Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Gama záblesky v zemské atmosféře

Gama záblesky v zemské atmosféře

Pozemské záblesky záření gama.
Pozemské záblesky záření gama.
Kromě různých světelných úkazů můžeme v zemské atmosféře pozorovat jevy, které nemají světelný původ a které byly objeveny teprve nedávno při pozorování z kosmického prostoru. Zdá se, že i tyto jevy mají souvislost s bouřkovými oblastmi.

Každodenně dochází v horních vrstvách zemské atmosféry k uvolnění obrovského množství energie. Avšak na rozdíl od dobře známých bleskových výbojů a dunění hromů důvěrně známých pro obyvatele Země tato uvolněná energie uniká vzhůru a může být registrována pouze z kosmického prostoru. Naše atmosféra nás chrání před účinky tohoto záření, avšak jeho projev může ovlivňovat horní vrstvy atmosféry a blízký kosmický prostor.

Nově připravované miniaturní družice, tzv. nanodružice, nazvané "Firefly" (Světluška), podporované National Science Foundation (NSF) a připravované Goddard Space Flight Center in Greenbelt, Maryland, NASA, budou zkoumat vztahy mezi obyčejnými blesky a těmito nenadálými záblesky, které označujeme souhrnným názvem Terrestrial Gamma Ray Flashes (TGFs), tj. pozemské záblesky záření gama.

Kosmická observatoř NASA s názvem Compton Gamma Ray Observatory (CGRO) jako první objevila v 90. letech minulého století jevy označované jako TGFs. Přestože byla zkonstruována k pozorování kosmických zdrojů gama záření, zachytila rovněž vzácné, avšak intenzivní záblesky záření gama s krátkou dobou trvání, přicházející ze Země. Jejich výskyt byl pozorován nad bouřkovými oblastmi a jejich původ, jak se zdá, leží ve výškách mezi 30 až 90 km.

TGFs jsou pravděpodobně vytvářeny sprškami velmi energetických elektronů, které jsou urychlovány silnými elektrickými poli, generovanými velkými bouřkovými systémy. Před vypuštěním rentgenové družice CGRO předpokládalo mnoho vědců, že tyto velmi energetické druhy záření mohou být vytvářeny pouze v blízkosti Slunce, v černých dírách, velkých galaxiích nebo v neutronových hvězdách.

W. Pačiesas a další odborníci ukázali, že prapříčinou gama záblesků jsou částice kosmického záření, vnikající do zemské atmosféry, kde ve výškách kolem 10 km ionizují molekuly atmosféry a uvolňují energetické elektrony. V silném elektrickém poli bouřkových mraků se takové elektrony urychlují směrem vzhůru a ve výškách pod 100 km vzniká při jejich srážkách s atomy ionosféry brzdné záření v podobě fotonů gama.

"Tyto výtrysky elektronů jsou mnohem silnější než ty, které jsou produkovány v blízkém okolí Země a pochopení jejich urychlovacích mechanismů vrhne nové světlo na fyzikální procesy, které se mohou vyskytovat i na jiných planetách či v jiných astrofyzikálních prostředích, jako je například sluneční koróna," říká Doug Rowland, hlavní vědecký pracovník projektu Firefly na Goddard's Space Weather Laboratory, NASA.

Nanodružice Firefly studující pozemské záblesky záření gama.
Nanodružice Firefly studující pozemské záblesky záření gama.

Družice Firefly budou zjišťovat, jaké druhy blesků vytvářejí svazky elektronů a jim přidružené jevy TGFs. Výsledkem bude lepší pochopení jevů v horních vrstvách zemské atmosféry a v blízkém kosmickém prostoru, vzniklých v důsledku miliónů bleskových výbojů, ke kterým dochází na celém světě každý den.

"Tento projekt může poskytnout první přímé důkazy o vztazích mezi blesky a TGFs a nastartovat zajímavý výzkum otázek kolem atmosférické elektřiny," říká Anne-Marie Schmoltner, ředitelka NSF's Atmospheric Sciences Division's Lower Atmosphere Research Section. "Identifikování zdrojů záblesků pozemského gama záření bude velkým krokem k úplnému porozumění fyzice výbojů blesků a jejich vlivu na zemskou atmosféru."

Program nanodružic CubeSat představuje nový "levný přístup do vesmíru", umožňující dosažení kvalitních vědeckých poznatků za nízkých finančních nákladů, než je typické pro projekty velkých družic, které vyžadují náklady od 100 miliónů dolarů výše. Naproti tomu družice CubeSat s názvem Firefly potřebují k uskutečnění vědeckého výzkumu mnohem menší zařízení za podstatně nižší cenu. Nanodružice mají rozměry zhruba velikosti fotbalového míče (10 x 10 x 30 cm). Náklady na vývoj, vypuštění a provoz družic Firefly po dobu tříletého vědeckého výzkumu budou podle očekávání menší než 1 milión dolarů.

Projekt Firefly rovněž klade důraz na účast studentů jako součást pokračujícího programu, vychovávajícího příští generaci vědců a inženýrů. Studenti na Siena College, Loudonville, New York a University of Maryland Eastern Shore, Princess Anne, Maryland, budou zapojeni do všech etap projektu Firefly.

"Začlenění pokrokového a tvůrčího vzdělávacího úsilí do první linie výzkumu je to, o co jde NSF především," říká Kathie L. Olsen, zástupkyně ředitele NSF. "Nové družice programu CubeSat využijí upravené technologie jiných družic CubeSat. Projekt Firefly je úžasný příklad programu, který se bude zabývat vědeckými objevy, přičemž bude poskytovat unikátní a podnětné příležitosti ke vzdělávání."

Projekt Firefly je financován a řízen organizací National Science Foundation (NSF), který bude projektován ve spolupráci s Goddard Space Flight Center (NASA), Universities Space Research Association (USRA), Columbia, Maryland; Siena College; University of Maryland Eastern Shore, Princess Anne, Maryland; a Hawk Institute for Space Sciences, in Pocomoke City, Maryland.

Goddard Space Flight Center (NASA), USRA a Siena College připraví vědecké přístroje, zatímco Hawk Institute postaví družici typu CubeSat. Wallops Flight Facility on Wallops Island (NASA) zajistí technický dozor nad upevněním nanodružic Firefly na nosnou raketu.

Start družic Firefly se pravděpodobně uskuteční v letech 2010 až 2011. Nanodružice budou vypuštěny jako přídavné zatížení (přívažek), umístěné při startu v přepravním kontejneru P-POD (Poly-Picosatellite Orbital Deployer), který připravuje California Polytechnic State University, San Luis Obispo, California. Družice Firefly využijí rezervu v nosnosti rakety a volný prostor pod aerodynamickým krytem. Jinak by vyžadovaly k vypuštění vlastní nosnou raketu, což by znamenalo podstatně vyšší finanční náklady.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »