Kometa 17P Holmes extrémně zjasnila, je vidět okem
Kometa má periodu oběhu kolem Slunce asi 6,9 roku. Jejím objevitelem byl Edwin Holmes, který ji jako první 6. listopadu 1892 spatřil poblíž galaxie M31 v Andromedě. Tehdy kometa zjasněla na 5. magnitudu a to byl až do letošního roku její poslední výrazný outburst. Nyní, po 115 letech, ji máme možnost pozorovat za ještě lepších podmínek, než sám objevitel. Oproti roku 1892 je ještě asi 10x jasnější.
K prudkému zjasňování začalo docházet 24. října 2007 v ranních hodinách. Po upozornění Ramona Navese (Španělsko) se pozorovatelé po celém světě, pokud měli zrovna noc a kometu nad obzorem, pokusili odhadnout jasnost komety. Kometa k ránu měla kolem 7. magnitudy a ve večerních hodinách kolem 3. magnitudy. Jasnost komety se tak měnila astronomům takřka před očima. Její stelární vzhled napovídal tomu, že jde o extrémně silný outburst.
V roce 1892 to bylo podobné. Kometa byla pozorovatelná pouhým okem ještě 3 týdny a její koma se po outburstu zvětšila na velikost Měsíce v úplňku. Jak to bude nyní? Nechme se překvapit.
Kometu naleznete v souhvězdí Persea jako novou nápadnou hvězdičku. Oproti ostatním hvězdám však bude mít s postupem času mlhavější vzhled. Při pohledu dalekohledem bude připomínat planetární kotouček s rozmázlým okrajem. Velikou výhodou její polohy na obloze je to, že u nás prakticky nezapadá. Jedinou nevýhodou tak může být jasný měsíční úplněk, který bude rušit pozorování komety o víkendu. Od pondělka se pak její pozorovací podmínky zvečera ještě zlepšují, neboť Měsíc ustupuje a bude rušit svým svitem stále později.
Největší jasnosti (patrně více jak 2 magnitudy) by měla dosáhnout kometa v pátek 25. října 2007. Pak, pokud se nic nezmění, by sice měla mírně slábnout, ale její stelární vzhled by měl stále více nabývat difúzního a její koma by tak mohla mít poměrně veliké rozměry (možná i víc jak půl stupně, což je velikost měsíčního úplňku). 19. a 20. listopadu 2007 bude ze severu těsně míjet hvězdu Mirfak v souhvězdí Persea, která má asi 1,8 magnitudy (je tedy vidět okem i na obloze rušené pouličním osvětlením).
Najít kometu v období jejího největšího jasu je tedy poměrně snadné – stačí se kolem jedné hodiny ranní podívat do nadhlavníku. Mapka na vyhledání komety je ZDE. Fotogalerie komety je ZDE.
Přečtěte si také zajímavý a podrobnější článek na stránkách SMPH ("Superoutburst komety 17P/Holmes"), jehož autorem je Jiří Srba, pracovník hvězdárny ve Valašském Meziříčí a člen SMPH.
O autorovi
Petr Horálek
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
