Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Výrazné halové jevy na pražské obloze

Výrazné halové jevy na pražské obloze

Štefánikova hvězdárna a cirkumzenitální obloukV mrazivých ranních a dopoledních hodinách jsme měli dnes možnost v Praze i na dalších místech pozorovat jasné halové jevy - optické úkazy v atmosféře vznikající odrazem a lomem slunečních paprsků v drobných ledových krystalech vznášejících se v atmosféře.
Dnešnímu úkazu dominovala po stranách Slunce výrazná parhelia a vysoko na obloze nádherně duhově zbarvený cirkumzenitální oblouk. Úvodní snímek byl pořízen u Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně.

Ledové krystalky se vyskytují obvykle ve vysokém patře oblačnosti, nejčastěji v oblaku druhu cirrostratus, který má vzhled průsvitného bělavého závoje. Za nízkých teplot a dostatečné vlhkosti vzduchu se však drobné poletující ledové krystaly mohou vyskytovat i v přízemní vrstvě ovzduší, pak se jim díky třpytivému lesku ve slunečním světle říká přiléhavě "diamantový prach". Pravě takové krystaly daly vzniknout halovým jevům, které ozdobily dnešní pražskou oblohu.

Vedlejší slunce fotografovaná na Barrandově (foto P. Gaňa)Z dnešních výrazných halových jevů byly pozorovatelné po stranách Slunce barevné zářivé skvrny, tzv. vedlejší slunce (parhelia, viz. snímek, který pořídil Pavel Gaňa v Praze na Barrandově) a vysoko na obloze nad Sluncem nádherně duhově zbarvený cirkumzenitální oblouk. Oba jevy vznikají lomem paprsků při průchodem drobnými krystaly ve tvaru pravidelných šestibokých destiček orientovaných svými podstavami vodorovně. Tvar a druh halových jevů závisí na typu krystalu (kromě destiček se často vyskytují také šestiboké ledové sloupky), na jejich prostorové orientaci a na výšce Slunce nad obzorem. Druhů halových jevů existuje velké množství, kromě vedlejší sluncí a cirkumzenitálního oblouku bylo dnes množné pozorovat také části tzv. parhelického kruhu, bělavého pásu obepínajícího oblohu ve stejné výšce jako Slunce a dále tzv. boční slunce (paranthelia), která mají vzhled bělavých skvrn na parhelickém kruhu ve vzdálenosti 120° od kotouče Slunce.
Vedlejší slunce vznikají lomem paprsků při průchodu stěnami šestibokých ledových destiček a objevují se pak v závislosti na výšce Slunce po jeho stranách jako zářivé skvrny v minimální vzdálenosti 22°.

Jasný cirkumzenitální oblouk v Praze (foto T. Tržický)Cirkumzenitální oblouk naproti tomu vzniká díky paprskům, které vnikají do ledových destiček horní podstavou, lámou se a vystupují jednou ze stěn. Tento oblouk patří vůbec k nejkrásnějším halovým jevům s čistými spektrálními barvami, kde stejně jako v případě parhelií, směřuje červená barva oblouku vždy ke slunečnímu kotouči.

Halové jevy byly dnes v Praze pozorovatelné od východu Slunce zhruba do 10:30 hod.
Další fotografie a videa jsou umístěny v galerii na stránkách Optické úkazy v atmosféře.

Redakci astro.cz poslal snímky pan Jan Vodrážka, děkujeme - galerie snímků




O autorovi

Tomáš Tržický

Tomáš Tržický

Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »