Start Magionu 1 - už je to 30 let
Družice Magion (název odvozen od MAGnetosféra a IONosféra, jejichž studiem se sondy zabývaly) plnily úlohu subsatelitů a byly vypouštěny vždycky spolu s nějakou větší sondou. Magnetosféra a ionosféra je totiž prostředí s velmi rychle se pohybující prostorovou strukturou a pokud by měření prováděla pouze jedna sonda, bylo by velmi těžké rozlišit prostorovou a časovou složku změn. Družice tedy vždy startovaly ve dvojici, která prováděla měření jednotlivých jevů zároveň v různých místech. Díky tomu se prostorová a časová složka staly rozlišitelnými. Jako "kolegové" větších družic při těchto měřeních byly vyvinuty československé družice Magion.
Ta první se do vesmíru vydala 24. října 1978 spolu se sovětskou družicí Interkosmos 18. Nosná raketa je navedla na dráhu s apogeem 764 km, perigeem 406 km a sklonem k rovníku 83 stupňů. Mise probíhala hladce a Magion 1 se od Interkosmosu oddělil 14. 11., po spuštění a testech všech přístrojů. Sonda měla tvar kvádru o rozměrech 30x30x16 cm, její hmotnost činila asi 15 kg. Povrch kvádru byl tvořen solárními bateriemi a vyčnívaly z něj nejrůznější senzory (viz obrázek). Oddělením získal Magion rychlost asi 20 cm/s ve směru letu, kterou se vzdaloval od Interkosmosu 18 (asi 60 km denně). Na oběžné dráze zůstal Magion 1 až do 10. 9. 1981, kdy zanikl v atmosféře. Získali jsme díky ní nové poznatky o tzv. hvizdových vlnovodech v ionosféře. Když vzpomeneme Remkův let (březen 1978), tento rok byl z tohoto hlediska pro Československo opravdu hvězdný.
Magion 1 samozřejmě nebyl poslední. Dvojka (nesla přístroje pro měření parametrů plazmatu)se vydala na oběžnou dráhu 28. 9. 1989 spolu s Interkosmosem 24 v rámci programu ACTIVE. Měla hmotnost 65 kg a tvar mnohostěnu. Magion 3 (start 18. 12. 1991)se spolu s Interkosmosem 25 zúčastnil mezinárodního programu APEX, Magion 4 a 5 spolu s Interbolem 1 a 2 programu INTERBALL. Ten se zabýval mechanismy přenosu energie a hmoty mezi Zemí a Sluncem. Praktickým produktem by byla lepší možnost předvídání vlivů Slunce na Zemi. Poslední Magion (s pořadovým číslem 5) se odmlčel pár hodin po startu 29. 8. 1996. Na signály ze Země zareagoval až po dlouhých 20 měsících mlčení. Důvod nebyl nikdy spolehlivě zjištěn, pravděpodobně šlo o poškození solárních panelů sondy.
Už jednou jsme tedy významně přispěli ke kosmickému výzkumu. Doufejme, že to nebylo naposledy a po vstupu do ESA se českým vědcům otevřou nové možnosti.
Zdroje:
O autorovi
Vít Straka
Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.
