Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jaký bude osud Sluneční soustavy?

Jaký bude osud Sluneční soustavy?

Závěrečná etapa vývoje Slunce
Závěrečná etapa vývoje Slunce
Žijeme v poklidné době, i když určitá nebezpečí z vesmíru nám stále hrozí. Od okamžiku, kdy došlo k vytvoření planet zhruba v prvních 100 miliónech roků existence Sluneční soustavy a bez ohledu na počáteční migraci obřích planet a náhodné kolize s kometami, se nic dramatického nestalo. Planety neustále krouží kolem Slunce jako dobře namazaný hodinový stroj, Slunce nepřetržitě svítí a dokonce velmi choulostivý život přežil přinejmenším na jedné z planet.

Tato situace nemůže vydržet donekonečna. Něco nepříjemného je "ve vzduchu", co směřuje k narušení tohoto pohodového stavu.

Naše Slunce samozřejmě jednou zanikne, to je všeobecně známo - zhruba za 6 miliard roků. Tento okamžik je ještě daleko. Současný rovnoměrný oběh těles Sluneční soustavy však v sobě může ukrývat zárodek chaosu. Dokonce i ty nejmenší nepravidelnosti se mohou časem zvětšovat a postupně měnit dráhy planet. Mezi současným a posledním západem Slunce, jak bylo vypočítáno, je dokonce přibližně 2% pravděpodobnost, že dojde ke katastrofě. Planeta Mars by se mohla postupně přiblížit do těsné blízkosti Jupiteru, která ji "vyhodí" ven ze Sluneční soustavy. A pokud budeme mít velkou smůlu, pak by mohla velmi rozžhavená planeta Merkur prudce narazit do Země.

Závěrečná fáze vývoje Slunce - kresba.
Závěrečná fáze vývoje Slunce - kresba.

Mezitím bude Slunce pomalu zvyšovat svoji svítivost. Zhruba za 2 miliardy roků pravděpodobně svým žárem zničí veškerý život na zemském povrchu. Naopak planeta Mars - pokud zde ještě bude existovat - na tom vydělá a vzniknou na ní příhodnější podmínky. I když je dnes s největší pravděpodobností mrtvou planetou, jednou se na ní může život objevit.

Avšak jen na krátkou dobu, nikoliv navždy. Když v jádru Slunce vyhoří poslední zbytky paliva - vodíku, celková struktura naší hvězdy se radikálně změní. Bude pomalu zvětšovat svoji velikost na více než miliónkrát větší objem, než má v současné době a změní se v tzv. rudého obra. Tento obr postupně pohltí planety Merkur a Venuši, a podle posledních počítačových simulací zřejmě i naši Zemi.

Jezera kapalných uhlovodíků na Titanu - představa malíře.
Jezera kapalných uhlovodíků na Titanu - představa malíře.

Upečená Sluncem, zakrývajícím značnou část oblohy a zbarveným více doruda než kdy jindy, stane se nakonec i Mars definitivně mrtvou planetou. Jinak tomu však bude v okrajových částech Sluneční soustavy. Ledové měsíce planet Jupiter a Saturn by se mohly naopak stát obyvatelnými. Saturnův největší měsíc Titan je v tomto směru obzvláště nadějný, protože již uchovává na svém povrchu zmrzlou "polévku", bohatou na organické molekuly. Slunce v podobě rudého obra může svým teplem roztopit veškeré zásoby ledu na Titanu a vytvořit zde globální oceán kapalné vody s rozpuštěným čpavkem, v němž se tyto organické molekuly mohou proměnit v život.

Pokud by se skutečně objevil život v těchto vzdálených oblastech Sluneční soustavy, pak živočichové, poskakující po povrchu měsíců planet Jupiter a Saturn by vzhlíželi na poněkud jinou oblohu. V té době se naše Galaxie (Mléčná dráha) pravděpodobně srazí s nejbližší velkou galaxií M 31 v souhvězdí Andromedy, přičemž vznikne jedna velká galaxie, což bude doprovázeno intenzivní tvorbou nových hvězd. Vzniknou doslova "mateřské školky" nových generací planetárních soustav, které budou zářit na budoucí obloze.

Jakýkoliv pozdější život, vykvetlý v naší Sluneční soustavě - pokud se tak vůbec stane - však nebude mít dlouhého trvání. Po krátké epizodě v životě Slunce, označované jako rudý obr, vnitřní oblasti sluneční pece nakonec vychladnou, Slunce odhodí své vnější vrstvy a smrští se do podoby malého bílého trpaslíka. Krátce "obživlý" Titan znovu zamrzne. Jeho mateřská planeta Saturn společně s dalšími "obyvateli" vnějších oblastí Sluneční soustavy zde bude obíhat další desítky miliard roků. Jupiter nebo Saturn by mohly za určitých okolností katapultovat své lehčí kolegy - planety Uran a Neptun - do jiných oblastí Sluneční soustavy. Nelze rovněž vyloučit, že přiblížení okolních hvězd může připravit Slunce o některá tělesa včetně nejhmotnější planety Jupiter.

Země za 2 miliardy roků
Země za 2 miliardy roků

Budoucnost Sluneční soustavy v žádném případě není přesně známa, nicméně určité alternativní závěry mohou být vysloveny. Existuje dokonce velmi malá šance, že celá Sluneční soustava (tj. Slunce a všechna ostatní tělesa kolem něj obíhající) by mohla být při vzájemné srážce obou velkých galaxií vyhozena neporušená do mezigalaktického prostoru. V prázdnotě mezigalaktického prostoru mohou být planety v bezpečí před vnějšími vetřelci. Zde by mohly pokračovat v oběhu kolem dohasínajícího Slunce, dokud jeho energie zcela nezeslábne a planety po spirále nespadnou na Slunce. Jedna po druhé dopadnou na umírající hvězdu, z níž se nakonec stane "mrtvý" černý trpaslík.

Zdroj: newscientist
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



41. vesmírný týden 2025

41. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 10. do 12. 10. 2025. Měsíc je počátkem týdne v úplňku a na konci týdne přestává být vidět na večerní obloze. To umožní lepší viditelnost dvou komet, jejichž nástup na večerní oblohu s nadějí očekáváme. Kometa C/2025 A6 (Lemmon) bude vidět zatím jen dalekohledem a trochu obtížněji, ale snad také menším dalekohledem, by mohla být vidět i C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc a bude v konjunkci s Měsícem. Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je poměrně aktivní a opět nastaly slabé polární záře. V plánech startů raket nyní figuruje výhradně Falcon 9 s telekomunikačními družicemi Starlink a Kuiper. Sto let od narození by oslavil významný český astronom Miroslav Plavec.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

C/2025 A6 (Lemmon) Koláž

Jde o koláž mnoha snímků, datumy jsou vepsané přímo do fotek. Jde o mix záběrů z astromodifikovaného Canonu 60D, 200 mm F2.8 USM II (Crop) + Seestaru S50. Comet aligned v Pixinsight a další post produkce klasická pro komety. Vyhradil jsem si na ní prakticky všechny jasné noci. Překvapením byla trhlina v oblačnosti trvající asi 1,5 hodiny v noci na 7.10, kdy se po úmorné práci podařilo kometu z dat vydolovat. Situaci značně komplikoval Měsíc. Zajímavostí je nedaleká galaxie NGC 3180.

Další informace »