Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Ceres a Vesta – co nového?

Ceres a Vesta – co nového?

Snímky planetek Ceres a Vesta, které pořídil HST.
Snímky planetek Ceres a Vesta, které pořídil HST.
Hubblův kosmický dalekohled HST pořídil nové fotografie dvou největších těles hlavního pásu planetek, který se rozkládá v oblasti mezi Marsem a Jupiterem. Snímky by měly astronomům pomoci při plánování činnosti sondy DAWN při výzkumu dvou nejhmotnějších planetek Ceres a Vesta.

Na 7. 7. 2007 je naplánován start sondy, která se vydá na čtyřletou cestu nejprve do blízkosti planetky Vesta, k níž dolétne v roce 2011. Po zhruba půlročním výzkumu planetky bude následovat přelet k planetce Ceres a poté její výzkum z oběžné dráhy. DAWN bude první kosmickou sondou, která bude provádět postupně výzkum dvou těles z oběžné dráhy. Více než 100 000 větších těles „sídlí“ v oblasti pásu asteroidů, což je jakýsi rezervoár zbytků materiálu, ze kterého se před 4,6 miliardy roků formovala naše Sluneční soustava.

DAWN bude také první kosmickou sondou, která uskuteční detailní průzkum trpasličí planety. Na sjezdu Mezinárodní astronomické unie v roce 2006 byla planetka Ceres zařazena mezi tři zatím známé trpasličí planety. Dalšími jsou Pluto a Eris. Ceres je těleso tvaru koule, podobně jako planety ve Sluneční soustavě, ale má tu „smůlu“, že se jí svojí gravitací nepodařilo vyčistit prostor ve svém okolí, a tudíž nemůže být zařazena mezi planety.

Jako přípravu na „návštěvu“ sondy DAWN u planetky Vesta použili astronomové Hubblův kosmický dalekohled, respektive kameru Wide Field Planetary Camera 2 na jeho palubě, k pořízení nových snímků. Na obrázku vpravo, který byl pořízen 14. a 16. května 2007, je planetka Vesta. Podařilo se vyfotografovat jižní polokouli planetky, což je oblast, které dominuje obří impaktní kráter, který vznikl při srážce planetky s jiným kosmickým tělesem před několika miliardami let. Průměr kráteru je 456 km, což se téměř rovná průměru planetky (530 km). Pokud by na Zemi vznikl kráter odpovídajících rozměrů, shodoval by se přibližně s velikostí Tichého oceánu. Při nárazu impaktoru do povrchu planetky Vesta vzniklo více než 50 menších planetek, kterým astronomové dali přezdívku „vestoidy“. Tato kolize také poničila kůru planetky.

Předcházející snímky jižní polokoule planetky Vesta pořídil Hubblův kosmický dalekohled v letech 1994 a 1996. Tato nová série snímků je kvalitnější s rozlišením útvarů o velikosti kolem 60 km. Snímky ukazují rozdíly v jasnosti a barvě povrchu planetky. Tyto charakteristické stopy na velkoškálové struktuře bude sonda DAWN sledovat během příletu k planetce.

Pohled Hubblova kosmického dalekohledu odhalil rozsáhlé charakteristické útvary, sahající ze severní na jižní polokouli. Obrázek také ukazuje rozdíly v jasnosti na východě a na západě planetky, které pravděpodobně odrážejí rozdíly ve složení povrchových vrstev. Tyto charakteristické rysy by mohly odhalit dávnou vulkanickou aktivitu na planetce Vesta.

Rozdílná jasnost by mohla souviset s efektem, pozorovaným na Měsíci, kde hladké a tmavé oblasti jsou bohatší na železo, na rozdíl od světlých vyvýšených oblastí, které zase obsahují minerály bohaté na vápník a hliník. Když planetka Vesta před 4,5 miliardami roků vznikala, byla zahřátá na teplotu tavení kamene. Toto teplo dovolilo těžkým prvkům klesnout do jádra planetky a lehčí minerály vyplavaly na povrch.

Astronomové zkombinovali fotografie planetky Vesta ve dvou barvách za účelem zjištění kolísání obsahu železa. Z těchto minerálů, jak se astronomové domnívají, se mohou dozvědět více o struktuře a složení povrchu. Astronomové očekávají, že sonda DAWN poskytne velké množství detailních informací o povrchu planetky a její vnitřní stavbě.

Vlevo je fotografie planetky Ceres, rovněž pořízená kamerou na palubě HST, která odhaluje světlé a tmavé oblasti na povrchu planetky, které mohou mít původ v topografii terénu, tzn. že se může jednat o krátery nebo o oblasti, tvořené odlišným povrchovým materiálem. Některé z těchto útvarů mohly vytvořit velké impakty a potenciálně mohly dodat nový materiál do tohoto terénu. Trpasličí planeta Ceres obsahuje přibližně 30 až 40 % hmotnosti všech těles pásma planetek.

Kulový tvar planetky Ceres napovídá, že jeho vnitřní struktura je rozvrstvená podobným způsobem, jako terestrické planety, tj. planety podobné Zemi. Planetka může dokonce obsahovat vodu ukrytou pod povrchem. Průměr planetky Ceres je přibližně 950 km a jedná se o první objevené těleso v oblasti mezi Marsem a Jupiterem. Objevil ji v roce 1801 astronom Giuseppe Piazzi.

Pozorování se uskutečnila ve viditelném a ultrafialovém světle v období mezi prosincem 2003 a lednem 2004 pomocí kamery ACS (Advanced Camera for Surveys) na palubě HST. Barevné odstíny povrchu planetky ukazují buď rozdíly ve struktuře nebo ve složení povrchu planetky. Astronomové potřebují detailní pohled zblízka k určení charakteristických rysů jednotlivých oblastí, což by jim měla zajistit právě kosmická sonda DAWN.

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »