Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Zasedání nejvyššího orgánu Evropské jižní observatoře v Praze

Zasedání nejvyššího orgánu Evropské jižní observatoře v Praze

Logo Evropské jižní observatoře (ESO)
Logo Evropské jižní observatoře (ESO)
Ve dnech 3. - 4. června 2008 se bude v Praze v budově Akademie věd ČR konat zasedání Rady, vrcholného orgánu Evropské jižní observatoře (ESO), jemuž bude předsedat nový generální ředitel ESO prof. Tim de Zeeuw. Českou republiku bude na zasedání Rady ESO zastupovat astronom Jan Palouš z Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i., a Jan Marek z MŠMT.

Profesor Tim de Zeeuw, který byl do této funkce zvolen v roce 2007, pochází z Nizozemska. Po studiích v Nizozemsku a v USA byl v roce 1990 jmenován profesorem na Leidenské univerzitě, v roce 1993 se stal zakládajícím ředitelem Nizozemské výzkumné školy astronomické – NOVA, která koordinuje postgraduální výzkum pěti univerzitních astronomických ústavů v Nizozemsku. Od roku 2003 je vědeckým ředitelem Leidenské observatoře. Ve své vědecké práci zkoumá utváření, strukturu a dynamiku galaxií, včetně Mléčné dráhy.

Evropská jižní observatoř je evropská mezivládní organizace pro astronomický výzkum na jižní polokouli. Její ústředí sídlí v Garchingu u Mnichova. V současnosti je členy ESO 13 evropských států, které se podílejí na řadě projektů v severním Chile, např. na observatoři na Mount Paranalu, kde se nalézá tzv. Very Large Telescope, tedy nejvýkonnější soustava dalekohledů, která v současnosti na Zemi pracuje.

Česká republika podepsala s ESO dohodu o přistoupení v prosinci 2006, řádným členem se stala 1. ledna 2007. Jako řádný člen využívá vědeckých infrastruktur ESO pro řešení výzkumných projektů anebo v podobě průmyslových a výzkumných kontraktů. Ty jsou uzavírány na základě výsledků veřejných soutěží vyhlašovaných pro firmy a ústavy z účastnických států.

Související:





O autorovi

Pavel Suchan

Pavel Suchan

Narodil se v roce 1956 a astronomii se věnuje prakticky od dětství. Dlouhodobě působil na petřínské hvězdárně v Praze jako popularizátor astronomie a zároveň byl aktivním účastníkem meteorických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současnosti pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR, kde je vedoucím referátu vnějších vztahů a tiskovým mluvčím. V České astronomické společnosti je velmi významnou osobností - je čestným členem, místopředsedou ČAS, tiskovým tajemníkem, předsedou Odborné skupiny pro tmavou oblohu a také zasedá v porotě České astrofotografie měsíce.



12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 2264: Detail mlhoviny Vánoční stromeček

Snímek zachycuje centrální část komplexu NGC 2264 v souhvězdí Jednorožce, známého jako mlhovina Vánoční stromeček. Jedná se o aktivní oblast tvorby hvězd vzdálenou přibližně 2 400 světelných let. Dominantou pole je mladá otevřená hvězdokupa, jejíž hvězdy ionizují okolní vodíková mračna a dávají jim charakteristickou narůžovělou záři. Součástí tohoto komplexu je i známá mlhovina Kužel, která se nachází na "vrcholku" stromečku.

Další informace »