Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Globální oteplování nebo ochlazování?

Globální oteplování nebo ochlazování?

Cykly sluneční činnosti - minulost a současnost.
Cykly sluneční činnosti - minulost a současnost.
Ruští vědci dospěli k závěru, že za současné globální oteplování může Slunce – nikoliv oxid uhličitý. Informoval o tom Chabibullo Abdusamatov, vedoucí laboratoří kosmických výzkumů Hlavní (Pulkovské) observatoře Ruské akademie věd (RAN).

„Klimatické změny, pozorované v poslední době, jsou způsobeny neobyčejně vysokou úrovní a dlouhodobým trváním nárůstu intenzity energie, vyzařované Sluncem téměř v průběhu celého minulého století,“ informuje Abdusamatov. Zvyšování množství skleníkových plynů v atmosféře není tím hlavním činitelem. Tuto hypotézu potvrdily výzkumy vzorků ledu, odebraných pomocí vrtů z hloubek 3 km v ledovcích Antarktidy a Grónska. Vědci zjistili, že ještě v období před érou industrializace, kdy o průmyslové činnosti člověka nebylo ani vidu, ani slechu, kolísalo množství oxidu uhličitého v atmosféře a docházelo ke změnám klimatu. Výzkum vzorků ledu také ukázal, že značné zvýšení množství oxidu uhličitého v zemské atmosféře nikdy nepředcházelo oteplení klimatu na Zemi, ale vždycky následovalo až po zvýšení teploty.

„Takto jsme dospěli k názoru, že současný vzrůst koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší je důsledkem zvýšení teploty světových oceánů, což je především způsobováno vyšší intenzitou slunečního záření,“ dodává Chabibullo Abdusamatov.

Abdusamatov považuje předpoklad, že oxid uhličitý hraje v zemské atmosféře roli „skleníkového skla“, které propouští na Zemi sluneční záření, ale zabraňuje úniku části infračerveného záření produkovaného planetou, do kosmického prostoru, za klamný. V teorii skleníkového efektu se podle něj dostatečně nepřihlíží k efektivnímu přenosu tepla do vnějších vrstev atmosféry.

Nedávno klimatologové zcela neočekávaně zjistili, že horní vrstvy světových oceánů se začaly ochlazovat. Abdusamatov tvrdí, že tato skutečnost je důkazem toho, že globálního teplotního maxima již bylo dosaženo a brzy se začne projevovat postupné ochlazování.

Pomalé snižování teploty se projeví již v letech 2012 až 2015. Nejmenší množství energie bude Slunce vyzařovat kolem roku 2040, což již v období 2055 až 2060 povede k postupnému ochlazování klimatu na Zemi. Ochlazení bude podobné tomu, které nastalo v letech 1645 až 1715 v Evropě, v Severní Americe a v Grónsku. Takováto situace může existovat přibližně 50 let a teprve počátkem následujícího století se teplota na Zemi opět začne postupně zvyšovat.

Pracovníci Pulkovské astronomické observatoře Ruské akademie věd předpokládají, že od roku 2015 začne průměrná teplota na Zemi klesat. Astronomové soudí, že za to mohou změny průměru Slunce. Zda tomu tak skutečně je, by mělo být zjištěno pomocí aparatury „Astrometrija“, která bude koncem roku 2008 instalována na palubě ruského modulu Mezinárodní kosmické stanice ISS. Doposud nebylo vyrobeno tak dokonalé zařízení, umožňující provádět mimořádně přesná měření časových změn tvaru a průměru Slunce z kosmického prostoru. Na základě zjištěných skutečností bude možné předpovídat s větší přesností klimatické změny na naší planetě.

Na základě dřívějších pozorování dospěli zdejší astronomové k závěru, že Slunce není ve stavu statické a energetické rovnováhy. Dochází u něj k variacím množství vyzářené energie v průběhu staletí, což vede ke kolísání teploty na Zemi. Na základě těchto výpočtů dojde na Zemi v polovině tohoto století k poklesu množství slunečního záření, což povede k celosvětovému poklesu teploty. Ruský přístroj „Astrometrija“ by měl přinést odpověď na otázku v názvu tohoto článku zhruba po šesti letech měření.

Zdroj: spacenews.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



49. vesmírný týden 2025

49. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 12. do 7. 12. 2025. Měsíc bude v úplňku, projde Plejádami a setká se s Jupiterem. Od setmění je nad jihem Saturn. Nízko na ranní obloze je Merkur. Velmi vysoká bude nyní aktivita Slunce. Uvidíme polární záře? Komety večer ruší Měsíc a ráno to brzy nebude lepší. Na Bajkonuru došlo k poškození jediné rampy sloužící pro mise lodí Sojuz a Progress k ISS. ESA na následující roky posílila rozpočet. Před 500 lety se narodil český astronom Tadeáš Hájek z Hájku.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Kométa C/2025 A6 Lemmon a Lomnický štít

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2025 obdržel snímek „Kométa C/2025 A6 Lemmon a Lomnický štít“, jehož autorem je astrofotograf Robert BarsaCitron je žlutý kyselý plod citroníku z druhu citrusovitých. Používá se nejen v potravinářství … A právě jméno tohoto plodu si vybrali naši

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kométa 3I/ATLAS

3I/ATLAS – medzihviezdna kométa na návšteve Medzihviezdna kométa 3I/ATLAS patrí medzi veľmi vzácnu skupinu objektov, o ktorých vieme, že do našej Slnečnej sústavy prileteli z iného hviezdneho systému. Pohybuje sa po silno hyperbolickej dráhe, takže ju pri ďalšom obehu už znovu neuvidíme – len raz preletí okolo Slnka a opäť zmizne do medzihviezdneho priestoru. Na zábere z ranných hodín 28. 11. 2025 dominuje zelenkastá kóma kométy v spodnej časti obrazu. Jemný prachový chvost sa rozlieva šikmo nahor medzi hviezdami, ktoré ostávajú ostré a nehybné – pekná pripomienka toho, že sledujeme rýchleho hosťa na pozadí vzdialeného hviezdneho poľa našej Galaxie. Aj keď 3I/ATLAS na oblohe nepatrí k najjasnejším kométam, možnosť zachytiť medzihviezdnu návštevníčku je výnimočná. Každý takýto objekt prináša jedinečný pohľad na materiál a históriu iných planetárnych systémov – a táto fotografia je malou “pamiatkou” na jej krátku zastávku v našej kozmickej „štvrti“. Už z voľby kompozície je jasné že som čakal trocha výraznejší chvost ???? Technické údaje: Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton 200/800 (200/600 F3) + Starizona Nexus 0.75×, Touptek ATR585M mono, AFW-M + Touptek LRGB filtre, Gemini EAF, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, PixInsight, Adobe Photoshop. Expozície: L 20x60s, RGB 12×90 s, master bias, flats, darks, darkflats. Gain 150, Offset 300. 28.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »