo něco přes 200 hvězd tohoto typu.

Družice MOST sledovala hvězdu WR123 bez přerušení 39 dnů a zaznamenávala změny její jasnosti. Ukázalo se, že tyto změny nejsou chaotické, ale že kolísají v periodě 10 hodin. Byly navrženy 3 hypotézy, které se snaží tuto skutečnost vysvětlit: a) změny jasnosti mohou souviset s rotací hvězdy kolem vlastní rotační osy; b) kolem hvězdy WR123 může obíhat malá doposud neobjevená hvězda; c) v nitru samotné hvězdy může docházet k nějakým pohybům či oscilacím.

Avšak žádné z navrhovaných řešení nevzbuzuje u astronomů důvěru. Pokud by změny jasnosti byly vyvolány rotací hvězdy, pak by rychlost rotace na jejím povrchu dosahovala hodnot 2000 km/s. Odstředivá síla by již dávno "rozházela" hmotu hvězdy do okolního prostředí. Rovněž přítomnost průvodce - menší hvězdy - není pravděpodobná. Z výpočtů plyne, že by tato hvězda musela obíhat po dráze s poloměrem menším, než je poloměr hvězdy WR123. Zbývají tedy nějaké zatím neznámé procesy v nitru hvězdy. Nebo bude nutné přepracovat teorii vzniku a vývoje Wolf-Rayetových hvězd.

Ilustrační obrázek v úvodu článku zachycuje mlhovinu, obklopující hvězdu WR124. Fotografie byla pořízena pomocí HST.

Zdroj: spacenews.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 410

IC 410 – Hmlovina žubrienok v súhvezdí Povozník Na snímke je zachytená emisná hmlovina IC 410, nachádzajúca sa v súhvezdí Povozník (Auriga) na zimnej oblohe severnej pologule. Na oblohe leží približne na súradniciach rektascenzia 5 h 22 min a deklinácia +33°, takže je dobre pozorovateľná najmä počas zimných mesiacov. Od Zeme je vzdialená približne 10 000 až 12 000 svetelných rokov a patrí medzi výrazné oblasti aktívnej tvorby hviezd v našej Galaxii. V jej vnútri sa nachádza mladá otvorená hviezdokopa NGC 1893, ktorej horúce mladé hviezdy intenzívnym žiarením ionizujú okolitý plyn a spôsobujú jeho charakteristické žiarenie. Jednou z najzaujímavejších častí tejto hmloviny sú útvary prezývané „žubrienky“ – husté prachoplynné globuly Sim 129 a Sim 130, ktoré majú pretiahnutý tvar s dlhými chvostami. Tieto štruktúry formuje silné ultrafialové žiarenie a hviezdny vietor z mladých hviezd v okolí. Každý z týchto útvarov má rozmery rádovo niekoľko svetelných rokov, takže ide o obrovské kozmické štruktúry. IC 410 je fascinujúcim príkladom oblasti, kde sa súčasne stretáva zrodenie nových hviezd, pôsobenie ich žiarenia na okolité prostredie aj tmavé pásy medzihviezdneho prachu, ktoré vytvárajú dramatický kontrast vnútri hmloviny. Práve táto kombinácia jemných emisných štruktúr, tmavých prachových oblastí a výrazných detailov robí z IC 410 jeden z najpôsobivejších objektov zimnej oblohy. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 70x180sec. R, 60x180sec. G, 60x180sec. B, 100x120sec. L, 105x600sec Halpha, 82x600sec SII, 74x600sec OIII, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 10.1. až 9.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »