Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  NASA dala nové úkoly dvěma úspěšným sondám

NASA dala nové úkoly dvěma úspěšným sondám

sonda STARDUST
sonda STARDUST
Dvě sondy NASA obdržely nyní nové úkoly po úspěšném završení svých původních výzkumů. Zaměří se nyní na nová pozorování komet a charakteristik extrasolárních planet. Sondy Stardust a Deep Impact využijí své původní letové vybavení, stále ještě fungující, k uskutečnění nových, před startem neplánovaných výzkumů.

„Tyto rozšířené mise nám především znovu umožní navštívit již zkoumanou kometu, přidat další do seznamu prozkoumaných komet a provádět pátrání po malých planetách u hvězd, kolem nichž již byly objeveny velké exoplanety. Využitím již existujících kosmických sond můžeme všechny tyto výzkumy uskutečnit pouze s 15 % finančních nákladů na vypuštění nových sond,“ říká Alan Stern (NASA's Science Mission Directorate, Headquarters, Washington). „Tyto nové úkoly pro již vysloužilé sondy představují nejen kreativní myšlení a plánování, ale jsou také prvním příkladem získávání mnohem více informací v rámci rozpočtu, který máme k dispozici.“

Mise s názvem EPOXI spojuje dva zajímavé vědecké výzkumy - Deep Impact Extended Investigation (DIXI) a Extrasolar Planet Observation and Characterization (EPOCh). Oba výzkumy budou provedeny sondou Deep Impact, která svůj hlavní vědecký úkol uskutečnila v polovině roku 2005.

Program DIXI zahrnuje průlet kolem komety Boethin, která ještě nikdy nebyla zblízka studována. Boethin je malá krátkoperiodická kometa. Je jednou z těch komet, které se opakovaně dostávají do vnitřních oblastí Sluneční soustavy z prostoru za drahou planety Jupiter. Tento výzkum poskytne náhradu za některé nerealizované experimenty, plánované na ztracené sondě (2002) COmet Nucleus Tour (CONTOUR), jejímž úkolem měl být srovnávací výzkum několika komet. Výzkum komety Boethin v rámci programu DIXI bude probíhat především při těsném průletu sondy kolem komety 5. 12. 2008.

Výzkum v rámci programu EPOCh bude rovněž realizován prostřednictvím sondy Deep Impact. Sonda bude pozorovat několik blízkých hvězd, přičemž bude sledovat, jak již známé obří exoplanety při svém oběhu střídavě přecházejí před kotoučkem hvězdy a následně se schovávají za hvězdou. Nashromážděná data budou použita k určení základních charakteristik obřích planet a také k určení, zda kolem nich náhodou neexistují prstence, měsíce, eventuelně průvodci velikosti planety Země. Citlivost projektu EPOCh překoná schopnosti současných pozemních i kosmických výzkumných prostředků. V programu EPOCh bude také prováděno měření infračerveného spektra Země, což poskytne srovnávací data pro budoucí projekty studia atmosfér planet mimo naši Sluneční soustavu. Pátrání po exoplanetách bude probíhat po dobu jednoho roku, na dráze ke kometě Boethin.

Tempel-1_1.jpg

Další novou misí v rámci programu Discovery je projekt, nazvaný New Exploration of Tempel 1 (NExT). Bude k němu využita sonda NASA s názvem Stardust, která provede jakousi „revizi“ komety Tempel 1. Tento výzkumný úkol poskytne první pohled na změny kometárního jádra, k nimž došlo při těsném přiblížení komety ke Slunci. Je to vůbec poprvé, kdy bude kometa studována opakovaně s odstupem několika let. V rámci programu NExT bude také probíhat mapování jádra komety, které je v současné době nejlépe zdokumentováno ze všech známých komet. Mapování může pomoci odpovědět na hlavní otázky „geologie“ kometárních jader dalším snímkováním oblastí, kde byl již dříve objeven materiál, který mohl téci jako kapalina nebo sypký prášek. První snímky povrchu jádra komety Tempel 1 vyslala na Zemi sonda Deep Impact, jež je pořídila při průletu 4. 7. 2005. Další snímkování povrchu jádra komety bude realizováno v programu NExT 14. 2. 2011.

Sonda Stardust byla vypuštěna 7. 2. 1999. Ve Sluneční soustavě překonala dráhu v délce 3 miliard km a v lednu 2004 prolétla ve vzdálenost asi 250 km od jádra komety Wild 2. Přistávací modul sondy dopravil na Zemi vzorky, odebrané z „atmosféry“ komety, které mohou vrhnout nové světlo na složení komet a mohou změnit naše současné představy o kometách. Modul se vzorky materiálu přistál na Zemi v lednu 2006, zatímco hlavní sonda zůstala ve vesmíru, na oběžné dráze kolem Slunce.

Zdroj: stardust.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »