Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  V polárních oblastech Měsíce může být led

V polárních oblastech Měsíce může být led

Výskyt vodíku v polárních oblastech Měsíce.
Výskyt vodíku v polárních oblastech Měsíce.
Tým astrofyziků, vedený odborníky z Durham University (Skotsko), tvrdí, že pokud zmrzlá voda na Měsíci existuje, pak bude nejspíše objevena v kráterech v blízkosti měsíčních pólů, které jsou nepřetržitě ponořeny do stínu - tzn. že do nich nikdy nesvítí Slunce.

Připojená mapka zachycuje severní a jižní polární oblasti Měsíce. Tmavě modře zbarvené plochy představují místa s nejvyšší koncentrací přítomného vodíku.

Závěry astronomů byly vysloveny na základě nových počítačových analýz údajů z americké kosmické sondy Lunar Prospector, která byla k Měsíci vyslána v roce 1998. Vědci zjistili, že vodík je na Měsíci koncentrován právě v polárních kráterech, ve kterých je teplota nižší než -170 °C.

Vodík společně s kyslíkem, který se v hojném množství nachází v měsíční hornině, jsou dva prvky, které společně vytvářejí vodu. Jestliže je vodní led v kráterech přítomen, pak by podle vědců mohl potenciálně poskytovat zásoby vody pro případné vybudování stálé vědecké základny na povrchu Měsíce. Měsíční stanice by mohla být také využívána jako základna pro cesty do vzdálenějších oblastí Sluneční soustavy, k jejich podrobnému výzkumu.

Objev pracovníků Durham University byl publikován v časopise Icarus, což je mezinárodní časopis, zabývající se výzkumem Sluneční soustavy.

Jestliže je vodík přítomen jako součást vodního ledu, pak jeho průměrná koncentrace v některých kráterech odpovídá množství 10 gramů ledu v každém kilogramu měsíční horniny.

Avšak astrofyzikové říkají, že nelze vyloučit možnost, že místo vodního ledu zde může být vodík přítomen v podobě protonů vyvržených ze Slunce, které se zachytily v měsíčním prachu. Tuto představu potvrzují i některá pozemní pozorování pomocí radaru, která přítomnost vody v polárních oblastech Měsíce nepotvrdila.

Vincent Eke (Institute for Computational Cosmology, Durham University) říká: "Tento výzkum se týká použití nově vyvinuté techniky ke zpracování dat ze sondy Lunar Prospector, z kterého vyplývá, že vodík je opravdu koncentrován v kráterech poblíž měsíčních pólů, které jsou trvale ponořeny do stínu. Vodní led zde může být trvale přítomen po dobu několika miliard roků, protože na něj nedopadá žádné sluneční záření."

"Jestliže je zde vodík přítomen v podobě vodního ledu, potom naše výzkumy naznačují, že nejsvrchnější vrstva měsíční horniny o tloušťce jednoho metru obsahuje dostatečné množství vody k naplnění nádrže Kielder Water." Kielder Water (Northumberland, Velká Británie) obsahuje 200 biliónů litrů vody, což z ní dělá největší umělou britskou vodní nádrž v severní Evropě.

Nové poznatky mohou být využity při výzkumu Měsíce. Richard Elphic (Planetary Systems Branch, NASA Ames Research Center) říká: "Tyto výsledky pomohou NASA při realizaci výzkumu Měsíce pomocí sond Lunar Crater Observation and Sensing Satellite (LCROSS) a Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO), které budou vypuštěny na jaře letošního roku."

Například sonda LCROSS, která má za úkol narazit do povrchu Měsíce v polární oblasti věčné temnoty, může uvolnit vodu uvězněnou v hornině (v případě, že je zde přítomen vodní led) a přesnější mapy výskytu vodíku mohou pomoci vybrat pro sondu LCROSS nadějné místo pro tvrdý dopad. Tyto mapy mohou také pomoci zaměřit pátrání sondy LRO z oběžné dráhy po přítomnosti ledu v polárních oblastech a identifikovat na vodík bohaté lokality.

Zdroj: www.physorg
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »