Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Rozhovor: Daniela Korčáková a prémie za hvězdná spektra

Rozhovor: Daniela Korčáková a prémie za hvězdná spektra

Spektrum Vegy
Spektrum Vegy
Daniela Korčáková, vědecká pracovnice Stelárního oddělení Astronomického ústavu, získala Prémii Otto Wichterleho udělovanou Akademií věd mladým vědeckým pracovníkům. Dnes přinášíme rozhovor s laureátkou o její vědecké práci.

Co pro vás ocenění znamená?
Bylo to pro mě velké překvapení a musím říct, že si téhle ceny opravdu velmi vážím, protože to znamená ocenění mé dlouholeté práce.

Čemu se ve svém výzkumu věnujete?
Zabývám se především přenosem záření v pohybujících se prostředích. V podstatě se nejedná o nic jiného, než že se snažím spočítat spektrum hvězdy, jak vypadá, když se její atmosféra rozpíná. Je to velmi důležité, protože je to jediná cesta, která nám může něco říci o tom, co se děje ve hvězdných větrech. Hvězdný vítr se vyskytuje jak u hladinách hvězd, například i naše Slunce má sluneční vítr, ale ten je hodně pomalý a slabý. No a potom se zejména vyskytuje u hodně horkých hvězd. A právě u těchto hvězd se snažím spočítat spektru, abychom mohli zjistit, jaké fyzikální procesy tam panují.

Dá se určit co hvězdný vítr způsobuje a proč je právě u horkých hvězd rychlejší?
U horkých hvězd je hvězdný vítr způsoben tlakem záření. Ono se to nezdá, ale fotony mají přeci jen nějakou hybnost a když interagují s částicemi atmosféry, s ionty a atomy, tak kromě své energie jim předají i hybnost a tím je trošku postrčí. U normálních hvězd je tento efekt zanedbatelný. Ale horké hvězdy mají velký zářivý výkon a záření je schopno tu atmosféru částečně „odvanout“ od hvězdy.

Má ten silný hvězdný vítr vliv také na vývoj hvězdy?
Ano, u hmotných hvězd má podstatný vliv. Protože během života hvězdy je značná část hmoty hvězdy vyfouknuta do okolního prostředí. Například, kdyby hvězda neměla hvězdný vítr, byla by dost hmotná nato, aby vybuchla jako supernova. Ale díky tomu, že během svého života ztratí třeba i třetinu své hmotnosti, tak potom už ani jako supernova nemusí skončit.

Eta Carinae
Eta Carinae
Kdyby v okolí takovéto hmotné hvězdy se silným větrem byla třeba planeta nebo jiná hvězda, jakým způsobem by ji to dokázalo ovlivnit?
Jeden z takových velmi pěkných příkladů, které můžeme na obloze vidět, je třeba hvězda Eta Carinae na jižní obloze. Tam dochází k tomu, že jsou vedle sebe dvě velmi hmotné hvězdy, jedna má hmotnost asi 120 hmotností Slunce a druhá asi 30 hmotností Slunce. Obě mají silný hvězdný vítr a dochází tam k jejich interakci. Když se hvězdy dostanou blízko sebe, tak je interakce silnější a v oblasti střetu dvou hvězdných větrů dochází i k emisi rentgenového záření.

Říkala jste, že se snažíte modelovat, počítat hvězdná spektra. Je to náročná matematika?
Je to náročná matematika. Do výpočtu musíte zahrnout celou cesta fotonu z hlubokých vrstev atmosféry až úplně do horních vrstev atmosféry ke kraji rozsáhlé obálky hvězdy. To znamená, že musíte podchytit jeho interakci s atomy a ionty stejně jako s elektrony.

Má tohle počítání spekter hvězd u nás dlouhou tradici?
Ano, u nás má dlouholetou tradici. Začalo ses snad před 20 roky na Stelárním oddělení v Ondřejově a zároveň i na Slunečním oddělení. Na Stelárním oddělení tento výzkum začal dr. Ivan Hubený, který v současné době pracuje na univerzitě v Arizoně. Jemu se podařilo vytvořit numerický model, numerický kód, který je jedním z těch nejpoužívanějších počítačových programů na světě. Na Slunečním oddělení v této práci pokračoval doc. Petr Heinzel, který je v současné době ředitelem Astronomického ústavu AV ČR.

Takže jste si našli, i když máte jiné oblasti zájmu, takový společný problém, na kterém můžete pracovat?
Ano, ty principy jsou stejné jak u Slunce, tak u hvězd, takže řešíme třeba trošku odlišné problémy, ale principiálně stejné.

Z toho, co jste zatím řekla, to možná vypadá, že vaše práce je více matematika než astronomie. Jak to vnímáte vy?
Já se snažím mít obě oblasti, jak teorii tak pozorování, v rovnováze. Protože teorie bez pozorování nemá smysl a pozorování samo o sobě nám toho zase až tak moc neřekne. Proto nejen počítám, ale i pozoruji ondřejovským dvoumetrovým dalekohledem. Mám svůj vlastní program, který je zaměřen na horké hvězdy se zakázanými emisními čarami.

Na otázky Petra Sobotky odpovídala Daniela Korčáková, vědecká pracovnice Stelárního oddělení Astronomického ústavu AV ČR. Převzato z - www.asu.cas.cz




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.

Štítky: Daniela Korčáková, Osobnost


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »