Havárie nosné rakety se sondou OCO
Mise OCO
Start a první měření této sondy byly klimatology dlouho očekávány. Sonda měla odpovědět na některé klíčové otázky v souvislosti s obsahem oxidu uhličitého v zemské atmosféře. Například už jen to, že v atmosféře zůstane jen asi 40 procent uhlíku, vyprodukovaného lidskou činností a zbylých 60 procent je absorbováno oceány a kontinenty za dosud nevyjasněných okolností. Zkoumání koloběhu uhlíku v přírodě a s ním souvisejícího obsahu oxidu uhličitého v atmosféře bylo jejím hlavním cílem. Přitom to měla dělat s takovou přesností a efektivností, jaké nikdy předtím nebylo dosaženo.
Princip měření přitom nebyl nikterak složitý. Sonda byla vybavena třemi spektrometry, každý pracující v jiném oboru světla. Měly zachycovat a analyzovat sluneční světlo, odražené od povrchu Země. Detekovaly by tak chemické složení zemské atmosféry a určily přesné množství oxidu uhličitého. Sonda se měla po své dráze ve výšce 705 km pohybovat dva roky a celou planetu prozkoumat a proměřit každých 16 dní. V průběhu měření by sonda 3x za sekundu vyfotografovala výsledný obraz z každého spektrometru (takovýchto fotografií mělo být pořízeno přes 30 000 každý oběh okolo Země, celkem na 8 milionů pozorování). Všechno ale nakonec bylo trochu jinak.
Havárie při startu
Příčiny havárie NASA stále vyšetřuje, v nejbližší době má být jmenována komise k řádnému prošetření události a doporučení opatření při příštích startech. Je přitom potvrzeno, že příkaz k oddělení chránícího štítu byl odeslán dobře fungujícím softwarem.
Raketa Taurus XL je navržena pro tuhá paliva a jejím provozovatelem je soukromá firma Orbital Sciences Corporation. Šlo o v pořadí osmý start tohoto nosiče a druhou havárii. Firma přitom před Vánoci uzavřela s NASA kontrakt za 1,9 miliard dolarů na zásobování Mezinárodní kosmické stanice mezi lety 2010 a 2016, má proběhnout 8 bezpilotních misí. Kontrakt byl tehdy uzavřen i se společností SpaceX (na 12 letů za 1,6 miliard).
Na závěr krátká citace z blogu manažera programu OCO Erica Iansona o nešťastném startu: "Ten den pro mě začal, jako by se mi splnil chlapecký sen... Cítil jsem kombinaci vzrušení a nervozity, jak odpočítávání pokračovalo...Je těžké popsat zklamání v řídícím středisku, když ředitel startu ohlásil havárii. Jen jsem dal hlavu do dlaní. Ale věděl jsem, že mnohem horší to je pro inženýři a vědce, kteří strávili ohromné množství času přípravami sondy pro tento den."
Zdroje:
O autorovi
Vít Straka
Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.
