Voda v dávné minulosti Marsu

Barevně zvýrazněný obrázek představuje deltu řeky, vtékající zleva do kráteru, pojmenovaného Jezero Crater, který kdysi byl velkým jezerem. Vědci oznámili, že pradávné řeky, které přinášely jílovité minerály (zelená barva) do jezera, vytvářely tzv. deltu. Jíly mají tendenci zachytávat a uchovávat (konzervovat) organický materiál. Pozorované delty jsou tedy vhodnými místy ke hledání stop dávného života na Marsu.

První studie, publikovaná 17. 7. 2008 v časopise Nature, ukazuje, že rozsáhlé oblasti dávných vyvýšenin na povrchu Marsu, které pokrývají přibližně polovinu planety, obsahují jílovité minerály, které se mohly vytvořit pouze za přítomnosti vody. Vulkanické lávy pohřbily oblasti bohaté na jílovité minerály během následujícího suššího období v historii planety, avšak impaktní krátery je později zase odkryly na tisíci místech napříč celým povrchem Marsu. Data k tomuto výzkumu pocházejí ze snímků, pořízených spektrometrem CRISM (Compact Reconnaissance Imaging Spectrometer for Mars) a dalšími vědeckými přístroji na palubě sondy MRO.

"Velkým překvapením z těchto nových výsledků výzkumu je, jak vše prostupující a dlouhou dobu přetrvávající voda byla na Marsu přítomna a jak různorodé vlhké prostředí zde existovalo," říká Scott Murchie (Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory in Laurel, Maryland), vedoucí vědecký pracovník spektrometru CRISM.

Jílovité minerály, tzv. fylosilikáty, zakonzervovaly záznamy o vzájemném působení vody a horniny, datované do dávného období historie Marsu, zvaného Noachian. Tato etapa se vztahuje na období přibližně před 4,6 až 3,8 miliardami let (tj. na prvních asi 800 miliónů roků po vzniku Marsu). Tato perioda odpovídá nejrannější historii existence Sluneční soustavy, kdy povrchy Země, Měsíce a Marsu byly vytrvale bombardovány kometami a asteroidy. Horniny z tohoto období byly na Zemi do značné míry zničeny v důsledku působení deskové tektoniky. Jsou zachovány na Měsíci, avšak zde nebyly vystaveny působení tekuté vody. Horniny obsahující fylosilikáty uchovaly až do dnešních dnů unikátní záznamy o existenci vodního prostředí v mladé Sluneční soustavě, které možná bylo vhodné pro život.

"Minerály, přítomné v pradávné marťanské kůře, naznačují pestrost vlhkého prostředí," říká John Mustard (Brown University), člen vědeckého týmu spektrometru CRISM a hlavní autor článku v časopise Nature. "Ve většině oblastí je hornina lehce pozměněna působením kapalné vody, avšak v několika lokalitách je tak poznamenána, že zde muselo po povrchu Marsu téci velké množství vody. Je to opravdu vzrušující, protože jsme objevili desítky míst, kde mohou v budoucnu přistát kosmické sondy a definitivně tak zjistit, zda byl Mars někdy obyvatelný a pokud ano, pak zde mohou hledat stopy dávného života."

Druhá studie, publikovaná již 2. června 2008 v časopise Nature Geosciences, zjistila, že vlhké prostředí přetrvávalo na Marsu velmi dlouho. Tisíce až milióny roků po vzniku jílů docházelo k erozi povrchu v důsledku soustavy říčních koryt, kdy tekoucí voda odnášela materiál z vyvýšených míst a ukládala jej v místě delty, kde řeka vtékala do kráteru, nepatrně většího než kalifornské jezero Lake Tahoe, jehož průměr je přibližně 40 km.

"Rozložení jílů uvnitř pradávných jezer ukazuje, že zde stojící voda musela přetrvávat tisíce let," říká Bethany Ehlmann, další člen týmu CRISM z Brown University. Ehlmann je hlavním autorem studie o prastarém jezeře uvnitř impaktní pánve na severní polokouli Marsu, pojmenované Jezero Crater. "Jíly jsou znamenité pro zachytávání a konzervaci organických látek. Pokud v těchto oblastech život existoval, pak je naděje, že jeho pozůstatky byly uchovány v deltě starodávné řeky."

Vysoké prostorové a spektrální rozlišení spektrometru CRISM je podstatně lepší v porovnání s obdobnými dříve použitými přístroji, vyslanými k Marsu, takže může odhalovat rozmanité typy a složení fylosilikátových minerálů. Kombinací dat ze spektrometru CRISM s daty z dalších přístrojů na sondě MRO, jako je CTX (Context Camera) a HiRISE (High Resolution Imaging Science Experiment), vědecký tým identifikoval tři základní druhy minerálů, související s vodním prostředím, datovaných do období začátku periody Noachian. Tyto druhy jsou aluminium-fylosilikáty, hydratované silikáty či opál a běžně rozšířené železo-magnéziové fylosilikáty. Různorodost minerálů napovídá, že je vytvořily rozdílné procesy nebo rozdílné typy prostředí.

"Náš tým sestavil seznam míst na Marsu, kde by měly v budoucnu přistát automatické laboratoře s cílem pátrat zde po přítomnosti organických látek a snad budou schopny určit, zda mohl na Marsu existovat život," dodává Murchie.

Trojrozměrný obrázek části oblasti na Marsu s názvem Nili Fossae znázorňuje výskyt různých minerálů typu fylosilikátů (fialové a modré odstíny barvy), koncentrované na svazích stolových hor a podél stěn kráterů. Hojnost fylosilikátů naznačuje, že voda hrála významnou roli při přemísťování minerálů v rozmanitém terénu v rané historii Marsu.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí