Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  40 let od startu prvního Apolla s lidskou posádkou
Vít Straka Vytisknout článek

40 let od startu prvního Apolla s lidskou posádkou

Znak Apolla 7
Znak Apolla 7
Program Gemini skončil v listopadu 1966 letem Gemini 12, při kterém Edwin Aldrin (druhý muž na Měsíci) pokořil tehdejší rekord v délce výstupu mimo loď. 21. února 1967 mělo na oběžnou dráhu odstartovat Apollo 1 a prověřit loď. 27. ledna v ní ovšem během rutinního testu zahynula celá posádka při požáru, způsobeném elektrickým zkratem. Následovalo několik bezpilotních misí Apolla a ke své první misi s posádkou loď odstartovala 11. října 1968. 40. výročí její mise si připomínáme v těchto dnech.

Po katastrofě jedničky prošla kosmická loď velkým množstvím úprav, které si vyžádaly téměř 18 měsíců práce. Podle některých by se jim nevyhnula ani kdyby k požáru nedošlo. Byla tenkrát ve velice syrovém stavu a podle slov tehdejšího letového ředitele NASA Krafta by "loď, ve které uhořeli Grissom, White a Chaffee, k Měsíci nedoletěla". Dnes už ale pomiňme tyto spekulace. Během následujících 18 měsíců pracovníci North American Aviation loď výrazně změnili a během toho se uskutečnilo několik bezpilotních letů okolo Země, při nichž byl také poprvé vyzkoušen nosič Saturn V. Konečně 30. května 1968 Apollo výr. č. 105 opustilo výrobní závod v Downey a v srpnu byla připojena k nosné raketě Saturn 1B. 9. října, v období horečných příprav k misi Apollo 7, byla na rampu několik kilometrů severněji převezena raketa Saturn V, která měla v prosinci vynést do vesmíru Apollo 8. Co bude osmička dělat? Poletí jen kolem Země nebo už obletí Měsíc? To byly v tu dobu otevřené otázky. Odpověď na ně závisela na úspěchu nebo neúspěchu sedmičky.

V té době důvěra astronautů a vedení NASA v loď Apollo nebyla zrovna velká. Jeden z vedoucích činitelů Houstonského Manned Spacecraft Center George Mueller prohlásil: "Budeme na výsost spokojeni, pokud loď udržíme na oběžné dráze po dobu 3 dnů", velitel Schirra počítal s 8 či 9 dny. Rozhodně jej neuklidnila ani skutečnost, že pracovníci North American Aviation nestihli do lodě určené k jejich misi dodat nové křesla, absorbující náraz při nouzovém přistání v případě havárie nosné rakety. Toto přistání by totiž nemuselo být do moře ale i na souš. Předstartovní přípravy ale probíhaly téměř bez potíží a 11. 10. 1968 Apollo 7 odstartovalo.

Osádka Apolla 7
Osádka Apolla 7
První posádku, která se vydala do kosmu v lodi Apollo tvořili Walter Schirra (z původní sedmičky astronautů, jako poslední letěl v Mercury, také velel Gemini 6) a nováčci Donn Eisele a Walter Cunningham. Jejich úkolem bylo celkové vyzkoušení Apolla v kosmických podmínkách. Po navedení na oběžnou dráhu a oddělení od posledního stupně nosné rakety se otočili zpět k němu a přiblížili se na půldruhého metru. Šlo o simulované spojení s lunárním modulem (manévr prováděný expedicemi mířícími k Měsíci, sedmička lunární modul neměla). S posledním stupněm se setkali ještě druhý den, kdy se k němu ze vzdálenosti 160 km vrátili a dostali se 20 m k němu. Blíž se neodvážili, protože prudce rotoval. Tento úkol splnili dokonale. Zkoušel se také motor SPS v různých režimech. Na 66 sekund byl zapálen při simulaci navedení na dráhu okolo Měsíce.

Poprvé se také uskutečnil přímý televizní přenos z kosmické lodi, bylo jich hned několik. Astronauti předváděli vybavení jejich lodi, vaření jídla, rozcvičku a ukazovali oknem Zemi. Přenosy byly tak úspěšné, že americký Svaz televizních a rozhlasových umělců jmenoval posádku Apolla 7 čestnými členy. Pouze při jednom vysílání bylo kosmonautům vytknuto, že nemístně žertují, což ale divákům jistě nevadilo.

Po technické stránce šlo všechno hladce, astronauti si ale měli na co ztěžovat. Kvůli zamrzlému radiátoru dostal velitel Schirra rýmu, oba spolucestující se nakazili od něj a všem třem řídící středisko nařídilo brát léky. Se spacími pytly také nebyli spokojeni, ve spánku z nich vyplouvali a tak raději spali připoutaní v křeslech. Mise měla za úkol vyzkoušet loď a tak v Houstonu vymýšleli různé doprovodné experimenty, temperamentní velitel Schirra byl ale toho názoru, že na takové studentské pokusy není čas a několikrát se kvůli tomu pohádal s řídícím střediskem. Celkově posádka také nebyla spokojena s jídlem.

Po technické stránce však mise dopadla na jedničku a Apollo 7 22. října bezpečně přistálo pouhých 600 m od plánovaného bodu, poblíž letadlové lodi Essex, na oběžné dráze strávili celkem 11 dní. Naprostý úspěch mise kromě jiných faktorů jistě přispěl k rozhodnutí, že Apollo 8 se na Vánoce pokusí o desetinásobný oblet Měsíce. Požárem jedničky ochromený program Apollo se začal konečně rozbíhat.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »