Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Japonská sonda Hayabusa se blíží k planetce Itokawa

Japonská sonda Hayabusa se blíží k planetce Itokawa

hayabusa1.jpg
Téměř dva roky a tři měsíce po startu (9. 5. 2003) se japonská sonda Hayabusa dostala "na dohled" ke svému cíli - k planetce (25 143) Itokawa. Během dosavadního letu absolvovala gravitační manévr při průletu kolem Země v květnu 2004 a poprvé při výzkumu planetek zahájila setkávací manévr s tzv. blízkozemní planetkou. K vlastnímu setkání dojde v průběhu příštího měsíce.

Sonda Hayabusa již uskutečnila pozorování planetky Itokawa pomocí zařízení Star Tracker ve dnech 29. a 30. července a 8., 9. a 12. srpna 2005. Celkem 24 pozorování bylo provedeno prostřednictvím hybridního navigačního systému, který využívá jak pozorování v optickém oboru spektra, tak i v rádiovém oboru. Na základě zjištěné vzdálenosti bude upravena závěrečná fáze přibližování sondy k planetce. K průběžnému měření vzájemné vzdálenosti bude používat i laserový dálkoměr. Snímkování planetky pomocí zařízení ONC (Optical Navigation Camera), kdy budou pořizovány detailní fotografie planetky, bude zahájeno během jednoho až dvou týdnů.

Dne 12. 8. 2005 byla sonda vzdálena od planetky 35 000 km a pomalu se k ní blížila rychlostí 38 m/s. Takovýto manévr pomocí iontových motorů zatím nebyl nikdy vyzkoušen. Iontové motory budou vypnuty ve vzdálenosti 3500 km a bude pokračovat přibližování sondy k planetce rychlostí 10 m/s. Zhruba v polovině září se sonda přiblíží k planetce na vzdálenost 20 km.

Během přibližování k planetce bude kamera pořizovat snímky a předávat je na Zemi. Protože rádiový signál bude putovat na Zemi a zpět asi 11 minut, nebude možné fázi přibližování řídit ze Země, sonda bude v tomto ohledu zcela autonomní. V průběhu přibližování budou o planetce získávána dostupná vědecká data. Cílem je určení fyzikálních a dynamických parametrů: velikosti a tvaru planetky, topografie povrchu, směru rotační osy, periody rotace, složení a struktury povrchu. Získaná data umožní výběr vhodných míst k odběru malých vzorků materiálu. Malý "skákací" robot MINERVA velikosti šálku na kávu o hmotnosti 519 gramů bude použit k průzkumu okolí a povrchu planetky. Vzhledem k nízké gravitaci na povrchu planetky se bude pohybovat skoky z místa na místo díky setrvačnosti. Během tohoto pohybu bude měřit teplotu a pořizovat detailní záběry povrchu planetky pomocí tří miniaturních kamer.

hayabusa.jpg

Hlavním cílem mise je odběr vzorků, který bude probíhat následujícím způsobem po těsném přiblížení k povrchu planetky: a) Náboj o hmotnosti asi 5 gramů bude vystřelen směrem k povrchu planetky rychlostí 300 m/s. b) Náboj rozbije povrch planetky, vznikne malý kráter a vyvržené fragmenty vzlétnou po explozi vzhůru. c) Fragmenty horniny prolétnou sběrným "trychtýřem" do připraveného zásobníku na sondě vzhledem k malé gravitaci v blízkosti planetky.

Odebrané vzorky horniny budou dopraveny na Zemi k detailnímu průzkumu. Návratová fáze letu bude zahájena v listopadu 2005 odletem sondy od planetky směrem k Zemi. Přistávací pouzdro vstoupí do zemské atmosféry rychlostí 12 km/s a zahřeje se na teplotu 3000 °C. Povrch pouzdra je chráněn odolným materiálem, vyvinutým spaciálně pro tento projekt. V závěrečné fázi letu se pouzdro snese na padáku a přistane na poušti v Austrálii pravděpodobně 10. 6. 2007.

Úkolem projektu je rovněž zkouška čtyř nových technologií: iontového motoru, automatického navigačního systému, zařízení pro odběr malého množství vzorků materiálu a návratového pouzdra.

Zdroj: www.isas.jp
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »