Česká astronomická společnost

Každého, kdo se kdy zadíval na Měsíc ať už nějakým větším dalekohledem nebo jen triedrem či pouhým okem, na jeho povrchu jistě něco zaujalo. Jsou zde měsíční moře (škoda že bez vody), pevniny, pohoří, brázdy a mnoho jiného, to všechno poseto nespočetným množstvím kráterů. Některé z nich silně připomínají právě měsíční moře, jsou totiž také zality utuhlou čedičovou lávou. Jako například Plato na severním okraji Moře dešťů.

Podél severního okraje Moře dešťů (Mare Imbrium) se táhne měsíční pohoří Alpy. Přerušené je jen v jednom místě kráterem Plato, s průměrem 104 km. Je velmi výrazný, jeho rozlehlé, hladké tmavé dno (zalito čedičovou lávou asi před 3,2 miliardy lety) nelze mezi světlými Alpami, které ho obklopují, přehlédnout. Ale přece jen není naprosto dokonale hladké (viz snímek na začátku). Při vhodných podmínkách lze na dně Plata zahlédnout několik světlých bodů, jedná se o výsledek meteorického bombardování jeho dna v průběhu oněch 3,2 miliard let, maličké krátery s průměrem jen asi okolo 2 km. Vyžaduje to už ale dalekohled s minimálně 100násobným zvětšením a také záleží na podmínkách. Kromě meteorologických (i přes jasnou oblohu je někdy obraz Měsíce v dalekohledu silně neklidný) také na poloze terminátoru (hranice světla a stínu na povrchu Měsíce). Když terminátor prochází poblíž Plata nebo přímo jeho dnem, jamky kráterů vrhají nápadné stíny.

Co se týče stínohry, můžeme v době přechodu terminátoru poblíž Plata pozorovat úžasné jevy - viz snímek vlevo, na mysli mám stín připomínající nejspíš netopýra, který na dno kráteru vrhá jeho východní okraj. Není divu, okrajové valy Plata jsou v některých místech vysoké až 2 km a hodně členité.

Moře dešťů, na jehož severním okraji se Plato nachází, je na přivrácené straně Měsíce druhou největší lávovou plochou hned po Oceánu bouří. Vzniklo před zhruba 3,85 miliardami let. Na severu jej obklopuje pohoří Alpy, na východě Apeniny. Právě v nich, konkrétně u Hadleyovy brázdy, přistál 31. července 1971 modul Falcon Apolla 15 s Davidem Scottem a Jamesem Irwinem. Šlo o první expedici, co s sebou měla měsíční vozítko Rover. Terén jim byl vybrán velmi zajímavý a díky Roveru měli možnost provést rozsáhlejší průzkum místa přistání. Ještě před první vycházkou se Scott vysoukal na půl těla ven horním otvorem a fotil okolí, jemuž vévodila hora Mount Hadley, patřící právě do Apenin. Poslední vycházku mise Apolla 15 zakončil její velitel známým experimentem se sokolím brkem a kladivem, dokázal, že ve vakuu bez odporu vzduchu dopadnou opravdu zároveň.

Zdroje:

• www.mesic.astronomie.cz
• www.lpi.usra.edu
• www.kosmo.cz