Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Objevena exoplaneta se sedminásobnou hmotností Země

Objevena exoplaneta se sedminásobnou hmotností Země

Gliese_876b.jpg
Skupina amerických astronomů ohlásila objev doposud nejmenší planety mimo naši sluneční soustavu. Byl tak učiněn velký krok na cestě k objevu exoplanet podobných Zemi. Nová exoplaneta má hmotnost v rozmezí 5,9 až 7,5 hmotnosti Země a její průměr se rovná zhruba dvojnásobku průměru Země. Astronomové předpokládají, že se jedná o tzv. terestrickou planetu, tj. planetu zemského typu s pevným povrchem.

Všechny doposud objevené exoplanety (je jich známo více než 150), obíhající kolem normálních Slunci podobných hvězd, jsou větší než planeta Uran (hmotnost Urana je 15 hmotností Země). "Pomalu snižujeme hmotnostní limit exoplanet, které jsme schopni detekovat, čímž se postupně blížíme k objevu exoplanety velikosti Země," říká Steven Vogt, člen objevitelského týmu a profesor astronomie a astrofyziky University of California, Santa Cruz.

Nově objevená "super-Země" obíhá kolem hvězdy Gliese 876, která se nachází v souhvězdí Vodnáře a od Země ji dělí vzdálenost 15 světelných let. U této hvězdy byly již dříve (v letech 1998 a 2001) objeveny 2 exoplanety - plynní obři o hmotnostech 1,9 a 0,6 hmotnosti Jupitera. Gliese 876 je červeným trpaslíkem spektrální třídy M 4, jejíž hmotnost dosahuje pouhých 32 % hmotnosti Slunce. Její povrchová teplota činí 2930 °C (teplota na povrchu Slunce je 5500 °C). Vyzařuje přibližně 100krát méně energie než Slunce. Jedná se o doposud nejméně hmotnou hvězdu, u níž byly objeveny exoplanety.

Nová exoplaneta obíhá v těsné blízkosti mateřské hvězdy, ve vzdálenosti pouhých 0,021 AU (tj. ve vzdálenosti 3 140 000 km). Jeden oběh kolem hvězdy vykoná za 1,94 dne! Přesto, že hvězda Gliese vyzařuje poměrně malé množství energie, je povrch exoplanety vzhledem k malé vzdálenosti zahříván na teplotu 200 až 400 °C. To neumožňuje výskyt kapalné vody a nejsou zde příznivé podmínky pro existenci života.

"Jedná se o nejmenší exoplanetu, jaká kdy byla detekována, a také o první těleso nové skupiny kamenných terestrických planet," prohlásil Paul Butler (Carnegie Institution of Washington), objevitel mnoha exoplanet. "Jedná se o větší sestřenici Země."

Zatím astronomové nemají přímý důkaz, že se jedná o kamennou planetu, ale domnívají se, že její nízká hmotnost neumožňuje zachycení a udržení většího množství plynů, jako například u planety Jupiter. Lze se domnívat, že jádro planety je tvořeno niklem a železem, kolem něhož se nachází plášť ze silikátů. Díky své hmotnosti má planeta dostatečnou přitažlivost, aby si mohla udržet hustou atmosféru, obsahující například vodní páru. Dodejme ještě, že několik kamenných planet objevili astronomové u pulsarů.

"Dnešní objev je důležitým krokem k odpovědi na velice závažnou otázku: Jsme sami ve vesmíru?" říká Michael Turner, ředitel oddělení matematiky a fyziky National Science Foundation (NSF). Na objevu exoplanety spolupracovaly týmy z Keck Observatory in Hawaii, NASA, University of California a Carnegie Institution of Washington. Objev byl prezentován na tiskové konferenci 13. 6. 2005.

Zdroj: spaceflightnow.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »