Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Naše Galaxie není jen tak obyčejnou galaxií ve vesmíru

Naše Galaxie není jen tak obyčejnou galaxií ve vesmíru

Milky_Way_galaxy.jpg
Galaxie, označované někdy jako hvězdné ostrovy, rozdělujeme podle tvaru na eliptické, spirální, spirální s příčkou a nepravidelné. Dlouhou dobu se předpokládalo, že naše Galaxie patří mezi "normální" spirální galaxie, jak se o tom můžete dočíst ve starších knihách a časopisech. Nedávno však astronomové provedli doposud nejkomplexnější průzkum struktury naší Galaxie a získali nové důkazy o tom, že se velmi odlišuje od běžných spirálních galaxií. K pozorování použili kosmický dalekohled NASA s názvem Spitzer Space Telescope, který byl na oběžnou dráhu kolem Země vypuštěn 25. 8. 2003.

Pozorování v oboru infračerveného záření přinesla detailní informace o přítomnosti poměrně dlouhé centrální příčky, která odlišuje naši Galaxii od běžných spirálních galaxií. "Je to nejlepší důkaz přítomnosti příčky v naší Galaxii," říká Edward Churchwell, profesor University of Wisconsin-Madison. Pomocí infračerveného dalekohledu Spitzer na oběžné dráze kolem Země pozorovali astronomové přibližně 30 miliónů hvězd v rovině naší Galaxie se snahou získat detailní portrét vnitřních oblastí Mléčné dráhy. Tento úkol je podle Churchewella podobným problémem jako když se ztracený turista uvnitř hlubokého lesa snaží určit, kde jsou jeho hranice. "Stejným problémem je pozorovat Galaxii z jejího nitra."

Schopnosti dalekohledu Spitzer pomohly astronomům proniknout přes "temnotu" oblaků mezihvězdného prachu a detekovat infračervené světlo několika desítek miliónů hvězd v blízkosti centra naší Galaxie. Nová data umožnila sestavit doposud nejpodrobnější obraz vnitřních oblastí Galaxie. "Pozorování jsme prováděli na vlnových délkách, na nichž je Galaxie mnohem průhlednější a získali jsme srovnatelné informace o desítkách miliónů objektů," říká Robert Benjamin, hlavní autor nové studie a profesor fyziky na University of Wisconsin-Whitewater.

Předpoklad, že naše Galaxie má ve svém centru příčku, tvořenou hvězdami, byl astronomy již dlouho zvažován. Chyběly však zatím rozhodující důkazy. Příčky jsou jasně pozorovatelné u jiných galaxií a jejich stavba je taková, že na centrální příčku navazují spirální ramena. U spirálních galaxií jsou ramena připojena ke galaktickému jádru.

Nová pozorování poskytla nejlepší odhady velikosti a orientace příčky, které se značně liší od dřívějších předpokladů. Jak bylo zjištěno, centrální příčka je tvořena relativně starými a červenými hvězdami a sahá do vzdálenosti přibližně 27 000 světelných let od středu Galaxie. Je tedy o 7000 světelných let delší, než se doposud soudilo. Bylo rovněž zjištěno, že příčka je orientována v úhlu 45° od spojnice našeho Slunce a středu Galaxie.

Předtím astronomové diskutovali o tom, jestli mohou v centrálních oblastech Galaxie existovat hvězdy, vytvářející příčku nebo eliptické jádro - nebo obojí. Nová pozorování přinesla důkazy, že se zde nachází příčka - navíc neočekávaného tvaru (viz obrázek). Naši Galaxii tedy můžeme definitivně zařadit mezi spirální galaxie s příčkou. Od obou konců příčky se odvíjejí spirální ramena.

klasifikacehubble.jpg

Jak je již známo více než 100 let, galaxie mohou mít nejrůznější tvary. V roce 1925 sestavil známý astronom Edwin Hubble (1889-1953) klasifikaci galaxií podle jejich morfologických charakteristik, kterou s menšími úpravami používáme doposud. Zhruba jedna čtvrtina známých galaxií má velmi jednoduchý tvar - tvar koule nebo více či méně protažené elipsy. Označujeme je jako eliptické galaxie (E). V závislosti na stupni zploštění je rozlišujeme na typy E0 (kulový tvar) až E7 (tvar nejvíce zploštělé elipsy, připomínající čočku).

Druhou ještě početnější skupinu (50 % všech galaxií) představují galaxie spirální (S), tvořené dvěma či více spirálními rameny. Spirální ramena vycházejí z centrální vypouklé oblasti - z jádra galaxie. Při pohledu "z boku" má spirální galaxie tvar disku. Dělí se na dvě základní skupiny: normální spirální galaxie a spirální galaxie s příčkou (SB).

20 % známých galaxií představuje "přechodný" typ mezi eliptickými a spirálními galaxiemi (S0). Zbývajících 5 % galaxií označujeme jako nepravidelné (Ir).

Credit: University of Wisconsin-Madison.

Zdroj: www.spaceref a spacenews.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »