10 let APODVětšina vědeckých disciplín pracuje s mnoha různě pojmenovanými datovými soubory. Nejinak je tomu i v astronomii. Jedním takovým se může pochlubit i Česká astronomické společnost. Jedná se o soubor čísel 10, 3654, 3654, 3654, 46771, 705222, 3599190 a vyznačuje se nejen tím, že všechna nad 3654 jsou pouze statistické odhady. Kromě obsahu odborného rázu jsou data v něm obsažená lahodná i oku zaměřeného spíše na estetickou stránku než na soubory číslic a vzorců. A má i své jméno - "APOD - astronomický snímek dne (česká verze)".
Objasnění hodnot v něm obsažených není vůbec složité. Za 10 let provozu bylo během 3654 dní v 3654 článcích popsáno 3654 astronomických fotografií. Jim bylo celkem věnováno 46771 doplňujících odkazů a 705222 slov, což činí 3599190 znaků bez mezer.
Uvedený soubor však není zdaleka úplný. Chybí v něm například osobnost autora české verze Josefa Chlachuly, který se železnou denní pravidelností přináší zasvěcené překlady Astronomického snímku dne, který pod patronací NASA každodenně píší Robert Nemiroff a Jerry Bonnell. Není na to však sám. Vydatně mu pomáhají či pomáhali Pavel Koten, Petr Šauman, Ivan Růžička a Josef Pavlík.
Česká verze APODCelý tento poněkud komplikovaný soubor dat se prostřednictvím serveru České astronomické společnosti přenáší na obrazovky počítačů miliónů zájemců o astronomii i náhodných návštěvníků těchto internetových stránek. A je věru se na co dívat. Koordinátoři APODu sáhnou tu po aktuálním snímku sluneční koróny v době zatmění, tu zabrousí do astronomie kometární, aby nás vzápětí vyslali do nejvzdálenějších hlubin vesmíru naplněných reliktním zářením. Zkrátka však nepřijdou ani milovníci hvězdokup, galaxií či planetárních členů naší sluneční soustavy. A aby toho nebylo málo, můžeme se na palubě vesmírných sond či raketoplánů vydat do kosmického prostoru, nebo na povrch Marsu či Venuše, stejně jako se seznámit s předními osobnostmi astronomického světa.
Český APOD však není pouze překlad textů popisujících snímky pořízené autory zahraničními. Setkáváme se i s příspěvky tuzemskými. V roce 1999 byly hned dva. 19. února obrázek stopy bolidu dr. Spurného z Astronomického ústavu Akademie věd České republiky, v.v.i. a 19. srpna koláž z úplného zatmění Slunce 1999 Pavla a Romana Cagašových. Ten první ještě nestihl éru českého překladu. 10. dubna se objevil snímek Jana Šafáře z Hvězdárny a planetária v Brně, zachycující jasnou polární záři svítící nad hvězdárenskou kopulí. A v letech 2007 a 2008 přinesl do APODu své snímky profesor Druckmüller z brněnského Vysokého Učení Technického. 30. března potěšil čtenáře kometou McNaught spolu s Magellanovými oblaky a ramenem naší Galaxie, 28. září pak kompozicí sluneční koróny během zatmění v roce 2008.
Planetární mlhovina NGC 2818Ještě něco podstatného však v datech souboru není zachyceno. Čtenář, sedící před monitorem mnohdy v úžasu nad krásami a tajemstvími blízkého vesmíru. Není asi v lidských silách jednoduše spočítat, kolik lidí od 16. června 1995, kdy vlastní projekt APOD vznikl, tyto stránky shlédlo. Nikdo asi nespočte kolik s jejich pomocí vzniklo přednášek či prezentací, kolik snímků se nakonec stalo ozdobou pracovních ploch monitorů ani kolik duší bylo prostě jen potěšeno.
O fenoménu APOD by se dalo psát ještě dlouho. Díky němu máme možnost přijít do kontaktu s fyzickou realitou vesmíru skrze virtuální realitu počítačové sítě tvořenou reálnými lidmi. A tak nezbývá než všem, kteří nám ji zprostředkovávají poděkovat a doufat, že k nám budou i nadále s neochvějnou jistotou vstupovat skrze obrazovky monitorů prostřednictvím krásných snímků z vesmíru.
Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech
„Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules.
Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov.
M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty.
Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C.
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats
28.4.2025 až 1.5.2025
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4