Mise raketoplánu Discovery: průběžné zpravodajství
Tepelný štít Discoveryho při pohledu ze staniceOd startu raketoplánu Discovery s posledním párem solárních panelů k Mezinárodní kosmické stanici uplynuly už 3 dny a jeho posádka se během nich opravdu nenudila. Mise vstoupila do hlavní části v úterý večer, připojením raketoplánu ke stanici.
Po startu 16. března po půlnoci byl Discovery naveden na výchozí oběžnou dráhu, ze které zahájil stíhání Mezinárodní kosmické stanice. V průběhu následujících dvou dnů byly několikrát zažehnuty jeho motory, tím byla postupně zvyšována jeho dráha až se ocitnul 15 kilometrů za stanicí. Tam motory znovu zapálil a tímto začalo závěrečné přibližování k ISS. Po zážehu překonal závěrečné kilometry k cíli během jednoho oběhu kolem Země, po němž se nacházel nějakých 300 metrů pod stanicí. Z tohoto bodu se k ní přibližoval a ve 180 metrech se zastavil, aby provedl tzv. rendezvous pitch maneuver. Otočil se v průběhu 9 minut o 360 stupňů, během této otočky posádka stanice fotografovala jeho tepelný štít.
Tepelný štít, snímaný v průběhu inspekce kamerou na robotické paži raketoplánuInspekci tepelného štítu udělala posádka Discovery už druhý den letu pomocí speciálního nástavce OBSS na robotickou paži raketoplánu. Nástavec obsahuje kromě kamery také infračervené senzory. Kontroly štítu robotickou paží a následně posádkou Mezinárodní kosmické stanice byly zavedeny po havárii Columbie. Prohlídka štítu druhý den mise nic neobvyklého neodhalila. Možné malé poškození na křídle raketoplánu bylo objeveno včera, na fotografiích od posádky stanice, pořízených během přibližování. Nicméně, jejich analýza stále pokračuje. Druhý den letu astronauti věnovali také kontrole skafandrů, které budou použity při kosmických vycházkách a raketoplán si je veze s sebou.
Ten den mise se mimochodem dostala Mezinárodní kosmická stanice opět do ohrožení ze strany kosmického odpadu, tentokrát šlo o kus ruského satelitu, vypuštěného v roce 1981. Řídící středisko v Houstonu plánovalo úhybný manévr, který nakonec naštěstí nebyl zapotřebí, při změně dráhy stanice by musela být změněna i dráha blížícího se Discoveryho, což by oddálilo jeho připojení. To se povedlo naprosto brilantně v úterý ve 22:19 SEČ. Po provedení otočky pro snímkování tepelného štítu Discovery zamířil čtvrtkruhem z pozice pod stanicí před ni. Tam nepatrně zpomalil a rychlostí jen pár cm/s (samozřejmě vzhledem ke stanici) se k ní blížil. Ihned po připojení byla posádka raketoplánu zatím rádiově uvítána velitelem ISS Finckem ("Vítám vás na naší úžasné Mezinárodní kosmické stanici"). O 2 hodiny později byly otevřeny průlezy a posádky se uvítaly osobně (videozáznam).
Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“
Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
Kometa C/2025 R3 (PANSTARRS). Měřítko snímku je 6.8 arcsec/px, sever je nahoře, východ vlevo. Nastupující nízká oblačnost, přicházející od východu, znemožnila pořídit všech 60 plánovaných expozic, použitelných zůstalo jen 17. Přesto se kometu nízko nad obzorem (zhruba 11 stupňů) podařilo zachytit.