Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jezera na Titanu přece jen existují?

Jezera na Titanu přece jen existují?

PIA08630_Titan.jpg
Kosmická sonda Cassini používá k výzkumu Titanu - největšího měsíce planety Saturn - mj. radarový systém, pomocí něhož byly získány velmi silné důkazy přítomnosti uhlovodíkových jezer na měsíci Titan, jejichž průměry mají velikost od 10 do 100 km. Tmavá místa, která se podobají pozemským jezerům, pravděpodobně budou rozeseta po rozsáhlé oblasti v okolí severního pólu Titanu.

Astronomové přemýšlejí o tom, že kapalný metan či etan mohl na Titanu vytvořit jezera, zejména poblíž poněkud chladnějších polárních oblastí. Ta tomto obrázku je vidět rozmanitost tmavých skvrn, některé, jak se zdá, jsou spojeny s kanály, směřujícími do jezer nebo z nich. Tato koryta mají tvar, který velmi nápadně napovídá, že byly vyhloubeny proudící kapalinou. Některé z těchto tmavých oblastí a spojujících kanálů jsou naprosto černé, což znamená, že neodrážejí vůbec žádné radiové záření, vysílané radarem. Z toho vyplývá, že musí být mimořádně hladké.

V některých případech okraje, které můžeme pozorovat kolem tmavých skvrn, doslova vnucují myšlenku, že se jedná o depozity, vytvořené po vypaření přítomné kapaliny. Hojný výskyt metanu v atmosféře Titanu umožňuje za stávajících podmínek jeho existenci v podobě kapaliny. Stejně tak se zde může vyskytovat kapalný etan, nikoliv však kapalná voda. Ze všech těchto důvodů dospěli astronomové k závěru, že tmavé oblasti na Titanu jsou metanová či etanová jezera, vytvořená na jediném tělese ve Sluneční soustavě kromě naší Země. Tato jezera se mohou průběžně zvětšovat a zmenšovat, vítr může měnit nerovnost jejich hladiny. Opakovaná pozorování by měla prověřit, zda se opravdu jedná o oblasti vyplněné kapalinou.

Tyto dva radarové snímky byly pořízeny 22. 7. 2006 radarem se syntetickou aperturou na sondě Cassini. Horní obrázek má střed kolem bodu o souřadnicích 80° severní šířky a 92° západní délky. Zachycuje oblast o rozloze přibližně 420 x 150 km. Spodní obrázek má střed v bodě o souřadnicích 78° severní šířky a 18° západní délky. Radarem studovaná plocha má rozměr přibližně 475 x 150 km. Nejmenší detaily, rozlišitelné na těchto snímcích, mají průměr 500 m. Sonda Cassini prolétla nad povrchem měsíce Titan ve vzdálenosti 950 km.

Obdobné tmavé útvary (jezera) byly objeveny na snímcích z radaru, které zachycují oblast s názvem Xanadu, při průletu 30. 4. 2006. Velikost studované oblasti je 400 x 150 km a nejmenší rozlišitelné detaily mají průměr 350 m. Kromě toho lze na některých snímcích zřetelně spatřit útvary, připomínající dlouhá koryta meandrujících řek, kterými mohla v minulosti proudit kapalina (s největší pravděpodobností kapalný metan či etan).

Americká sonda Cassini byla vypuštěna 15. 10. 1997. Na oběžnou dráhu kolem Saturnu byla navedena 1. 7. 2004. Její součástí byl také evropský modul Huyghens, který se 25. 12. 2004 oddělil a 14. 1. 2005 přistál na povrchu měsíce Titan.

Zdroj: saturn.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »