Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  V atmosféře Venuše objeveny důležité molekuly

V atmosféře Venuše objeveny důležité molekuly

Objev hydroxylu OH v atmosféře Venuše.
Objev hydroxylu OH v atmosféře Venuše.
Evropská kosmická sonda Venus Express zjistila vůbec poprvé přítomnost molekuly hydroxylu (OH) v atmosféře jiné planety než Země. Objev dává vědcům nové výzkumné možnosti – otevírá doslova „zlatý důl“ při výzkumu husté atmosféry Venuše. Tento objev poskytne nový pohled na dynamiku horních vrstev atmosféry a klima planety. Přítomnost hydroxylu byla zjištěna na základě pozorování záření atmosféry na noční polokouli Venuše.

Pozorování vlastního záření atmosféry je hlavním prostředkem k odvození stavby a chemického složení horních vrstev planetárních atmosfér. Hydroxyl je velmi důležitá, avšak velmi obtížně zjistitelná molekula – je tvořena atomy kyslíku a vodíku. Hydroxyl byl objeven v horních vrstvách atmosféry Venuše, ve výšce přibližně 100 km nad povrchem pomocí přístroje VIRTIS (Visible and Infrared Thermal Imaging Spectrometer).

Objev hydroxylu OH v atmosféře Venuše.
Objev hydroxylu OH v atmosféře Venuše.

Tato těžko polapitelná molekula byla detekována obíhající kosmickou sondou na té části dráhy, kdy se vzdalovala od planety. Pomocí přístroje VIRTIS se „dívala“ podél slabě viditelného okraje atmosféry, obklopující kotouček planety. Molekuly hydroxylu byly detekovány na základě měření množství infračerveného záření, které hydroxyl vyzařuje.

Vrstva atmosféry, ve které molekuly hydroxylu září, je velmi tenká: dosahuje tloušťky pouhých 10 km. Při pozorování okraje kotoučku planety (tzv. limbu) se přístroj VIRTIS na palubě sondy Venus Express „díval“ podél této slabé atmosférické vrstvy, přičemž se intenzita signálu v infračerveném oboru v této vrstvě podstatně zvýšila.

Hydroxyl může být zajímavý pro některé planetární atmosféry, poněvadž je vysoce reaktivní. Na Zemi sehrál klíčovou roli při odstraňování pro život škodlivých látek z atmosféry. Částečně pomohl stabilizovat množství oxidu uhličitého v atmosféře Marsu tím, že zamezil jeho přeměně na oxid uhelnatý. Na Marsu však také hrál zásadní roli při sterilizaci půdy vytvořením svrchní vrstvy, nepřátelské pro mikrobiální život.

„Protože atmosféra Venuše nebyla důkladně studována před příletem sondy Venus Express, nebyli jsme schopni potvrdit hodně z toho, co nám říkaly naše modely, vytvořené na základě dřívějších pozorování. Tato detekce nám pomůže zdokonalit naše modely a studovat je mnohem lépe,“ říká Guiseppe Piccioni (Instituto di Astrofisica Spaziale e Fisica Cosmica, Řím, Itálie), jeden z hlavních vědeckých pracovníků experimentu VIRTIS.

Na Zemi ukázalo záření hydroxylu v atmosféře na úzkou spojitost s obsahem ozónu. Z tohoto výzkumu vyplývá, že totéž by mělo platit i pro Venuši. Nyní mohou vědci přibližně odhadnout množství ozónu v atmosférách planet.

Přístroje na sondě Venus Express ukázaly, že množství hydroxylu v atmosféře Venuše je velmi proměnlivé. Může se měnit až o 50 % mezi dvěma oběhy sondy kolem planety, což může být způsobeno rozdílným množstvím ozónu v atmosféře Venuše.

„Ozón je mimořádně zajímavá molekula v atmosféře, protože velmi intenzivně absorbuje ultrafialové záření, přicházející ze Slunce,“ říká Piccioni. Množství pohlceného záření je klíčovým parametrem, který řídí ohřev a dynamiku planetární atmosféry. Na Zemi je zahřívána vrstva atmosféry, označovaná jako stratosféra (jejíž součástí je ozónová vrstva). Vrstva ozónu slouží také jako ochrana biosféry před škodlivými ultrafialovými paprsky.

Počítačové modely nám nyní budou schopny říci, jak tyto vzestupy a poklesy obsahu hydroxylu v ozónové vrstvě v krátkodobých intervalech ovlivňují neklidnou atmosféru planety Venuše.

„Sonda Venus Express nám již ukázala, že Venuše je Zemi mnohem více podobnější, než jsme si doposud mysleli. Detekce molekuly hydroxylu ji přiblížila zase ještě o krok blíže,“ říká Piccioni.

Piccioni se svými spolupracovníky zatím informoval ve své poslední zprávě o prvních detekcích hydroxylu během prvních několika oběhů sondy. Nyní pracují na analýze dat, pořízených během dalších asi 50 oběhů sondy kolem Venuše. Další pozorování budou následovat.

Zdroj: www.esa.int a www.aanda
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »