Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  DAWN na cestě k počátkům Sluneční soustavy

DAWN na cestě k počátkům Sluneční soustavy

Kresba sondy DAWN.
Kresba sondy DAWN.
Americká kosmická sonda DAWN, určená k výzkumu planetek Vesta a Ceres, největších objektů hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem, byla vypuštěna z mysu Canaveral dne 27. 9. 2007 pomocí nosné rakety Delta II. Start byl původně naplánován na 13:20 SELČ. Avšak několik minut před startem vplula do koridoru startu rakety nějaká loď. Než loď opustila zakázanou oblast moře, musel být start rakety pozdržen až téměř na konec startovního okna – na 13:34 SELČ.

Po vynesení na oběžnou dráhu se rozložily panely slunečních baterií a sonda zamířila na meziplanetární dráhu. V průběhu příštích 80 dnů bude probíhat kontrola, ověřování a kalibrace jednotlivých systémů a subsystémů sondy, zajišťujících její provoz během dlouhé cesty meziplanetárním prostorem. Překoná přitom vzdálenost zhruba 4,8 miliardy km.

Start sondy DAWN pomocí rakety Delta II.
Start sondy DAWN pomocí rakety Delta II.

Jejím hlavním úkolem bude výzkum dvou těles: trpasličí planety Ceres a planetky Vesta. Cílem výzkumu je určit přesný tvar těles, jejich hmotnost, gravitační pole, dále bude sonda studovat topografii povrchu, tektonickou historii, minerální složení povrchu, a také se zaměří na hledání minerálů obsahujících vodu. Jeden ze základních cílů mise je vystopovat průběh vzniku planetek Ceres a Vesta, a tím následně i celé Sluneční soustavy.

„Obrazně řečeno, sonda DAWN bude cestovat do dávné minulosti, když bude zjišťovat informace o podmínkách při vzniku planetek,“ říká Christopher Russell (University of California, Los Angeles). „Je to okamžik, na který vědecká komunita čekala od okamžiku, kdy byly zahájeny meziplanetární lety kosmických sond.“

Trpasličí planeta Ceres a velká planetka Vesta se příliš neliší svými rozměry, avšak mají zcela odlišnou stavbu: jedna z nich je kamenné těleso, podobající se tělesům ve vnitřní části Sluneční soustavy, druhá se naopak spíše podobá tělesům z vnějších oblastí našeho planetárního systému, neboť obsahuje velké množství ledu. Sonda DAWN bude tedy zkoumat dvě rozdílná tělesa, čímž budou mít vědci možnost porovnat získané výsledky.

Nejprve sonda DAWN zamíří k planetce Vesta, k níž dolétne za 4 roky (mezitím v roce 2009 uskuteční gravitační manévr při průletu kolem planety Mars). Celá výzkumná mise bude trvat 8 roků, tj. do roku 2015. Sonda je vybavena iontovými motory, které budou v činnosti více než 50 000 hodin, což bude nový rekord funkce v kosmickém prostoru.

Připomeňme si ještě, že vývoj sondy byl několikrát odložen, dokonce i zrušen, pak znovu obnoven. Rovněž start sondy byl několikrát odložen. Nejdůležitější však je, že se projekt nakonec podařilo realizovat.

Související články:
Sonda DAWN a výzkum největších asteroidů.
Ceres a Vesta – co nového?

Zdroj: spacenews.ru a www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »